5 nepříjemných ale skutečných rad, jak ze sebe udělat alespoň trochu lepšího člověka

Můj první příspěvek do blogu. Doufám že i poslední.

Pokud se ti skvěle rozjíždí kariéra, miluješ svůj život a tvé milostné hrátky nebyly nikdy lepší, klidně přestaň číst hned teď. Užij si zbytek dne, příteli, tenhle příspěvek není pro tebe. Vedeš si skvěle a my všichni jsme na tebe hrdí. Takže přestaň, abys neměl pocit, že jsi promarnil jeden zatracený klik. A teď vy ostatní, mám pro vás malý úkol: Vyjmenujte o sobě pět věcí hodných obdivu. Napište si je, nebo je prostě jen zakřičte prázdnému pokoji vstříc. Má to však jeden háček – nesmíte vyjmenovávat, co jste (např Jsem milej kluk, jsem upřímná), ale věci, které děláte, nebo které jste dokázali (např. Právě jsem vyhrál mistrovství republiky v šachu, Vařím tu nejlepší svíčkovou v celé republice). Pokud s tím máte problém, tahle rada je pro vás a rozhodně se vám nebude snadno poslouchat.

#5. Svět zajímá jenom to, co od tebe může získat

Představ si, že jeden z tvých bližních byl postřelen. Jen tam leží na ulici, křičí a krvácí. Najednou se přiřítí nějakej chlápek a zařve „Ustupte!“ Prozkoumá jeho poranění a vytáhne z kapsy švýcarský nůž – chystá se operovat hned teď, tady na ulici.

„Vy jste doktor?“ zeptáš se.

A ten chlápek odpoví, že není.

„Ale víte, co děláte, že jo? Jste armádní medik nebo tak něco…“

To se ho evidentně dotklo, vysvětlí ti, že že je to slušnej kluk, upřímný a dochvilný. Řekne ti, že je hodný na svojí maminku a má spoustu zajímavých zálib, vytahuje se, že nikdy nemluví sprostě.

Zmateně se zeptáš „A k čemu mi to sakra je, když tady můj (muž/žena/nejlepší kamarád/sourozenec/rodič) leží v kaluži krve? Potřebuju někoho, kdo umí operovat střelná poranění! Umíte to kurva nebo ne?!?“

Teď už se skutečně rozčílí – Kde se ve vás bere ta povrchnost a sobectví? Proč se nemůžete raději zaměřit na jeho klady? Copak vám právě nevysvětlil, že nikdy nezapomněl na svátek své přítelkyně? Copak ve světle všech těchto skvělých vlastností, opravdu záleží na tom, jestli ví, jak prokuchat člověka a přivést ho opět k životu??

V té šílené situaci, popadneš krví zakrvácenýma rukama jeho ramena a začneš s ním třást a řvát „Přesně tak, tohle všechno je mi u prdele, protože právě v téhle konkrétní situaci prostě potřebuju někoho, kdo umí zastavit krvácení, ty magore!“


Takže, tady je první nepříjemná pravda o světě dospělých(někdy i mladších dětí) : V téhle situaci se nacházíš každý den, jen s tím rozdílem, že ty jsi ten pomatenec se švýcarákem a celá společnost je ta postřelená oběť.

Pokud tě zajímá, proč se ti někteří lidé vyhýbají, nebo ti neprojevují dostatečné uznání, je to proto, že společnost je plná lidí, kteří něco potřebují. Potřebují postavit domy, mít co jíst, potřebují zábavu a plnohodnotné milostné vztahy. Už v den svého narození jsi přispěchal na místo činu se švýcarákem v ruce – od chvíle, kdy jsi přišel na svět, stal jsi se součástí systému, jehož hlavním účelem je naplňovat potřeby lidí.

Buďto na sebe vezmeš úkol se o tyhle potřeby postarat a osvojíš si k tomu unikátní sadu dovedností, nebo tě svět odmítne nehledě na tvou přemrštěnou štědrost a zdvořilost. Zchudneš, skončíš osamotě a svět tě vystrčí ven na mráz.

Zní ti to hrubě, necitlivě, nebo urážlivě? Co třeba láska a pochopení – copak na nich nezáleží? Samozřejmě že záleží. Alespoň v případě, kdy tě přiměje systém dělat věci pro lidi, kteří je neudělají. Protože…

#4. Hipíci se pletou

“Přísahám, že jestli se zmíní o mých vlasech, profackuju ho tak… Ano, ano, pane, poslouchám. Omlouvám se”

Tenhle úryvek pochází z poučené kritiky hipsterů a jejich neschopnosti sehnat práci (čest, kterou si tento článek zaslouží, mu nejlépe prokážete, když si ho přečtete celý). Vtip je v tom, že vaše pozice mezi motivací a zatrpklostí z velké části určuje, jestli v tomhle světě uspějete nebo ne. Tak například někteří lidé by se proti této řeči ohradili citací Tylera Durdena z Klubu rváčů: „Ty nejseš svoje práce.“

To zní možná skvěle, problém je v tom, že ty jsi svoje práce. Jasně, tvoje „práce“ může být něco úplně jiného než tvůj způsob obživy, ale tak jako nejsi nic víc, než jen součet užitečných dovedností a schopností. Tak třeba být dobrým rodičem, to je práce, která vyžaduje určité schopnosti. Je to soubor činnosti, při kterých člověk dělá něco užitečného pro jiné členy společnosti. Je to tak, tvoje „práce“ – tedy činnost, ze které mají užitek ostatní – je všechno, co jsi.

Není náhoda, že doktoři jsou uznávanější než internetoví komici, nebo že automechanici mají víc respektu než nezaměstnaní hipsteři. Není to náhoda, že tvoje práce se se ti přilepí na ksicht jako samolepka, pokud se tvoje smrt dostane do zpráv („Brankář NHL zemřel při podivné vraždě/sebevraždě“). Tyler řekl „Nejseš svoje práce,“ ale také řídil "úspěšný" obchod s mýdlem. On nebyl nic jiného než svoje práce.

Nebo další příklad. Hamburgerový řetězec, nedávno vystoupil proti homosexuálním svazkům. Jak je možný, že i přes intenzivní protesty stále prodává milióny burgerů a dalších kalorických sranců každý den? Protože burgery jsou jejich práce a tu dělají sakra dobře. Na ničem jiném nezáleží.

#3. Nenávidíš se, protože neděláš nic

„Chceš říct, že bych si měl někde sehnat knihu, jak sbalit babu?“

Ano, zda-li bude v té knize prvním krokem: „Staň se člověkem, se kterými holky být chtějí.“

To je totiž ten krok, který vždycky přeskakujeme. Vždycky je to „Jak sehnat práci?“ místo „Jak se stát člověkem, kterého zaměstnavatelé chtějí?“ je to „Jak přimět hezké holky, aby mě měly rády?“ místo „Jak se stát člověkem, kterého mají hezké holky rády?“ Problém je v tom, že ty druhé otázky si žádají, aby ses vzdal některých věcí které děláš rád a začal se trochu zajímat o svůj zevnějšek nebo bůh ví o co ještě.

„Ale proč nemůžu najít holku, která mě bude milovat takového, jaký jsem?“ Odpověď zní zase: „protože lidé mají ty zpropadené potřeby.“ Oběť krvácí a tebe napadne jen svěsit hlavu a postesknout si, že se střelné rány nezahojí samy od sebe?

dělat něco… ať už je to cokoli … je mnohem lepší než to nedělat.

„Ale já v ničem nevynikám!“ Mám pro tebe dobré zprávy, když tomu obětuješ dostatek hodin opakování, můžeš se stát dobrým v podstatě v čemkoli.

Nelíbí se ti vyhlídka nalít tolik času do jedné schopnosti? No, mám pro tebe dobrou zprávu a špatnou zprávu. Ta dobrá zpráva je, že už samotný akt procvičování ti pomůže navrátit sebeúctu. Lidi to často vzdávají, protože po dlouhé době stále nevidí výsledky, ale nechápou, že už proces je výsledkem.

Špatná zpráva je, že nemáš jinou možnost. Pokud tu chceš za sebou něco zanechat, pracuj na tom, místo toho aby jsi pracoval na důvodech proč pracovat nemůžeš.

Spočítej to: Kolik času trávíš konzumací toho, co udělali jiní lidé (Televize, hudba, videohry, webové stránky) a kolik času vytváříš něco ty?


#2. Na tom, co je uvnitř, záleží, jen když tě to přiměje něco dělat


Existují lidi co se považují se za spisovatele, na oslavách se představují jako spisovatelé, vědí, že jim v těle bije skutečné spisovatelské srdce a koulemi protéká spisovatelské sperma. Chybí jim jen ten "drobný" poslední krůček – už konečně kurva něco napsat!

A copak na tom tolik záleží? Opravdu je pro to, jestli je člověk spisovatelem, tak důležité, jestli opravdu něco píše?

Sakra, samozřejmě že ano!

Všiml sis, že když si lidé prohlížejí strom, nekoukají na hlínu ale nahoru na plody?

A teď něco, co by měl vědět každý a co mnozí z nás odmítají přijmout. Ty nejsi nic jiného než ty plody. Nikoho nezajímá tvoje hlína. „To, co jsi uvnitř“ je k ničemu, dokud z toho nevzniká něco pro ostatní lidi.

Máš v sobě třeba hluboký soucit k chudým lidem. Super. Je důsledkem toho soucitu nějaká činnost? Doslechneš se o hrozivé tragédii ve svém okolí a řekneš „Chudinky děti, dám jim vědět, že na ně myslím“? Protože pokud jo, běž do prdele – radši zjisti, co potřebují a alespoň se pokus, jim to obstarat. A co tahle kolektivní síla myšlenek milionů způsobí? Kulový, naleštěný a úhledně zabalený ho*no. Děti umírají každý den, protože každý z nás má pocit, že mít starosti je stejně dobré jako konat. Líná část našeho mozku ovládá tenhle "skvělý" mechanismus, který nám má zabránit doopravdy něco dělat.

Kolik z vás teď prochází světem a říká si „Určitě by se do mě zamilovala, kdyby věděla, jak strašně zajímavý jsem člověk!“ Vážně? A jak se všechny ty tvé originální myšlenky a nápady projevují ve skutečném světě? Co pro ně děláš? Kdyby měla tvá osudová dívka nebo kouzelný princ skrytou kameru, která by tě měsíc pronásledovala, byli by okouzlení tím, co by viděli? Nezapomeň, že nemůžou vidět tvé myšlenky, mohou jen pozorovat. Chtěli by být součástí tvého života?

#1. Vše, co máš v sobě, se bude bouřit proti zlepšení

Lidská mysl je zvláštní věc a nikdy ji neuvidíš vyrazit do akce tak pohotově, jako když se ji snažíš přesvědčit, aby se změnila. Tvá psychika disponuje celou škálou obranných mechanismů připravených okamžitě sestřelit cokoli, co se tě bude snažit třeba jen trochu změnit – zeptej se libovolného závisláka.

Takže i teď mnohé z vás bombardují důvody, proč celý tenhle článek shodit ze stolu. Z vlastních zkušeností vím, že na sebe berou mnoho podob, například:

* Bereš si každou kritiku jako urážku-
„Kdo si sakra myslí že je, že mi může nadávat do lenochů a idiotů?! Dobrý člověk by na mě takhle nikdy nemluvil! Tohle všechno napsal, jen aby se nade mě mohl povyšovat a abych se cítil mizerně! Teď vymyslím vlastní urážku, abych vyrovnal skóre!“

*Zaměření na tón zprávy a následné ignorace obsahu-
„Trošku ten článek prošmejdím, dokud nenajdu fór, kterej vytrženej z kontextu zní urážlivě a pak budu mluvit a přemýšlet jen o něm. Slyšel jsem, že jedno nevhodné slovo dokáže znemožnit celou knihu!

*Přezkoumávání vlastního životopisu-
„Nejsem na tom tak špatně! Ještě minulej měsíc jsem vyhrožoval sebevraždou a teď už to mám za sebou! Je možný, že když budu dělat přesně to, co dělám teď, všechno mi nakonec vyjde! Můj velký průlom už se blíží a když budu pořád dělat laskavosti pro tu hezkou holku, nakonec přijde sama!“

A tak dále. Nezapomeň, že trápení je pohodlné. Proto mu tolik lidí dává přednost jelikož štěstí vyžaduje úsilí. A taky trochu kuráže. Je neskutečně pohodlné vědět, že dokud ve svém životě nic nevytvoříš, nikdo nebude moct tvé dílo pomlouvat.

Je mnohem lehčí se jen válet a kritizovat práci jiných lidí. Ten film je tupej, jejich děti jsou nevychovaný parchanti, jejich vztah je v troskách, ten pracháč je povrchní, tahle restaurace je na prd, tehle blog je příšernej, asi v komentářích urazím jeho mámu s CapsLockem a hromadou vykřičníků. Vidíš? Teď jsem něco stvořil!

Cokoli, co vytvoříš, ať už to bude báseň, nová schopnost, nebo nový vztah – ihned se ocitneš v obležení nepřejících idiotů, kteří se ti ho budou snažit strhnout. Možná ne z očí do očí, ale udělají to. Tví ožralí přátelé nechtěj, abys vystřízlivěl, tví tlustí přátelé nechtěj, abys začal hubnout, tví nezaměstnaní přátelé ti nepřejí kariéru.

„Proč bych měl něco vytvářet, když práce ostatních stojí tak za ho*no? Už teď jsem mohl mít dopsanej román, ale radši počkám na pořádnej nápad. Přece nechci napsat další posranej Twillight!“

Přečtěte si kometáře na libovolném blogu. Když jde do tuhého komentáře vždy jdou jen z jednoho úhlu: Tenhle blogger je idiot, admini by ho měli zabanovat, měl by přestat psát úplně, vždycky to dojde do období: „Přestaň tvořit! Tohle je jiné než to, co bych vytvořil sám a všechna ta pozornost, kterou dostáváš, mi připomíná, jak marnej jsem sám.“

Nebuď tím člověkem. Pokud jsi tím člověkem, přestaň jím být. Kvůli tomuhle tě lidi nenávidí. Kvůli tomuhle se nenávidíš sám.

Někdo jiný ti řekne „pojď si dát předsevzetí, zhubnout za rok šest kilo“. Já jen řeknu, zavaž se sakra k čemukoliv, přidej do svého života dovednost a dosáhni v ní takové úrovně, aby někoho ohromila. Neptej se mě, co – pokud nevíš, vyber si náhodně . Najdi si kurzy karate, tanec nebo začni psát. Upeč třeba chleba, postav třeba zeď. Nauč se programovat, natoč porno, natáhni superhrdinský kostým a bojuj se zločinem, nebo si založ vlog na YouTube.

„Ale já nemám peníze na kurzy vaření.“ Tak si sakra vygoogli „Jak vařit,“ od té doby, co odfiltrovali porno, je to snazší než kdy dřív....