MELUZÍNA

MELUZÍNA ČI VĚTRNICE V ŽIVOTĚ NAŠICH PŘEDKŮ, POVĚRY.
Byla ženou větru, které se říkalo Meluzína či Větrnice. Slovanský lid si ji představoval jako bílou paní s rozpuštěnými vlasy a bosýma nohama. Místy je pojmenovali i „matkou větrů“ a připisovalo se jí hučení větru. Když vítr silně fučí, říká lid, že Meluzína pláče a sype jí mouku i sůl za okno, někde postaví hospodyně plnou mísu nebo ošatku mouky na okno nebo na kůl u plotu. Vyfouká-li vítr mouku, přijala prý Větrnice oběť (větrům se všeobecně pro uklidnění obětovala mouka). V okolí Ještědu házeli Meluzíně krupici do povětří se slovy: „Tu máš, bohyně! – tu máš na kaši – pro své děti.“ Někde věří, že Meluzína naříká hladem, a proto ji sypou mouku vikýřem.
O štědrém večeru naši předci nezapomínali na živly: hospodář metal do vzduchu hrst mouky jakožto oběť pro Meluzínu, která se vichřicí ohlašovala a s dětmi, svými dušemi, které má pod ochranou – kvílela.
- Na některých místech házejí doposud mouku nebo chlebové drobečky oknem, aby neškodil vítr domu.
- Ozývá-li se v krbu, házejí do ohně jablka a ořechy, aby se nasytila.
- Při prudkém větru vynáší hospodyně na práh díži, pometlo a hřeblo, aby Větřice nepoškodila stavení.
- Fičí-li pronikavý vítr, jest očekávati déšť a kroupy, není v tu dobu radno vynášet „páperky“, sice by se nedržely husy doma.
Na horách Orlických je známé říkadlo:
Fičí vítr v lese (v létě), hospodyně nese
Meluzíně mouky, aby kroupy nepotloukly!
Fičí vítr v poli, Meluzínu hlava bolí,
dejte jí na okno soli, by vám nepotlouklo v poli!
V Krkonoších mají Meluzínu za „pláč“ divé ženy, která lítá po horách. Žádný horal se nevydá při skučení Větřice na cestu, jsa přesvědčen, že by zabloudil i na známém místě. Jediný prostředek je snísti tři sousta nebo alespoň tři drobečky chlebové, proto nevykročí horal z domu bez kousku chlebíčka.
- Za silného větru vychází hospodář před stavení a volá třikráte v tu stranu, odkud Meluzína kvílí: Leť už od mého domu, vleť si do svého boru!
- V době na konec masopustu navštěvuje Meluzína lidi, chodí po vsích a dohlíží, zdali jsou přástky ukončeny.
- Větrnice přivolává prý neštěstí, aby se mu předešlo, má někdo spálit před východem slunce trávu natrhanou z devíti mezí a vršky a z devíti keřů šípkových.
- Někde však věří, že bude po celý rok šťasten, když slyší Meluzínu na Štědrý večer plakati.
Její krása a půvab byl zvěčněn v mnoha povídkách, báchorkách a pohádkách. Samo jméno označuje ji jako „luznou“, tedy krásnou. Název je složen z „me“ a „luzina“, kde „me“ znamená stupňování toho, co následuje, tedy něco jako „velmi luzná“ čili „překrásná“. S touto bohyní je nerozlučně spojena nejen krása, ale i ženský zpěv. Luzina pak, tající v sobě smysl slova luzná, ztotožňuje se s mytologickou představou Loza a Lošč, jež znamená bohyni měsíce i Větrnici.
S Meluzínou je spojen zpěv nerozlučně. Rusíni v Haliči rozeznávají tři druhy Rusalek, z nichž jedny se nazývají Rusalky- Meluzíny. Obývající velké řeky a Černé moře, jsou nadmíru luzné a čarokrásně zpívají. Kdo slyšel je zpívati jedenkrát, teskní po nich navždy.