BARBORKY, VĚTVIČKY VĚŠTÍCÍ BUDOUCNOST

K svátku svaté Barbory a k adventnímu období neodmyslitelně patří tzv. barborky – nařezané větvičky z třešní, višní, ale také z jabloní, broskvoní, švestek či zlatého deště. Tento zvyk vychází z pohanských tradic, protože pohané považovali 4. prosinec za osudový den, nejvhodnější pro věštby. V křesťanské symbolice představují rozkvetlé třešňové či jabloňové větvičky čistotu Panny Marie a příchod nového světla – Ježíše Krista. Kvetoucí barborky připomínají naději, obrození, čistotu a světlo. Lidé proto v tento den lámali ze stromů ratolesti, které měly mít věštebnou moc a patřily k nejúčinnějším prostředkům, jak si k sobě přivábit tajně milovaného chlapce.
Větvičky by v den svaté Barbory měla řezat svobodná dívka ze stromu starého alespoň deset let. Některé zdroje uvádějí, že k jejich řezání má dojít krátce po setmění, jiné doporučují načasovat tento úkon na brzké ráno po rozednění. Na Slovácku se dokonce traduje, že by dívky měly větvičky ukousnout vlastními zuby. Nařezané barborky se vloží do nádoby naplněné zeminou a postaví na teplé místo; dříve se často umisťovaly do chléva. V některých krajích děvčata větvičky zalévala vodou ze studánky, kterou přinesla v ústech, a to i několikrát denně. Takto ošetřované barborky prý měly ještě větší věštebnou moc. Pokud dívce větvičky na Štědrý den vykvetly, věřilo se, že se do roka vdá. Když nevykvetly, znamenalo to, že svatba ji nečeká; dokonce se o ní říkávalo, že není panna. Vykvetlý květ si dívky vkládaly za šněrovačku, aby jim během půlnoční mše přivábil jinocha, kterého tajně milovaly.
Krajové varianty Barborky:
- Děvčata mohou v tento den uříznout nejen jednu větvičku, ale hned více větviček. Každou z nich si pak můžou pojmenovat po svých nápadnicích a vzala si prý toho, jehož větévka vykvetla jako první. Další variantou „barborek“ byla pověra, že kolikátý den „barborka“ vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí.
- Na první adventní neděli sázely si dívky v některých oblastech Bílých Karpat do květináče višňový „révek“, čili větvičku, kterou měly každý den za úsvitu polévat vodou, než na ní vyrostou pupeny a na boží narození rozkvete (25. 12.). Toho dne dívka měla „opéřit“ (okrášlit) révek „pozlátkem“ a dát ho svému milému za klobouk.
- Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou měl přivábit chlapce, kterého dívka nosila v srdci a moravská děvucha si rozkvetlou větvičku zase brala do kostela „na půlnoční“ a který hoch si ji vzal a dal za klobouk, tak se to bralo jako vyznání lásky...
Zdroj Facebook - České zvyky....