Glosa: Na co všechno má být publikum upozorněno?

Už je to docela dlouho, co se v divadelních programech začalo objevovat upozornění, že během představení bude použito stroboskopické světlo. Stroboskopický efekt, tento optickým klam, totiž může mít nedobré účinky na smysly kupříkladu těch diváků, které sužuje epilepsie.

Když jsem si však v divadelním programu poprvé přečetl, že kouření cigaret, k němuž během večera dojde, je součástí uměleckého záměru, dost jsem zíral. A čeho jiného součástí by to kouření mělo být? Že by si herci a herečky chodili na jeviště jen tak zakouřit během představení?

Doba pokročila a dnes se upozorňuje nejen na stroboskop a cigaretový kouř, ale také například na explicitní výrazy. Pro tato upozornění či varování, jak chcete, existuje anglický pojem trigger warnings.

Studentka Veronika Macková v nejnovějším čísle „časopisu DAMU pro kritiku a divadlo“ Hybris vypočítává – v materiálu nazvaném Trigger warnings jako seznam alergenů – plejádu varování, která poskytují některé západoevropské divadelní instituce.

Autorka má výskyt trigger warnings v současném českém divadelnictví za nedostatečný. Připouští však, že shoda na tom, před čím by diváci měli být varováni, neexistuje ani na západě Evropy.

Trigger warnings jsou plodem civilizační tendence vytvářet co nejbezpečnější prostředí. Z podstaty umění, natož světa jako takového je bezpečí pro všechny utopií, ale proč se o to nepokoušet, i to patří k lidství. Ovšem to neznamená, že deklarovaná úzkostlivá ohleduplnost nemůže být necitlivě selektivní, v určitém ohledu dokonce cynická.

Svědčí o tom finská spisovatelka Sofi Oksanenová ve skvělé knize Do stejné řeky (s podtitulem Putinova válka proti ženám), jejíž český překlad vyšel před několika týdny. Autorka líčí, jak vloni na jaře navštívila londýnské výtvarné muzeum Tate Modern, jež – píše Oksanenová – „v mnoha podobách prezentuje jinakost, menšiny a koloniální historii různých států“ a instituci zaplňují „varování, co všechno by návštěvníkům mohlo ublížit“.

Tím spíš Sofi Oksanenová nečekala, že Tate Modern bude „stejně slepé vůči ruskému a sovětskému imperialismu jako před několika desetiletími“. Vystavené ukázky z tvorby umělců ze SSSR totiž byly prezentovány bez jakéhokoliv kontextu.

„Sovětský svaz byl jedinou diktaturou, k níž muzeum neodkazovalo jako k totalitnímu státu,“ poznamenává autorka. Pokud zvolíme její optiku, vyjeví se dost naléhavě, že trigger warnings nemusí nutně být zárukou hluboké citlivosti a ohleduplnosti.

Josef Chuchma Novinky.cz