Inspirativní cesta Lukášovým evangeliem otevírá nové pohledy na víru

V českých poměrech vydat rozsáhlý komentář Lukášova evangelia o 420 stranách je odvážný počin a svým způsobem zázrak. Kniha O marné a nemarné víře s podtitulem Rozhovory nad Lukášovým evangeliem, kterou vytvořili salesiánský kněz, biblista a pedagog Ladislav Heryán a kazatel, znalec Písma a rozhlasový redaktor Petr Vaďura, je upřímnou nabídkou pro čtenáře nejen křesťanského vyznání. Společně zvou k zamyšlení nad jedním ze čtyř evangelií. Rozhovory rozdělili do 24 oddílů, odpovídajících počtu kapitol evangelia.

Na rozdíl od jejich předchozí společné knihy Země bez obzoru (2015), kde jeden kladl otázky a druhý odpovídal, v novém titulu vystupují oba autoři jako rovnocenní partneři. Díky svému vzdělání a zájmu vedou dialog nad známými i méně známými pasážemi evangelia a jejich tradičními interpretacemi.

Tempo povídání je uvolněné. Autorům nejde o to předvést, co se jim podařilo nastudovat z biblického, historického, jazykového či teologického hlediska. Místo toho se scházejí ke společným úvahám, které ilustrují pojetí řeckého slova diploos (zdvojení) – tedy vzájemné obohacení. Jeden druhého doplňuje svým porozuměním a zkušenostmi s Božím slovem.

Petr Vaďura, zakořeněný v evangelické písmácké tradici, čte Bibli pravidelně a nechává se inspirovat i současnými výsledky biblického bádání. Ladislav Heryán, pocházející z katolické tradice, vnáší do interpretací prvky umění a poezie, které jsou pro tuto tradici typické.

Společná inspirativní cesta
Hned od první stránky je zřejmé, že tato kniha bude inspirativní cestou, na níž se čtenář nebude nudit. Autoři reflektují nejen své pochopení Lukášova evangelia, ale také jeho širší kontext v Novém i Starém zákoně. Zvláštní přínos jejich pohledu tkví v tom, že evangelium vnímají jako živé Boží slovo – poselství pro lidi před tisíci lety stejně jako pro nás dnes.

Oba autoři, zejména Petr Vaďura, jsou kritičtí k některým pasážím Lukášova evangelia i jiným biblickým textům. Ty mohou být kontradiktorní, nejasné, tvrdé, nebo dokonce, jako v některých partiích Starého zákona, netolerantní. Když narazí na pasáže, které působí problematicky, umí nabídnout argumenty k zamyšlení.

Například pasáž o dvanáctiletém Ježíši v chrámě (Lukáš 2:41–52) vyvolává u Vaďury otázky:

„S tímto textem mám taky problém, a to z jednoho důvodu: četl jsem apokryfní evangelium Ježíšova dětství, které je hodně bizarní. Popisuje, jak Ježíš uplácává z hlíny ptáčky a oni obživnou. Pak tam zlořečí učiteli, který ho káral, a ten učitel po zlořečení zemře. Josef je z něj zoufalý, protože malého Ježíše už nikdo nechce učit. V závěru tohoto obskurního spisku je právě tato pasáž o Ježíši v chrámě. Buď ji Lukáš převzal, nebo autor apokryfu převzal od něj – nevím. Kvůli tomu s tím textem mám problém.“

Ladislav Heryán, formovaný svou řeholní zkušeností salesiána a člověka, který se setkal s mnoha životními příběhy na okraji společnosti, naopak vnímá zázraky jiným způsobem:

„Já v zázraky věřím, ale jejich zázračný aspekt pro mě není důležitý. Vnímám je spíš jako popis zkušenosti s Kristem z pohledu toho, kdo o nich referuje. Věřím, že takto silnou zkušenost mohu mít i já, a vůbec mi nevadí, že jsem na vlastní oči žádný zázrak neviděl.“

Evangelium pro dnešní dobu
Na rozdíl od běžných teologických textů se autoři nebojí klást otázky, jak si má křesťan poradit s Lukášovým evangeliem v dnešním nepřátelském světě, kde zuří války a mnozí lidé se cítí dezorientovaní. Heryán přiznává, že v těžkých životních obdobích pro něj bylo klíčové vnímat Boha jako Lásku v mnoha podobách:

„Bůh je pro mě Soucit, Velkorysost, Láska. Pokud by tomu tak nebylo, svět by byl nesmyslný.“

Oba autoři věří, že evangelium není výmyslem ani útěchou pro slabé. Heryán k tomu říká:

„Věřím, že apoštolové nelžou. Kdyby lhali, taková lež by se těžko mohla prosadit.“

Vaďura pak dodává příklad svého prožívání Kristovy přítomnosti:

„Věřím, že Bůh přišel v Kristu a že ho nemusím přivolávat nebo jakkoli absorbovat. Uvěřil jsem, že je se mnou, a láska začíná u něj, ne u mě. Nejintenzivněji Kristovu přítomnost zakouším při mši plzeňského biskupa Tomáše Holuba.“

Více než teologický text
Ježíš Lukášova evangelia není pro Vaďuru a Heryána generálem, který udílí rozkazy, ani policistou, který kontroluje jejich plnění. Oba se otevřeně sdílejí o radosti z víry i o svých pochybnostech a životních ztrátách. Nebojí se přiznat, že některé biblické pasáže nechápou. Tato pokora je v českém kontextu jedinečná.

Kniha O marné a nemarné víře nabízí inspiraci pro ty, kdo hledají odpovědi na otázky víry v časech radosti i smutku. Pokud hledáte laskavé a moudré průvodce, kteří vás provedou hlavními i méně známými pasážemi Lukášova evangelia, Ladislav Heryán a Petr Vaďura jsou tou nejlepší volbou.

Zdeněk A. Eminger PROBOHA