Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Markéta (68)
Logo

Politika

(120)

Zábava

(184)

Společnost

(480)

Kultura

(376)

Sport

(36)
DRÁTĚNÝ BLECHY
<>
icon 17.06.2020 icon 0x icon 73x
Tak takhle prý Prof. Franz nazval vyznavače amatérské výkonnostní cyklistiky u nás v Čechách. Jeho umělecké založení zřejmě iritovaly ty neonové, elastické a veskrze neestetické oblečky, tříštící malebnost českých luhú a hájů. Později o fenomému této subkultury napsal článek J.X.Doležal a prý se posléze setkal s větší vlnou nenávistí k jeho osobě, než když dříve popisoval a odkrýval praktiky drogových mafií. Je pravdou, že oba jmenovaní nejsou zrovna zástupci mainstreamových názorů a postojů, nicméně v tomto ohledu i mě osobně nastavili zrcadlo.


Protože nechci psát způsobem, abych lidi rozděloval, či nálepkoval, budu psát jen o své sebereflexi, která se časem dostavila a byla pro mě ukázkou náramné osobnostní minely.

Kolem mých šestadvaceti se mi přihodila ta podivná věc, že jsem bez svého valného přičinění v podstatě dostal poloviční podíl v deset let zaběhlém a prosperujícím podniku. Celkově doba na přelomu milénia byla ještě dosti bujará a já s ní splynul najivně, až přiblble.

Jelikož podobné přitahuje podobné, nebyl problém se obklopit bandou mě podobných povrchních jedinců, za účelem bavit se, bavit se a bavit se. Mindrák skomírajícího socialismu, který v náší generaci ještě zbyl, nás hnal vše dohnat. A tak se cestovalo jako o závod, šperkovala se obydlí, kupovaly západní vozy a značkové cajky. A snad jako kdybychom světu chtěli navíc ještě dokázat, co jsme za bouráky, pařili jsme u toho každej tejden. Takto jsme prolůzřili zhruba pět let života, až kouzlo bouráků vyprchalo. Zůstala jen částečná alkoholová závislost. Chtělo to nový impuls, přeřadit do jiného proudu a přitom nepřijít o to lákavé zašimrání našich temnějších stránek duší. Chtělo to mazanou Perestrojku.

A tak jsme vymysleli zájmové sdružením cyklistů středních let. Tehdy už pokročily i technologie, tudíž jsme tomu dali PR vlastním blogem. Nakoupili všechny ty barevný propriety, doslova závodní kola s nosností, kterou jsme překračovali i o čtyřicet kilo. Z našich vyjížděk jsme pořizovali fotky a články, které postupně plnily blog. Ten měl sledovanost hlavně kvůli faktu, že lidé mohli nakouknout do našich chlastaček, aniž by si zatížili játra a platili za útratu. Nutno ale říci, že i sportovní stránka se posouvala. Začali jsme vyhledávat amatérské závody napříč Republikou a tím jsme vstoupili do této subkultury natvrdo. To mě osobně už začalo vadit, neb nejsem moc stádní typ. Mohlo by se zdát, že snižujícím se počtem chlastaček a zvyšujícím se počtem odjetých závodů vlastně osobnostně vyzráváme. Tomu tak ale nebylo. Začaly na povrch vyplavávat u některých vlastnosti typu řevnivost, ctižádost, sebestřednost a pózerství. Fernet sice vystřídaly doplňky stravy na hranici legálnosti a do hampejzů už jsme chodili méně, než na masáže lýtek. Zpětně se zcenzuroval i blog, kde většina fotek byla už jen z terénu a dokonce i ze soustředění. Bože..., starším z nás bylo čtyřicet a víc. Kdekdo nos jak Pivrnec od Urbana a každé jaro musíme na soustředění na Malorcu? Pamatuju si, jak jednou jeden náš vypitější člen dojížděl do cíle nějakýho závodu a speaker do amplionu volá.... a už nám dojíždí další borec odkojený brdskými pípami. (na sto metrů viděl tu jeho fialovou vokurku místo nosu).

Těla se nám šlapáním možná trochu uzdravovala, ale zdravého ducha rozhodně nevyvolávala. Pokud by se nám totiž snížením spotřeby alkoholu navracel zdravý rozum, museli bychom prohlídnout, že celá tahle naše perestrojka je furt o komouších. Že celej tenhle přebarvenej a předraženej kolotoč je jen marketingový tah cyklo výrobců a zacílením na početnou, všeho přežranou skupinu, která si infantilně hraje na týmovou identitu, lídra, domestika a uteklo jim, že jim není dvacet.

Rozhodně tím nemám na mysli, že je na kole něco špatného, naopak. Je to skvělý vynález. A bezpochyby je i pohyb, pokud ho máte v práci málo, zdravý. V Holandsku jezdí každý, vždy a všude. Ale asi by se tam neujalo takové kastování, kterého jsem si všimnul u nás, že biker (na horském) zdraví mávnutím druhého bikera a silničáře ne.

Jeden můj spolužák, který do tohoto nilonového vlaku vstoupil přede mnou, mi kdysi, když já v tom ještě jel, říkal.... Já začal na kole jezdit výkonostně kvůli svý roztroušený skleróze, chtěl jsem být fit a ujet jí. Pak jsem začal občas hulit trávu, taky kvůli tý svý nemoci a hned jsem měl možnost se na sebe kouknout jaksi zvenčí. Abych zjistil, že sem rozhodně nepatřím.
To samý jsem tehdy udělal i já, jen bez tý trávy.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Nechce přijímat zprávy
Další příspěvky autora
NEBE JE KONEČNĚ KOMPLETNÍ
Něco jakoby tomuto dokonale synchronizovanému, potemnělému obrazu, dekorovanému ...

JSEŠ HNUSNEJ - CHCÍPNI
Nadpis je trochu brutální a je vypůjčenej. Je to už starší proklamace herce Boba...

OBECNÍ FAKE
V dnešním a nastávajícím 5G procesu se chrlí těch Fake zpráv tolik a tak rychle,...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).