Co je to emoční inteligence a co zahrnuje? Proč je dnes tak důležitá? Kdy se tento pojem zrodil? Takže, co je IE nebo taky EI či EQ?

Psychologové, kteří se zabývají emoční inteligencí tvrdí, že nejenom zlepšuje produktivitu práce a vytváří dobré, motivující ovzduší na pracovišti, ale přispívá i k duševnímu růstu lidí. Nejde o známé IQ testy, tedy testy všeobecné inteligence. Jejich význam pro život byl mnohokrát zpochybněn. Přesto budou existovat určitě i nadále. Do jejich vytváření bylo investováno obrovské množství prostředků, které budou chtít investoři vrátit. Zřejmě je budou i nadále využívat tradiční školy (k obrovské škodě nás všech), menší podniky či jiné instituce. Velké renomované podniky už dávno přišli na to, že dobré IQ uchazečů je spíše na závadu. Rozhodně to pro nikoho není výhodou. Ukázalo se, že daleko výhodnější pro uchazeče je značná míra emoční inteligence. Zde jí budeme nazývat IE. Takže nadějný kandidát na popřední místo, ve velkém počtu současných mamutích podniků, musí projít IE testem. Ten jednoznačně ukáže, o koho jde, a jaké jsou jeho schopnosti na vedoucí místo.
Asi v polovině devadesátých let byla vydána v USA kniha EMOČNÍ INTELIGENCE od Daniela GOLEMANA. Obratem se stala bestsellerem. V této knize se, mimo jiné, vysvětluje co je to motivovat sebe na základě uvědomění si vlastních citů i pocitů a také ve vztahu ke druhé osobě.
Celá řada psychologů si uvědomila zlomový moment a začala se tímto fenoménem hlouběji zabývat. Podle britského psychologa Jo MADDOCKSE jde o stěžejní kulturní a společenský zlom v lidstvu. On i jiní se začali nejenom zabývat IE, ale i tvořit různé programy. My se ale v této fázi úvahy vrátíme k základnímu rozdělení, jež jsou typická pro pojem IE dle odborníků.
 
IE se dle nich dělí na pět základních skupin, či chcete-li stupňů.
 
SEBEUVĚDOMĚNÍ. Je schopnost si uvědomit sebe sama a to v každém okamžiku. Není to tak snadné jak by se mohlo zdát. Jde totiž o to, že je nutné si své city a pocity uvědomit a rozumět jim. Mnoho lidí je pod jejich vlivem, aniž si to uvědomují a aniž by si to i připouštěli. Jenže právě v tom to je. Čím více si člověk uvědomuje kdo je a čím je a že city a pocity jsou něco, co sice používá, ale nejsou jeho součástí, tím je úspěšnější ve vztazích k sobě i společnosti.

SEBEOVLÁDÁNÍ. Je schopnost se umět ovládat v každé situaci. Emoce jsou něčím, co je k nám připojeno, ale nejsme to my. Proto je tak důležité je umět ovládat. Pozor. Zde je na mysli skutečné ovládání a nikoliv potlačení emocí. Potlačit emoce je na závadu, oni zůstávají ve své energii uloženy v těle a působí zhoubně, nemluvě o tom, že potlačená emoce se nedá využít. Pokud ale jsme nad problémem a emoce ovládáme, pak je nejenom "neukládáme", ale v dalším průběhu s nimi velmi intenzivně pracujeme a jsou nám k prospěchu i k užitku.

EMPATIE. Je schopnost vcítit se do situace toho druhého a nejenom do ní. Je to schopnost vnímat mimo smyslově stav událostí. Jde o to, abychom svým vědomím měli možnost proniknout myšlenkové stavy, pochody a dopady těchto stavů a učinit z toho patřičné závěry. Na základě takového vcítění jsme schopni porozumět plně tomu druhému a na základě analýzy pak s ním bez problémů spolupracovat. Známe totiž jeho obavy i jeho přednosti a "dovednosti" a to vše z pouhého vcítění se. 

MOTIVACE. Je další velmi vítanou schopností. Lidé s vysokým IE jsou schopni se motivovat tak, jak to běžní lidé nedokáží. Tato motivace je založena na schopnosti pracovat s myšlenkovým potenciálem. Tím tito lidé jsou schopni tento potenciál ukotvit v oblasti myšlenkových struktur a z něj zpětně čerpat. Jde o zcela něco jiného, nežli na příklad předsevzetí na Nový rok. U tohoto předsevzetí jde o přání se tak chovat, kdežto u uvedené schopnosti jde o vytvoření systému informací, které zpětně působí jako systém, který je schopen věci ovlivnit.

SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI. Z uvedených schopností jasně plyne i schopnost se chovat tak, že se člověk s IE bude okolí jevit jako velmi úspěšný jedinec, ve všech sférách mezilidských vztahů. Jde zejména o schopnost komunikace, vedení kolektivu, řešení složitých situací a nacházení východisek z problémů, kde ostatní selhávají.
 
Takže, co je IE?

Na tuto otázku je sice jednoduchá odpověď (jedná se o úspěšného člověka), ta nám ale není nic platná. Důvodem je naše totální neznalost v této problematice a tak jakákoliv odpověď v nás automaticky vyvolá nesprávnou představu. Musíme si dříve, nežli se vůbec budeme touto otázkou zabývat, vyjasnit mnohé z toho, co sice známe, ale co máme ve svém zažitém stereotypu, naprosto chybně zařazeno. Na vině je paradoxně naše školství, kultura a společenské prostředí. Dosud se vždy vynášel do výšin pouze ten, kdo měl vysoké IQ či v bance tučné konto. Obě tyto věci zcela úzce souvisí, ačkoli by se zdálo, že spolu nemají nic společného.
Chceme-li správně pochopit tento fenomén, je nutné si napřed uvědomit kdo jsme, čím jsme, odkud a kam vlastně směřujeme. Ano tyto stěžejní otázky života je nutné znát, ale také i odpovědi na ně. Pak teprve budeme schopní pochopit i to co je IQ i to co je IE. Bez vyřešení těchto základních, stěžejních otázek života nejsme schopni se hnout z místa. Nebudeme se zde věnovat filozofii života. Nadhozené otázky otevřeme jen potud, pokud to bude nezbytné pro pochopení našeho problému.
Člověk, jako vše živé, není strnulý výtvor, ale cosi co je neustále ve vývoji. Pokud pomineme strnulé náboženské a materialistické teorie o vzniku života, potažmo člověka, a přidržíme se nejnovějších vědeckých tezí, pak lze vystopovat následné.
Člověk je charakterizován svým duchem, který ale nepůsobí přímo, ale je zastupován vědomím, které samo o sobě může vystupovat v různých úrovních. To plyne ze současného vědeckého paradigmatu, jež vzniklo na základě propracování a propočítání rovnic fyzikálního vakua, jako takového. Tím byla objevena pátá interakce a vytvořeno jednotné pole působení fyzikálních sil hmoty včetně vědomí.
Vědomí, jehož nejjednodušší součástí jsou spiny elementárních částic, vytváří stavy, které my lidé známe jako myšlenkové pochody. Samo o sobě se pak snaží proniknout hmotou a tu podřídit svému vlivu. To se děje jak na úrovní základní (elementární částice), tak i na úrovní našeho lidského duchovního potenciálu. My se nyní zaměříme na oblast člověka a jeho vzestup na současnou úroveň.
Původně byl člověk řízen mimo své tělo, tak zvanou skupinovou duší. Byl tak podoben zvířatům a jejich chování. Byl zcela odkázán na rozhodnutí, které k němu přišlo a musel ho naplnit a to bezezbytku. Byl tak otrokem těchto rozhodnutí, podobně jako současná zvířata. Neměl svou vlastní vůli.
Prvním krokem ke skutečnému člověku byl sestup tohoto vědomí do lidského těla a vytvoření tak samostatného jedince. V mytologii je to známo jako stvoření. To se pochopitelně neodehrálo najednou, ale probíhalo delší dobu. Výsledkem pak byl jedinec, který na nejjednodušší rovině kopíroval původní vědomí. Potíž byla v tom, že toto vědomí v těle nebylo schopno plně simulovat celý potenciál skupinového vědomí. Tak se stalo, že sestupem tohoto vědomí do hmoty (těla) se dostalo toto tělo (člověk) do situace velmi prekérní. Mohl sice rozhodovat, ale neměl s ničím zkušenosti, neboť vědomí, které se inkarnovalo v těle, muselo být maximálně oklestěno, aby se vůbec tato inkarnace zdařila.
Vědomí na rozdíl od těla je nesmrtelné a tak má možnost získávat zkušenosti z jednotlivých životů těl a kumulovat si je pro svou činnost. Vědomí jedince ale zároveň nebylo schopné samostatné činnosti bez podpory centrálních stavů jeho domovského vědomí. Proto celkový sestup a ukotvení tohoto vědomí probíhá v cyklech.
Prvním cyklem byla ona skutečnost vtělení, zároveň ale bylo nutno ponechat široký prostor pro zpětnou podporu, aby vědomí jedince bylo schopno toto odloučení "unést". Tato událost se dosud odráží v náboženském cítění primitivních, od civilizace oddělených, kmenů lidí.
Dalším krokem pak bylo zúžení tohoto zpětného napojení a prosazení daleko větší samostatnosti daného vědomí člověka. To se odráží v nám známé historii od Staré Indie až po Římskou říši. Stále více je člověk veden do hmoty a stále více je mu uzavírán kontakt s duchovnem.
Následným krokem pak byl zcela uzavřen tento vjem duchovna, tedy původního domovského vědomí, a maximální vnoření do hmotných struktur. Člověk vstoupil do materialismu. Tento jev stále přežívá a je dobře znám, proto ho nebudu dále rozebírat. Všimneme si pouze toho, že v této souvislosti se vědomí člověka projevuje svým nejnižším možným způsobem. Je to EGO a tedy stav, kdy se vědomí, zastoupené tímto EGEM obává o svou existenci. Nemá napojení na původní zdroj, nezná a nerozumí životu, má spoustu zkušeností s ním, ale nemá je utříděno a tak je mnohdy odhodláno i k nepředvídaným činům.
Posledním krokem z tohoto stavu, je nalezení cesty zpět k původnímu zdroji. Situace na této cestě je ale zcela odlišná od zdánlivě podobných situací při "sestupu". Odlišnost tkví v tom, že vědomí zůstává zachyceno ve hmotě a rozšiřuje se k duchovnu. Tedy vlastně mohutní a sílí. Jedině hmota mu mohla dát onen pevný bod, za něž se bylo schopno uchytit.
 
Kdy nastává tento obrat?
 
V raném středověku byli králové ještě "pověření bohem" k vládnutí. Znamená to, že v té době ještě nebylo zcela dosaženo samostatnosti jedince a tento "skupinový" vůdce vlastně simuloval původní, duchovní vědomí. Od roku 1413 začíná zcela evidentní přenos na jedince ve smyslu rozhodování a samostatnosti a to bez toho, že by se spoléhal na někoho či něco. Velmi výraznou postavou našich dějin v tomto období je Jan Hus. Jedná se o jedince s rozvinutou vědomou duší a schopností rozhodovat. Prosazuje samostatnost myšlení a odvrací se od dogmat.
Postupný nástup vědy, jež byla zaměřena na hmotu, vedl ke vzniku materialismu. Toto učení je vlastně největším odklonem od duchovních světů a vede k největší samostatnosti jedince v tom smyslu, že se musí spoléhat pouze sám na sebe. Proto se paradoxně stává nejpokrokovějším a zároveň i nejduchovnějším tím, že ukazuje cestu k opětnému spojení s prazákladem, od něhož (naše vědomí) jsme povstali.
Poslední etapou je tedy nalezení cesty zpět a to nikoliv pomocí původních sil prazákladního vědomí, ale už pomocí vlastních, svým úsilím vybudovaných a vytvořených v době průchodu hmotou.
První, co se otevírá vědomí, které ještě není zcela samostatné, je rozumové chápání. Toho jsme svědky u běžné populace a to postupně od Řecka přes Řím až ke středověku. Pak se v novověku otevírá cosi, co je založeno na ideji a myšlenkových kombinacích přesahujících běžný rozum. Je to například TEORIE RELATIVITY či KVANTOVÁ FYZIKA ve fyzice, nebo vzestup vzdělanosti obyvatelstva daný postupně knihtiskem a povinnou školní docházkou. Umělecká díla se odklání od hmoty (Řecko) a přiklání se k abstrakci. Pojednou se ukazuje, že základem ve hmotnosti není objekt, ale VZTAH a to hned v několika oblastech včetně společenské (LÁSKA).
Ve vztazích mezi lidmi se objevují jedinci, kteří jsou schopni toto své vědomí víc kultivovat a začínají se postupně napojovat na původní VŠEVĚDOMÍ. Protože nic neztrácí ze své původní dovednosti a navíc mají další k dispozici, začínají určovat dění ve společnosti.

To jsou lidé s emoční inteligencí.
 
Tito lidé se pochopitelně prosazují ve všech oborech, proto i popřední firmy usilují o jejich získání. Tady je ale poněkud problém. Ten, kdo má skutečně rozvinutou emoční inteligenci ve smyslu tohoto pojednání (moudrost), do takovéto firmy pracovat nepůjde. Jedná se tedy o jedince, kteří stojí na pomezí mezi materialismem a skutečným duchovnem (jde např. o úspěšné manažéry). Jedince, kteří se vlastně "učí" pracovat s emoční inteligencí.
Pokud bychom to přirovnali k nějakému příměru, pak jde o "tovaryše". Skuteční "mistři" se ale už nedají k něčemu podobnému zlákat. Oni už překročili pomyslný Rubikon a majetek, moc a postavení je již neoslňuje. Jde totiž o vyzařování nižšího vědomí, které již mají za sebou.
 
Nyní se pojďme podívat na současnost.
 
Je tu obrovská snaha temných sil udržet lidi v nevědomosti a tím i ovladatelnosti. Ten, kdo má rozvinutou emoční inteligenci, pro toho jsou reklamy všeho druhu k ničemu. To samé platí i o politice a o nesmyslných prohlášeních, jež jsou založeny na lžích a podvodech (viz teze, že žijeme v demokratické společnosti – ve skutečnosti jde o OLIGARCHII). On jim prostě nepodlehne a to proto, že zvládá a ovládá své city a pocity a navíc vše chápe jako podvod, neboť začíná již rozpoznávat i myšlenkové struktury. Temné síly na jednu stranu se snaží udržet lidi v temnotě, a na druhou, díky době, musí již sáhnout i po lidech s aspoň nějak rozvinutou emoční inteligencí. Sama doba si tak vyžaduje změnu, a to bez ohledu na to, zda se to protagonistům líbí či nikoliv. Znamená to, že doba spěje ke společenským otřesům, velmi významného rázu.
Již jsme se zmínili o tom, že reklama je něco co člověka s rozvinutou IE nezíská. Je ale velmi zhoubná pro mládež a vytváří z ní otroky, kteří jsou pomocí post hypnotických praktik provedených v reklamách, vrháni velmi významně nazpět. Ještě horší je situace v televizi, tisku, kinech a v masmediích obecně. Pořady na úrovni pod pásových, zabijáckých a zločinu obecně fandících témat, jsou všechno možné jen ne to, co by bylo zapotřebí. Lůza ulice, která se z uvedených témat těší, je rozhodujícím kritériem pro jejich vysílání. Pochopitelně. Vždyť ona velmi intenzivně podléhá onomu zpracování pomocí emocí a je tak vděčným konzumentem zločinu všeho druhu (včetně reklam). Internet, který by mohl být nepředstavitelným pomocníkem pro vzestup na vyšší úroveň a to ve všech směrech, je v podstatě zločineckým nástrojem organizovaného spiknutí temných sil.