Táta

Víte, táta je jenom jeden…
Nikdo ho nikdy nenahradí i kdyby 100x chtěl. To že vám vynadá, nebo vás uhodí, neznamená že vás nemá rád! Třeba můj táta.. Ano je výbušnej, agresivní a tvrdohlavej, ale když ho poznáte tak je to vlastně dokonalý člověk který o mě má jen strach. Bojí se že jednou příjde domů a třeba tu znovu najde dopis, že jsem odešla… Nebo že příjde domů a zjistí že jsem si ublížila! To že mi vynadá a já říkám jak ho nenávidím je vlastně dobře.. Protože pak se začnu snažit to urovnat a on prostě povolí… Příjde za mnou a řekne mi že mě má rád :) Víte, každý člověk potřebuje otcovskou lásku. I když s tátou třeba nevycházíte, zkuste za ním jednou jít a říct mu něco, něco hezkýho… Už jen to že mu od srdce řeknete že ho máte rádi ho dokáže rozbrečet. :(
Někdy je důležitý aby jste na sebe i řvali a vyndali ze sebe všechno co vám na tom druhým vadí, jo pak to sice bolí.. Ale víte co na sobě máte zkusit změnit, co dělat v komplikovaných situacích.. A podobně :(
Proč tohle vlastně píšu? :O Protože mi došlo, že bez táty to nejde.. Ano občas prostě potřebuju být pryč, potřebuju na něj být naštvaná. Ale nikdy ho neopustím napořád… Přece jenom je to můj táta který se o mě celých 15let staral a miloval mě! A mojí povinností je jednou mu to oplatit. Ať už to bude jen tím že se o něj budu starat když bude nemocnej, nebo jen to že když mě vidí zpívat nebo hrát na flétnu, hrát fotbal, ono je jedno vlastně co dělám, ale jen to že mě vidí něco dělat z správně v něm probouzí ten pocit pyšnosti, že alespoň něco umím… Jeho úsměv a ta hrdost… I kdybych měla dělat jenom tyhle maličkosti, tak bych je měla dělat častěji protože je lepší vidět lásku než zlo, nemám pravdu? :)
Važte si svýho táty!!!!!