JARO U KRKONOŠSKÝCH TKALCŮ - PRADĚDEČEK VYPRAVUJE

JARO U KRKONOŠSKÝCH TKALCŮ - PRADĚČEK VYPRAVUJE
V dubnových dnech na krkonošských svazích povoluje sevření sněhu. Prameny stékají ze strání i lazů a hlavní hřbet hor vysílá mohutné proudy do koryt Labe a Jizery. Vzedmuté toky oznamují hlubokým údolím příchod kýženého jara. Chaloupky rozseté podél vodních toků poprvé jasněji vyhlížejí do svého okolí, zatímco ty na stráních, podobné vlaštovčím hnízdům, září bílými lištami i barevným trámovím a vyhřívají se v prvních jarních paprscích.
Ještě donedávna byla malá chaloupka až po okna zasypána mohutnou vrstvou sněhu. Ten zmrzl v pevnou krustu, a tak se tkalcovští dělníci cestou k sousedovi museli buď prodírat vykopanými průkopy, nebo vyběhli přímo na lesknoucí se povrch. Sníh byl tak tvrdý, že by se po něm dalo bez proboření přejet i s naloženým vozíkem. Jen spoře oděni pak přebíhali z jedné chalupy do druhé.
S příchodem jara odstraňuje tkadlec ze své chalupy vše, co ji přes zimu chránilo před mrazem. Z oken vyhazuje mech, zpod oken odklízí vrstvy dříví a slámy, aby na stav dopadalo více světla. Sluneční paprsky mají konečně vysušit vlhkost, která se v domě za zimu usadila. Navzdory bídě a nouzi zavládne v nuzných světničkách veselí. Ze všech vrchů, homolí a skal stékají prameny a v milé harmonii se slévají v jarní potoky. Každý záhon i každá vyjetá kolej na cestě se mění v malý splav. Není divu, že děti i dospělí spěchají ven, aby si užili volnosti a u každého pramene za chalupou stavěli svou první jarní hračku – vodní mlýnek s korytem upraveným motykou. Na malé podstavce upevní hřídel; na jednom konci vyřežou lopatkové kolo a na druhém dřívka, která při otáčení rozeznívají kladívka dopadající na skleněnou desku. Bublání vody a rytmický klepot mlýnku vytvářejí líbezný celek. Tato jarní hudba lahodně přehlušuje jednotvárné údery vratidla do osnovy v chalupě a splývá s venkovským šumem v radostnou jarní náladu.
I prostinká malá okénka horských chalup zdobí v prvních jarních dnech zvláštní ornamenty. Dětem k tomu slouží květy petrklíčů, které jaro jako první rozseje po mezích a šťavnatých lukách. Prvosenka se svými žlutými kalichy se v dětských rukou mění v pestrou mozaiku; chlapci i děvčata nejprve vytrhají trubkovité kalichy a samotné koruny květů pak zevnitř lepí na zarosená skla. Pod jejich prsty vznikají kříže, hvězdice, korunky i začáteční písmena, která krášlí tabulky nuzných příbytků. Tato jednoduchá ozdoba svědčí o přirozeném a ušlechtilém vkusu a působí tak mile, že se nejeden kolemjdoucí rád zastaví u chudobného stavení, které se náhle skví zlatým dekorem. Často lze spatřit i složitější kruhové či geometrické tvary, které se však nejčastěji blíží hvězdě. I naše chudá tkalcovina tak má své tiché jarní radosti.
-----------------------------------------------------
lazy - pole ležící ladem, ručeje – malý vodní tok s velkým spádem
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., časopis Český venkov, 1900, ročník 9.
autor: Bedřich Mach (1853, Štěpanice, Semily – 1925, Praha), učitel, pedagog, historik umění