Cesta nás všech ke svému já

Někdy se ohlídnu za sebe a vidím ten velký kus cesty, který jsem už urazila. Čas od času je důležité se zastavit a zhodnotit svůj posun. Někdy je cíl tak zdánlivě blízko, ale někdy se zase zdá být, jako nedosažitelný vrchol ukrytý v mracích úplně mimo našeho dosahu.
Každý kráčí svou cestou sám za sebe. Ale nikdy není sám. Ikdyž se to může zdát. Jako spousta jiných přeludů, které jsou součástí té cesty. Je to jako obživlá stezka odvahy. Když člověk kráčí sám, jde tmou a sem tam na něj vyskočí nějaký přízrak. Jasně víte, že to je váš kamarád nebo táborový vedoucí schovaný pod maskou. Ale stejně se leknete. Každý se něčeho bojí. Strach je jedním z našich nepřátel. Ten kdo nezná strach je způsobilí k osvobození. Každý se musí na své cestě potýkat s něčím. Pro každého je však jeho překážka určená jako jeho pomoc. Pomáhá mu se zbavit strachu, udělat pokrok a jít dál.
Často je snaší tolerovat utrpení od cizích než od vlastních? Může však být snažší tolerovat utrpení, které nám poskytuje vlastní mysl?
Uchopit opratě svých smyslů a ovládnout mysl není vůbec lehké. Můžete oklamat lidi kolem sebe, ale nikdy neoklamete sami sebe. Nemůžete to ani zvládnout sami bez cizí pomoci. Zkouška pýchy může znamenat i podvolení se. Přijmutí útočiště. Učit nás může každý a být schopen to vidět a učit se je rozhodně známka pokroku. Jak malé dítě,tak strom,i prostitutka nás může něčemu naučit. Vybírat si ze všeho to dobré pro naší cestu, je težké jako rýžovat zlato.
Podlehnout však marnosti a uprostřed cesty to zabalit, že došla odvaha, savčina či co. Můžete se na chvíli pozastavit a schouleni brečet a přiznat že potřebujete vedení,radu,pomoc. To není ostuda jen součást cesty.
Během cesty potkáme všechno co je v nás. nejdřív to co je na povrchu a pak to co je hlouběji. A pak se to zase bude opakovat a některé věci se budou vracet. Mysleli jste si, že už jsou za vámi?
Pochyby, zoufalství ty přínášejí pokoru. Pokora je nezbytná jako dobrý plášť ne cestě. Když začne pršet a vy na sobě nemáte plášť.. Ou..
Vztek, hněv, chtíč, závist, faleš, pýcha, Všichni tihle i jejich příbuzní jsou naši nepřáteli na naší cestě. A my jim nesmíme podléhat. Svírají nás. Někdy ménně a někdy více. Manipulují s námi a posílají nás na naší cestě na špatnou stranu. Někdy nás úplně odhodí stranou, někdy nás chytí do svých pastí.
Odhodlanost, vytrvalost, trpělivost, snášenlivost a tolerance by se měli stát našimi nejbližími přáteli. Oni jsou skuteční pomocníci na naší cestě. A ikdyž někdy nechceme nebo odmítáme, musíme se s nimy dříve či později velmi dobře skamarádit. Bez nich své nepřátele neporazíme.
Tento boj je plný malých bojů. A těch bojů nás na cestě čeká nespočet. Dokud to bude potřeba, budou přicházet zkoušky. Budou přicházet překážky. Ale měli bychom je v nšem vlastním zájmu vítat jako příležitost se posunout. Někdy se naše kroky zmílí a my spadneme kus cesty zpátky. Ale to se jen zdá. Duchovní pokrok se na rozdíl od materiálního nikdy neztrácí. A proto je tato cesta jediná, která má smysl. Obtížná, ale né marná cesta seberalizace. Naše cesta k poznání sami sebe.