Následující text je můj deník, do kterého jsem zaznamenával nejen moje pocity a zážitky ze stáže ve Španělsku. Je to ironie a satira psaná v takovém Cimrmanovském stylu. Pokud vás něco při čtení zmate, tak si s tím moc nelamte hlavu. Dopředu bych se též chtěl omluvit za nějaké to střídání času minulého a přítomného uprostřed věty, deník jsem psal na místě a jsem línej to všechno zpětně přepsat. Též se omlouvám všem pražákům... :)
Přeji příjemné počtení
Sobota 05.06.2021
Přílet do Pomerančolandu
Jako Španělští slavíci jsme doletěli a přistáli ve městě Málaga. Letadlo nespadlo, Bělorusko po nás neposlalo stíhačky a na palubě ani nebyla jediná bomba. Již při cestě autobusem z letiště k naší residenci jsem si začal všímat rozdílů oproti naší zemi. Věřte tomu nebo ne, silnice tu jsou ještě více zdemolované, graffiti naleznete všude kde se jen podíváte, snad jenom krom centra města. Semafory tu jsou žluté a s časomírou jako ve spojených státech, a před vjezdem na dálnici lze nalézt značky zákazu vjezdu jezdců na koních a traktorů.
Den následoval dalšími překvapujícími zjištěními, zvláště tím, že v našem hostelu s námi spolu bydlí rich kid pražáci (ano „pražáci“ s malým p, takový respekt si fakt nezaslouží) z rodinné incestní soukromé školy. Náš prvotní názor na ně byl celkem jasný, fakt debílci. Ještě štěstí že s námi jela naše učitelka s krycím jménem Želva. Ta se s těma cajzlama nejednou porvala jako správný člen české poslanecké sněmovny.
Neděle 06.06
City Center
Tento den jsme byli vedení naší průvodkyní s krycím jménem Minnie do městského centra. Obhlédli jsme zde ty nejvíce známé památky, jednou z nich byla taková katedrála, které se říká jednověžná, jelikož její druhá věž se nikdy nedostavěla. Dále jsme šli ke centrum umění, kde nebylo k výstavě žádné umění, takže jsme tam šli se doslova podívat na velkou barevnou kostku, jejíž jméno je Pompidou. To mi přišlo vtipný. Dál jsme pokračovali do blízkého přístavu. Tam jsme dali menší rozchod a já celý dychtivý ochutnat španělskou kuchyni jsem rovnou čarou zasprintoval do nejbližšího KFC hahahahhh
Pondělí 07.06
Odporný Objev
V pondělí jsme se za pomocí našeho hlavního organizátora, který bude od teď označován jako Velkej Alík, dostali na místo, kde údajně budeme pracovat. Upřímně řečeno, čekal jsem mnoho věcí, ale že budeme mít kancelář v budově centra rumunské naděje, to jsem opravdu neočekával ani v tom nejvíce divokém snu. Avšak si jako nestěžuji, minimálně o naší kanceláři teda ne. Je hezká a je nás tu hned několik lidí, takže šance že se ztratíme či že nás cestou do práce přepadne a zajme kartel stále hrozí, ale je snížená.
Úterý 08.06
Počátek
Tento den jsme šli poprvé pracovat. Díky úžasným navigačním schopnostem těch pár vyvolených z nás, kterým nějakým zázrakem zde ve Španělsku fungoval internet přes data, jsme nasedli a vysedli z busu na správné zastávce, a dokonce i našli správnou budovu a kancelář.
V práci nás Velkej Alík, který zatím společně s Minnie zastupuje inženýra Miguela, seznamoval s našimi projekty. Já jsem dostal za úkol navrhnout v Catii lavičku pro lidi kteří ztratili či nikdy neměli domov (slangově bezďáci), jenž tráví čas před budovou centra, a to nejčastěji duchaplným civěním do zdi.
Středa 09.06
Budgetová IQlandia
Každou středu je naše kancelář zabraná, tudíž zkušený organizátor Alík připravil jiný program. Byli jsme ve vědeckém centru jménem Principia. Po již několikátém okušení španělské dochvilnosti jsme prošli vchodem a byli jsme usazeni do prezentační síně, kde nejmenovaný pan vědec takzvaně „Španglicky“ prezentoval různé jednoduché experimenty se světlem, vodou, magnetismem apod.
Z celé této přednášky mě nejvíce bavil experiment, kde jsem já spolu s dvěma dalšími lidmi uchopil tyče, které vypadaly jako světelné meče ze Star Wars a když jsme je přiložili k Teslově generátoru tak začaly svítit. Líbil se mi, protože to byl jediný experiment, který jsem nedělal, když mi bylo +/- 9 let. Též se mi líbilo vysvětlovat jistému němcovi Frydrychovi, že jsme všichni z průmyslovky, tudíž všechny ty trapný exponáty nás opravdu nebavily
Čtvrtek 10.06
Prozkoumání divočiny
Tento den jsme jako početná skupina povstali a šli směrem ke vodní hrázi za městem. Byl to velká podívaná, krajina jak z starých westernových filmů. Nejlepší na tom všem ale byla ta liduprázdnost. Cestou autobusem pryč z města jsme nepotkali živou duši, až na řidiče autobuse teda, a poté jsme lidi potkali pouze v autech která jela proti nám když jsme přebíhali dálnici.
(Poznámka autora: Retrospektivně, nechápu čemu jsem se tak divil, bylo totiž odpoledne, a to je 99% Španělů v relaxačním až dřímajícím režimu)
Pátek 11.06
Nevím koho by nebavilo vymýšlení blbostí
Byl pátek, malá sobota. Tento den jsem dostal naprosto debilní, ale opravdu vskutku nesmysl dávající nápad, a to začít v Catii vytvářet židličky ve tvaru písmen abecedy. Nevím, co jiného bych k tomu řekl, snad jedno jediné slovo a to KATASTROFA.
PS: Možná že písmenka byly stále lepší nápad než lavička ve tvaru flašky od piva a židlička ve tvaru skleničky na pití
Sobota 12.06 našeho letopočtu
Podělaný Pochoďák
Byli jsme na úžasně zábavném a také mnoho informací dávajícím výletě v Granadě, a to přímo v paláci jménem Alhambra.
Udělal jsem zde mnoho fotek, protože to byla tak jediná věc, kterou tam vůbec šlo dělat, aby člověk nezhynul nudou.
Po únavné čtyř hodinové exkurzi paláce, o kterém jsme věděli a stále víme exkrement a půl, se ta ježibaba ohyzdná protivná (tím myslím Želvu) slitovala a dala nám rozchod. Random chození po obchodech Granady mě bavilo mnohem než to nucené kráčmerování muslimskými zahrádkami
Neděle 13.06
Už ty posraný roušky nezvládám
Přes dopoledne, lépe řečeno do oběda, protože jsme obědvali až ve 14:30, mě bolelo mé myslící ústrojí, tedy má hlava. Tak jsem spal a umíral nudou až do 4 hodin odpoledne, kdy jsme se bohužel opět zase všichni vydali na výlet, tentokrát do Alcazabu, či jak se to jmenovalo. Prakticky to samé, co Alhambra, akorát to nebyl palác ale hrad. Nutno zmínit že součástí výletu tentokrát nebyly disfunkční kontroly pasů a občanek.
Opět jsem tam fotil vše, co jsem uviděl, protože víc se tam tak nějak dělat nedalo. Párkrát jsem si pokecal s Minnie, jinak fakt nic moc.
Pondělí 14.06 našeho letopočtu
Návštěva Petrohradské Ermitáže
Den před pondělím jsem v centru města zahlédl nejspíš betonovou lavičku, ke které byly přivrtány kovová opěradla přesně tak. aby si na ní lidé nelehali. Tak jsem zkusil vyměnit moje malé výběžky za opěradla, s vtipným načasováním ale přišel Velkej Alík s novou zadanou prací od Miguela. Takže ta moje stará už ho nezajímala.
Ukázal nám přesně daný plán (jakože zadání) lavičky a květináče. Spolu s Radkem jsem se mírově domluvil že já budu dělat na květináči, protože na rozdíl od Radka, já jsem o hodinách Cadů při online škole úmyslně spal. I tak ale bylo velice příjemné se dozvědět se, že celý předchozí týden jsme navrhovali vlastní lavičky úplně zbytečně.
Úterý 15. června rok 2021 po narození Ježíše Krista
Jo počkat, my jsme tu přežili už 10 dní, no výborně!
Květináč jsem touhle dobou měl skoro hotové. Ano, pracoval jsem na nich den a něco. Vlastně mi trvají déle, než jsem čekal, jelikož jsem už včera zjistil že země kde květináče budou možná stát je velmi nerovná, doslova jde z kopečka, což by pro jiné venkovní objekty nebyl takový problém, ale pro metr vysoké květináče, které budou plné hlíny je to celkem problém
V práci jsem pokračoval v modelování květináčů. Za ty 4 hodiny do kanclu nikdo nepřišel, takže jakékoliv poradění se o designu, či položení otázky, zdali za 11 dní fakt nebyl nikdo schopnej přinést podělanej metr se neuskutečnilo.
Květináče jsem dost možná zatím vytvořil pouze provizorně, rozměry sedí ale nejsem si jistý, jak veliké by díry pro hlínu měly být. Také jsem si všimnul že na zadání od Miguela je nakresleno něco, co se podezřele podobá fontáně, škoda že jsme v kanceláři byli úplně sami :))))
Středa 16.06
Létající Čestmír
Pod vedením neotřelých navigátorek Minnie a té druhé Francouzky (Minnie prý byla Belgičanka, ale whatever…) jsme se vydali do muzea letecké techniky. Exkurze byla velice interaktivní, mohli jsme mačkat tlačítka, hýbat páčkami a podobně. O to víc mě právě překvapilo že málo co tam bylo rozbité nebo ukradené, jak už je to tady ve Španělských končinách zvykem.
Vrcholem navigátorské neschopnosti a prokázáním toho že průvodkyně z Universal Mobility měly horší orientační smysl, než slepý krtek po nezdařeném lobotomickém zákroku se stal moment, kdy si doslova spletli pravou stranu s levou
den Thorův 17.06
Není nutno, není nutno
Po celý den, ale hlavně v ranních hodinách se na Hispánské obloze objevily objekty viditelných částic vody, ledu a dalších látek. Má paměť z mých dnů v rodné České zemi je mlhavá, ale něco mi říká že tyto objekty se nazývají mraky.
Napsal bych o tom do jak nekvalitního baru/kavárny jsme odpoledne šli, ale to by Nikču rozesmutnilo ještě více. Už takhle byla dost naštvaná a já se jí bojím, je mega nebezpečná (:
Tento den jsem se také poprvé bál o svůj život. Cestou do práce před námi totiž na chodníku pochodovala jistá biologická zbraň, kterou z hygienických důvodů raději nebudu blíže popisovat
18.06 65 002 021 let po vymření dinosaurů
Dráma jako kráva
Byl pátek, malá sobota, tak nějak by to řekl pan učitel Fiky.
V práci jsem byli aktivnější a více produktivní na záchodě než u počítače a v knihovně. (to také zní jako kdyby to řekl pan učitel Fiky). Jinak řečeno bylo fajn. Ale ti cajzlové... (Mnoho občanů města Prahy může být uraženo následujícím textem. A to je dobře, text byl s tímto záměrem napsán)
VŠECHNY BRNĚNSKÝ BURANY BYCH PROTI NIM POŠTVAL! Zatímco mi jsme v práci, oni vesele spinkají, a zdá se jim o tom, jak jim jednoho dne bude 18 let a konečně budou moci jít do trafiky a nedržet přitom maminku za ručičku. Oni jdou do práce až na večer, a jak jim skončí šichta jdou pařit buď do klubu, ze kterého se vracejí obvykle mezi 2 a 5 hodinou ranní, nebo mají párty na jednom z jejich vícero balkonů, na kterém udělají více hluku než užitku
Abych to dále zbytečně nerozváděl, cajzlové, i ti jejich učitelé které střídají častěji než páry ponožek, porušují pravidla více než je dodržují. Ale ve chvíli, kdy my jsme neuklidili po naší vskutku klidné kalbě, tak oni hned brečí a stěžují si. Nedochází jim, že kdybychom jsme si na ně oficiálně stěžovali tak moc, jak oni na nás, tak už by nějaký ten pátek byly dávno zpátky doma v jejich pochybném městečku. Prostě jak praví jedno staré české přísloví: "Lepší Brňák na střeše nežli Pražák pod ní."
Sobota 19/06
Britský Šutr [Bvidhský shuddah]
Vstávali jsme okolo půl šesté, no to potěš šutr. Bylo to namáhavé pro všechny z nás, ale zvládli jsme to, jsme totiž kmen největších borců a borkyň.
Na místě setkání s autobusem jsme ale dané vozidlo pro přepravu vícero osob obvykle po pozemních komunikacích okamžitě neshledali, ale potkali jsme jistého dementního dědu, který podle mé teorie ani nechtěl jet na Gibraltar, hned co jsme totiž dojeli tak se děda zvednul a šel pěšky zpět ke hranicím se Španělskem kde čekal až do konce zájezdu.
Naprosté většině z nás se výlet velice líbil, skoro náš až bavil. Tour busem byla skvělá, opice se všem líbily a ve městě lidé nakoupili za nehorázně vysoké i malé ceny (spíš ale za ty nehorázně vysoké).
Mě osobně se tour busem, jeskyně a příroda moc líbila, ve městě ze mě bohužel hodně radosti spadlo. Nejen že jsem zaplatil 24 euro za dva ošklivý zvonečky, ale celou dobu jsem pobíhal Gibraltarskými ulicemi, hledajíc Hinduistický chrám, který jsem si předem vyhlédl na mapě. Chrám jsem ale po hodině běhání nenašel, a z toho jsem byl zklamán. Z události, která se ale udála po této jsem byl přímo nasrán.
Po mém neúspěchu jsem si byl sednout na lavičku a zrovna ve chvíli kdy jsem přemítal o tom, jestli omeleta je technicky smažené vaječné smoothie, se ke mně, přivalil jistý starý pán a anglicky na mě spustil: "Dobrý den přeji pane, měl byste chvíli na vyslyšení svatých slov našeho pána a spasitele Ježíše Krista?" Já jsem spolknul moji pýchu, údiv i odpor s pasivně agresivním záměrem jsem mu řekl pouze: "Back off, christian."
Opravdu jsme všichni požili samé skvělé zážitky
20/06/2021 Den začátku oslav letního Slunovratu
K jídlu zbytky a vynucený výšlap
S dovolením si již po několikáté v této dokumentaci postěžuji na jídlo. Už mi leze krkem to, že k snídani máme na výběr buď housku nebo křupky s mlékem. Po obědě mi bylo špatně, a snad ani ne že by to jídlo bylo tak špatně udělané (I když teda jedl jsem "masové" koule s rizotem, to je špatné prostě samo o sobě, nezáleží moc na tom, jak to uděláte.) ale spíš že krom pizzy která byla dvakrát a úžasného RUSKÉHO SALÁTU neustále jíme jenom jídla smažené
Po tomto obědě jsem byl tak zoufalý že jsem si nejen šel lehnout, ale též jsem si vygooglil nejlepší NESMAŽENÁ jídla, která si budu vařit po návratu do zemích českých. Protože po tomto Španělském smažícím šílenství budu fakt potřebovat detox.
Další akce v pláni byl nucený morbidní výšlap na Gibralfar. To je hrad, co má bránit Alcazabu, která zas brání Alhambru. Nejeden přítomný kopcolezec byl rozzuřen, když jsme na vrcholku našli autobusovou zastávku :))
Musím Gibralfaru dát ale za pravdu, že se alespoň lišil od Alhambry a Alcazaby. Na těch dvou místech jsme mohli vidět zahrady, fontány, vnitřní architekturu, a dokonce i pár zvířat. Na Gibralfaru bylo možné naleznou stromy, chodníky, zdi a písek. No a samozřejmě výhled na město, který je fajn, ale potřetí jsme ho vidět nepotřebovali.
21/06
Vysoké Vlny
Poslední dva dny v práci se budeme všichni připravovat na prezentaci, teda až na Terku a Samuraje Kubu, ti nejdřív musí upravit jejich výtvor (panely proti slunci) aby nevážil půl tuny.
Mě příprava na prezentaci jde celkem dobře, jelikož se absolutně, ale fakt ani trochu nepřipravuji.
Odpoledne po práci jsem šel již po několikáté na pláž, kde foukalo jako blázen, vítr s sebou přinesl veliké vlny a ty vlny s sebou přinesly báječně ledovou vodu. Takhle moc jsem si ještě moře nikdy neužil, parádní to bylo.
22.06
Ještě vyšší vlny
Jak nadpis napovídá, v moři byly vlny ještě větších rozměrů než v den předchozí. Voda byla úplně ledová, dost možná ta úplně nejvíc studená, která je v létě ve Španělsku k nalezení.
Touto dobou už vážně začínaly být takové ty poslední dny naší pracovní dovolené. Hodně lidem začali docházet peníze.
Nebudu říkat, že to je chyba nějakého jedince, či jisté skupiny lidí, řeknu ale to, že chyba nás stážistů to nebyla. Nečekali jsme že okolo 170 euro z našeho KAPESNÉHO budeme muset utratit nuceně.
23.06 středa
Udělal jsem chybu
V oficiálním pracovním deníku (v tom co se posílá těm kancelářským krysám nad náma) stojí, že celý den jsem se pilně připravoval na nadcházející prezentaci. Ve skutečnosti jsem se na ní opravdu moc nepřipravil, spoléhal jsem na to, že to dám protože jsem prostě dobrej.
Na večerním a nočním plánu dne bylo to že půjdeme pít na pláž. Z pláže nás ale vyhnala policejní síla Španělského státu. V klidu a bez problémů jsme se tedy odebrali na asi 30 metrů vzdálenou zídku. Byl jsem z toho na nervy jako Brit bez čajíku, ale hned co odjeli tak jsem byl v klidu. Avšak okolo půlnoci se policie objevila znovu. A tak ve chvíli co prohledávali týpka vedle nás jsme se zdekovali a prostě odešli.
Vzhledem k mému stavu mi cesta z pláže až domů šla výborně. Dokonce jsem i počítal, jestli jsme byli všichni. Jakmile jsem ale vstoupil do prostor našeho domu, tak na mě cosi upadlo, já upadl na zem, a ze mě vypadával veškerý obsah mého žaludku. Další dění rozvíjet nebudu, jelikož si jej ani nepamatuji. Chtěl bych ale velice poděkovat všem kteří se postarali o mé přežití.
24.06 čtvrtý den týdnu
Kocábku náram náram nou
Vskutku jsem ji měl a zrovna zábava to nebyla. Spal jsem asi do 12 hodin. Ještě že v době obědu mi moudrá Nikča poradila abych aspoň něco snědl, jinak bych prý umřel nebo tak něco. Asi se nepletla, jelikož jsem stále mezi živými.
Den pokračoval již několikrát odkládanou prezentací. Dost lidí (tím myslím Terku jakoby) bylo hodně nervózních. Pro mě bylo nejtěžší přetrpět ty čtyři jízdy autobusem. Prezentace samotná byla supr jednoduchá a velice se mi povedla.
25.06.2021 našeho věku
Finální dvacátý den
Toto je poslední celý den před odletem do naší rodné země. Domů se těším, ne že bych nerad zůstal tady ve Španělsku ještě delší dobu, ale ty roušky i jídlo už mi lezou krkem, ušima a dalšími otvory mého těla. Nejvíce se těším na ty naše slovanské zelené pastviny, vodu hučící po lučinách a bory šumící po skalinách. Na lány řepky, na smog vycházející ze Škodovky, na mého psa Trampolína a v neposlední řadě na pivo co nechutná jako jistá žlutá kapalina používaní v zemědělském průmyslu.
26.06.2021
Stručně a prostě jednoduše odlet
Během brzkých ranních hodin jsme vstali, někteří z postelí, někteří se prostě jenom zvedli ze židle, jelikož spánek je pro smrtelníky a vyrazili jsme směrem letiště.
Španělsko mě i všem ostatním dalo mnoho vzpomínek. Třeba na tu trojici výletů na muslimské stavby, v každé bylo ještě míň věcí k vidění než v té druhé. Na opice v Gibraltaru. Na naši válku a následné něco jako smíření s pražáky. Na to, jak v posledních dnech jejího pobytu byla paní učitelka Želva naštvaná, protože nezbylo nic na co by mohla být naštvaná. Na smažené kulky, zvuky UFA, lezení na střechu u nás v práci, rybu tak syrovou že se div nemrskala, na kalení, výletování, přežívání, na vybuchující autobusy a na mnoho dalšího.
Již za nedlouhou dobu budeme odlétat do zemí Koruny České. Takže bych tímto chtěl poděkovat všem, jenž byli společně se mnou součástí tohoto zahraničního experimentu. Děkuji úplně za všechno, nejvíce však za to, že jste si našli tenhle deník a přečetli si ho, nebo že jste živě poslouchali mé předčítání v průběhu stáže.
Děkuji moc.
Přeji příjemné počtení
Sobota 05.06.2021
Přílet do Pomerančolandu
Jako Španělští slavíci jsme doletěli a přistáli ve městě Málaga. Letadlo nespadlo, Bělorusko po nás neposlalo stíhačky a na palubě ani nebyla jediná bomba. Již při cestě autobusem z letiště k naší residenci jsem si začal všímat rozdílů oproti naší zemi. Věřte tomu nebo ne, silnice tu jsou ještě více zdemolované, graffiti naleznete všude kde se jen podíváte, snad jenom krom centra města. Semafory tu jsou žluté a s časomírou jako ve spojených státech, a před vjezdem na dálnici lze nalézt značky zákazu vjezdu jezdců na koních a traktorů.
Den následoval dalšími překvapujícími zjištěními, zvláště tím, že v našem hostelu s námi spolu bydlí rich kid pražáci (ano „pražáci“ s malým p, takový respekt si fakt nezaslouží) z rodinné incestní soukromé školy. Náš prvotní názor na ně byl celkem jasný, fakt debílci. Ještě štěstí že s námi jela naše učitelka s krycím jménem Želva. Ta se s těma cajzlama nejednou porvala jako správný člen české poslanecké sněmovny.
Neděle 06.06
City Center
Tento den jsme byli vedení naší průvodkyní s krycím jménem Minnie do městského centra. Obhlédli jsme zde ty nejvíce známé památky, jednou z nich byla taková katedrála, které se říká jednověžná, jelikož její druhá věž se nikdy nedostavěla. Dále jsme šli ke centrum umění, kde nebylo k výstavě žádné umění, takže jsme tam šli se doslova podívat na velkou barevnou kostku, jejíž jméno je Pompidou. To mi přišlo vtipný. Dál jsme pokračovali do blízkého přístavu. Tam jsme dali menší rozchod a já celý dychtivý ochutnat španělskou kuchyni jsem rovnou čarou zasprintoval do nejbližšího KFC hahahahhh
Pondělí 07.06
Odporný Objev
V pondělí jsme se za pomocí našeho hlavního organizátora, který bude od teď označován jako Velkej Alík, dostali na místo, kde údajně budeme pracovat. Upřímně řečeno, čekal jsem mnoho věcí, ale že budeme mít kancelář v budově centra rumunské naděje, to jsem opravdu neočekával ani v tom nejvíce divokém snu. Avšak si jako nestěžuji, minimálně o naší kanceláři teda ne. Je hezká a je nás tu hned několik lidí, takže šance že se ztratíme či že nás cestou do práce přepadne a zajme kartel stále hrozí, ale je snížená.
Úterý 08.06
Počátek
Tento den jsme šli poprvé pracovat. Díky úžasným navigačním schopnostem těch pár vyvolených z nás, kterým nějakým zázrakem zde ve Španělsku fungoval internet přes data, jsme nasedli a vysedli z busu na správné zastávce, a dokonce i našli správnou budovu a kancelář.
V práci nás Velkej Alík, který zatím společně s Minnie zastupuje inženýra Miguela, seznamoval s našimi projekty. Já jsem dostal za úkol navrhnout v Catii lavičku pro lidi kteří ztratili či nikdy neměli domov (slangově bezďáci), jenž tráví čas před budovou centra, a to nejčastěji duchaplným civěním do zdi.
Středa 09.06
Budgetová IQlandia
Každou středu je naše kancelář zabraná, tudíž zkušený organizátor Alík připravil jiný program. Byli jsme ve vědeckém centru jménem Principia. Po již několikátém okušení španělské dochvilnosti jsme prošli vchodem a byli jsme usazeni do prezentační síně, kde nejmenovaný pan vědec takzvaně „Španglicky“ prezentoval různé jednoduché experimenty se světlem, vodou, magnetismem apod.
Z celé této přednášky mě nejvíce bavil experiment, kde jsem já spolu s dvěma dalšími lidmi uchopil tyče, které vypadaly jako světelné meče ze Star Wars a když jsme je přiložili k Teslově generátoru tak začaly svítit. Líbil se mi, protože to byl jediný experiment, který jsem nedělal, když mi bylo +/- 9 let. Též se mi líbilo vysvětlovat jistému němcovi Frydrychovi, že jsme všichni z průmyslovky, tudíž všechny ty trapný exponáty nás opravdu nebavily
Čtvrtek 10.06
Prozkoumání divočiny
Tento den jsme jako početná skupina povstali a šli směrem ke vodní hrázi za městem. Byl to velká podívaná, krajina jak z starých westernových filmů. Nejlepší na tom všem ale byla ta liduprázdnost. Cestou autobusem pryč z města jsme nepotkali živou duši, až na řidiče autobuse teda, a poté jsme lidi potkali pouze v autech která jela proti nám když jsme přebíhali dálnici.
(Poznámka autora: Retrospektivně, nechápu čemu jsem se tak divil, bylo totiž odpoledne, a to je 99% Španělů v relaxačním až dřímajícím režimu)
Pátek 11.06
Nevím koho by nebavilo vymýšlení blbostí
Byl pátek, malá sobota. Tento den jsem dostal naprosto debilní, ale opravdu vskutku nesmysl dávající nápad, a to začít v Catii vytvářet židličky ve tvaru písmen abecedy. Nevím, co jiného bych k tomu řekl, snad jedno jediné slovo a to KATASTROFA.
PS: Možná že písmenka byly stále lepší nápad než lavička ve tvaru flašky od piva a židlička ve tvaru skleničky na pití
Sobota 12.06 našeho letopočtu
Podělaný Pochoďák
Byli jsme na úžasně zábavném a také mnoho informací dávajícím výletě v Granadě, a to přímo v paláci jménem Alhambra.
Udělal jsem zde mnoho fotek, protože to byla tak jediná věc, kterou tam vůbec šlo dělat, aby člověk nezhynul nudou.
Po únavné čtyř hodinové exkurzi paláce, o kterém jsme věděli a stále víme exkrement a půl, se ta ježibaba ohyzdná protivná (tím myslím Želvu) slitovala a dala nám rozchod. Random chození po obchodech Granady mě bavilo mnohem než to nucené kráčmerování muslimskými zahrádkami
Neděle 13.06
Už ty posraný roušky nezvládám
Přes dopoledne, lépe řečeno do oběda, protože jsme obědvali až ve 14:30, mě bolelo mé myslící ústrojí, tedy má hlava. Tak jsem spal a umíral nudou až do 4 hodin odpoledne, kdy jsme se bohužel opět zase všichni vydali na výlet, tentokrát do Alcazabu, či jak se to jmenovalo. Prakticky to samé, co Alhambra, akorát to nebyl palác ale hrad. Nutno zmínit že součástí výletu tentokrát nebyly disfunkční kontroly pasů a občanek.
Opět jsem tam fotil vše, co jsem uviděl, protože víc se tam tak nějak dělat nedalo. Párkrát jsem si pokecal s Minnie, jinak fakt nic moc.
Pondělí 14.06 našeho letopočtu
Návštěva Petrohradské Ermitáže
Den před pondělím jsem v centru města zahlédl nejspíš betonovou lavičku, ke které byly přivrtány kovová opěradla přesně tak. aby si na ní lidé nelehali. Tak jsem zkusil vyměnit moje malé výběžky za opěradla, s vtipným načasováním ale přišel Velkej Alík s novou zadanou prací od Miguela. Takže ta moje stará už ho nezajímala.
Ukázal nám přesně daný plán (jakože zadání) lavičky a květináče. Spolu s Radkem jsem se mírově domluvil že já budu dělat na květináči, protože na rozdíl od Radka, já jsem o hodinách Cadů při online škole úmyslně spal. I tak ale bylo velice příjemné se dozvědět se, že celý předchozí týden jsme navrhovali vlastní lavičky úplně zbytečně.
Úterý 15. června rok 2021 po narození Ježíše Krista
Jo počkat, my jsme tu přežili už 10 dní, no výborně!
Květináč jsem touhle dobou měl skoro hotové. Ano, pracoval jsem na nich den a něco. Vlastně mi trvají déle, než jsem čekal, jelikož jsem už včera zjistil že země kde květináče budou možná stát je velmi nerovná, doslova jde z kopečka, což by pro jiné venkovní objekty nebyl takový problém, ale pro metr vysoké květináče, které budou plné hlíny je to celkem problém
V práci jsem pokračoval v modelování květináčů. Za ty 4 hodiny do kanclu nikdo nepřišel, takže jakékoliv poradění se o designu, či položení otázky, zdali za 11 dní fakt nebyl nikdo schopnej přinést podělanej metr se neuskutečnilo.
Květináče jsem dost možná zatím vytvořil pouze provizorně, rozměry sedí ale nejsem si jistý, jak veliké by díry pro hlínu měly být. Také jsem si všimnul že na zadání od Miguela je nakresleno něco, co se podezřele podobá fontáně, škoda že jsme v kanceláři byli úplně sami :))))
Středa 16.06
Létající Čestmír
Pod vedením neotřelých navigátorek Minnie a té druhé Francouzky (Minnie prý byla Belgičanka, ale whatever…) jsme se vydali do muzea letecké techniky. Exkurze byla velice interaktivní, mohli jsme mačkat tlačítka, hýbat páčkami a podobně. O to víc mě právě překvapilo že málo co tam bylo rozbité nebo ukradené, jak už je to tady ve Španělských končinách zvykem.
Vrcholem navigátorské neschopnosti a prokázáním toho že průvodkyně z Universal Mobility měly horší orientační smysl, než slepý krtek po nezdařeném lobotomickém zákroku se stal moment, kdy si doslova spletli pravou stranu s levou
den Thorův 17.06
Není nutno, není nutno
Po celý den, ale hlavně v ranních hodinách se na Hispánské obloze objevily objekty viditelných částic vody, ledu a dalších látek. Má paměť z mých dnů v rodné České zemi je mlhavá, ale něco mi říká že tyto objekty se nazývají mraky.
Napsal bych o tom do jak nekvalitního baru/kavárny jsme odpoledne šli, ale to by Nikču rozesmutnilo ještě více. Už takhle byla dost naštvaná a já se jí bojím, je mega nebezpečná (:
Tento den jsem se také poprvé bál o svůj život. Cestou do práce před námi totiž na chodníku pochodovala jistá biologická zbraň, kterou z hygienických důvodů raději nebudu blíže popisovat
18.06 65 002 021 let po vymření dinosaurů
Dráma jako kráva
Byl pátek, malá sobota, tak nějak by to řekl pan učitel Fiky.
V práci jsem byli aktivnější a více produktivní na záchodě než u počítače a v knihovně. (to také zní jako kdyby to řekl pan učitel Fiky). Jinak řečeno bylo fajn. Ale ti cajzlové... (Mnoho občanů města Prahy může být uraženo následujícím textem. A to je dobře, text byl s tímto záměrem napsán)
VŠECHNY BRNĚNSKÝ BURANY BYCH PROTI NIM POŠTVAL! Zatímco mi jsme v práci, oni vesele spinkají, a zdá se jim o tom, jak jim jednoho dne bude 18 let a konečně budou moci jít do trafiky a nedržet přitom maminku za ručičku. Oni jdou do práce až na večer, a jak jim skončí šichta jdou pařit buď do klubu, ze kterého se vracejí obvykle mezi 2 a 5 hodinou ranní, nebo mají párty na jednom z jejich vícero balkonů, na kterém udělají více hluku než užitku
Abych to dále zbytečně nerozváděl, cajzlové, i ti jejich učitelé které střídají častěji než páry ponožek, porušují pravidla více než je dodržují. Ale ve chvíli, kdy my jsme neuklidili po naší vskutku klidné kalbě, tak oni hned brečí a stěžují si. Nedochází jim, že kdybychom jsme si na ně oficiálně stěžovali tak moc, jak oni na nás, tak už by nějaký ten pátek byly dávno zpátky doma v jejich pochybném městečku. Prostě jak praví jedno staré české přísloví: "Lepší Brňák na střeše nežli Pražák pod ní."
Sobota 19/06
Britský Šutr [Bvidhský shuddah]
Vstávali jsme okolo půl šesté, no to potěš šutr. Bylo to namáhavé pro všechny z nás, ale zvládli jsme to, jsme totiž kmen největších borců a borkyň.
Na místě setkání s autobusem jsme ale dané vozidlo pro přepravu vícero osob obvykle po pozemních komunikacích okamžitě neshledali, ale potkali jsme jistého dementního dědu, který podle mé teorie ani nechtěl jet na Gibraltar, hned co jsme totiž dojeli tak se děda zvednul a šel pěšky zpět ke hranicím se Španělskem kde čekal až do konce zájezdu.
Naprosté většině z nás se výlet velice líbil, skoro náš až bavil. Tour busem byla skvělá, opice se všem líbily a ve městě lidé nakoupili za nehorázně vysoké i malé ceny (spíš ale za ty nehorázně vysoké).
Mě osobně se tour busem, jeskyně a příroda moc líbila, ve městě ze mě bohužel hodně radosti spadlo. Nejen že jsem zaplatil 24 euro za dva ošklivý zvonečky, ale celou dobu jsem pobíhal Gibraltarskými ulicemi, hledajíc Hinduistický chrám, který jsem si předem vyhlédl na mapě. Chrám jsem ale po hodině běhání nenašel, a z toho jsem byl zklamán. Z události, která se ale udála po této jsem byl přímo nasrán.
Po mém neúspěchu jsem si byl sednout na lavičku a zrovna ve chvíli kdy jsem přemítal o tom, jestli omeleta je technicky smažené vaječné smoothie, se ke mně, přivalil jistý starý pán a anglicky na mě spustil: "Dobrý den přeji pane, měl byste chvíli na vyslyšení svatých slov našeho pána a spasitele Ježíše Krista?" Já jsem spolknul moji pýchu, údiv i odpor s pasivně agresivním záměrem jsem mu řekl pouze: "Back off, christian."
Opravdu jsme všichni požili samé skvělé zážitky
20/06/2021 Den začátku oslav letního Slunovratu
K jídlu zbytky a vynucený výšlap
S dovolením si již po několikáté v této dokumentaci postěžuji na jídlo. Už mi leze krkem to, že k snídani máme na výběr buď housku nebo křupky s mlékem. Po obědě mi bylo špatně, a snad ani ne že by to jídlo bylo tak špatně udělané (I když teda jedl jsem "masové" koule s rizotem, to je špatné prostě samo o sobě, nezáleží moc na tom, jak to uděláte.) ale spíš že krom pizzy která byla dvakrát a úžasného RUSKÉHO SALÁTU neustále jíme jenom jídla smažené
Po tomto obědě jsem byl tak zoufalý že jsem si nejen šel lehnout, ale též jsem si vygooglil nejlepší NESMAŽENÁ jídla, která si budu vařit po návratu do zemích českých. Protože po tomto Španělském smažícím šílenství budu fakt potřebovat detox.
Další akce v pláni byl nucený morbidní výšlap na Gibralfar. To je hrad, co má bránit Alcazabu, která zas brání Alhambru. Nejeden přítomný kopcolezec byl rozzuřen, když jsme na vrcholku našli autobusovou zastávku :))
Musím Gibralfaru dát ale za pravdu, že se alespoň lišil od Alhambry a Alcazaby. Na těch dvou místech jsme mohli vidět zahrady, fontány, vnitřní architekturu, a dokonce i pár zvířat. Na Gibralfaru bylo možné naleznou stromy, chodníky, zdi a písek. No a samozřejmě výhled na město, který je fajn, ale potřetí jsme ho vidět nepotřebovali.
21/06
Vysoké Vlny
Poslední dva dny v práci se budeme všichni připravovat na prezentaci, teda až na Terku a Samuraje Kubu, ti nejdřív musí upravit jejich výtvor (panely proti slunci) aby nevážil půl tuny.
Mě příprava na prezentaci jde celkem dobře, jelikož se absolutně, ale fakt ani trochu nepřipravuji.
Odpoledne po práci jsem šel již po několikáté na pláž, kde foukalo jako blázen, vítr s sebou přinesl veliké vlny a ty vlny s sebou přinesly báječně ledovou vodu. Takhle moc jsem si ještě moře nikdy neužil, parádní to bylo.
22.06
Ještě vyšší vlny
Jak nadpis napovídá, v moři byly vlny ještě větších rozměrů než v den předchozí. Voda byla úplně ledová, dost možná ta úplně nejvíc studená, která je v létě ve Španělsku k nalezení.
Touto dobou už vážně začínaly být takové ty poslední dny naší pracovní dovolené. Hodně lidem začali docházet peníze.
Nebudu říkat, že to je chyba nějakého jedince, či jisté skupiny lidí, řeknu ale to, že chyba nás stážistů to nebyla. Nečekali jsme že okolo 170 euro z našeho KAPESNÉHO budeme muset utratit nuceně.
23.06 středa
Udělal jsem chybu
V oficiálním pracovním deníku (v tom co se posílá těm kancelářským krysám nad náma) stojí, že celý den jsem se pilně připravoval na nadcházející prezentaci. Ve skutečnosti jsem se na ní opravdu moc nepřipravil, spoléhal jsem na to, že to dám protože jsem prostě dobrej.
Na večerním a nočním plánu dne bylo to že půjdeme pít na pláž. Z pláže nás ale vyhnala policejní síla Španělského státu. V klidu a bez problémů jsme se tedy odebrali na asi 30 metrů vzdálenou zídku. Byl jsem z toho na nervy jako Brit bez čajíku, ale hned co odjeli tak jsem byl v klidu. Avšak okolo půlnoci se policie objevila znovu. A tak ve chvíli co prohledávali týpka vedle nás jsme se zdekovali a prostě odešli.
Vzhledem k mému stavu mi cesta z pláže až domů šla výborně. Dokonce jsem i počítal, jestli jsme byli všichni. Jakmile jsem ale vstoupil do prostor našeho domu, tak na mě cosi upadlo, já upadl na zem, a ze mě vypadával veškerý obsah mého žaludku. Další dění rozvíjet nebudu, jelikož si jej ani nepamatuji. Chtěl bych ale velice poděkovat všem kteří se postarali o mé přežití.
24.06 čtvrtý den týdnu
Kocábku náram náram nou
Vskutku jsem ji měl a zrovna zábava to nebyla. Spal jsem asi do 12 hodin. Ještě že v době obědu mi moudrá Nikča poradila abych aspoň něco snědl, jinak bych prý umřel nebo tak něco. Asi se nepletla, jelikož jsem stále mezi živými.
Den pokračoval již několikrát odkládanou prezentací. Dost lidí (tím myslím Terku jakoby) bylo hodně nervózních. Pro mě bylo nejtěžší přetrpět ty čtyři jízdy autobusem. Prezentace samotná byla supr jednoduchá a velice se mi povedla.
25.06.2021 našeho věku
Finální dvacátý den
Toto je poslední celý den před odletem do naší rodné země. Domů se těším, ne že bych nerad zůstal tady ve Španělsku ještě delší dobu, ale ty roušky i jídlo už mi lezou krkem, ušima a dalšími otvory mého těla. Nejvíce se těším na ty naše slovanské zelené pastviny, vodu hučící po lučinách a bory šumící po skalinách. Na lány řepky, na smog vycházející ze Škodovky, na mého psa Trampolína a v neposlední řadě na pivo co nechutná jako jistá žlutá kapalina používaní v zemědělském průmyslu.
26.06.2021
Stručně a prostě jednoduše odlet
Během brzkých ranních hodin jsme vstali, někteří z postelí, někteří se prostě jenom zvedli ze židle, jelikož spánek je pro smrtelníky a vyrazili jsme směrem letiště.
Španělsko mě i všem ostatním dalo mnoho vzpomínek. Třeba na tu trojici výletů na muslimské stavby, v každé bylo ještě míň věcí k vidění než v té druhé. Na opice v Gibraltaru. Na naši válku a následné něco jako smíření s pražáky. Na to, jak v posledních dnech jejího pobytu byla paní učitelka Želva naštvaná, protože nezbylo nic na co by mohla být naštvaná. Na smažené kulky, zvuky UFA, lezení na střechu u nás v práci, rybu tak syrovou že se div nemrskala, na kalení, výletování, přežívání, na vybuchující autobusy a na mnoho dalšího.
Již za nedlouhou dobu budeme odlétat do zemí Koruny České. Takže bych tímto chtěl poděkovat všem, jenž byli společně se mnou součástí tohoto zahraničního experimentu. Děkuji úplně za všechno, nejvíce však za to, že jste si našli tenhle deník a přečetli si ho, nebo že jste živě poslouchali mé předčítání v průběhu stáže.
Děkuji moc.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva