O SEDMIKRÁSCE

Jak „husí kvítko“ okouzlilo pohanské bohy i naše babičky.
Líbeznost sedmikrásek se dotkla i srdce Carla von Linné (1707-1778), velkého švédského botanika, který dal této rostlince vědecké jméno Bellis perennis (z latinského bellus = krásný a perennis = vytrvalý, jež je utvořeno z per = skrz a annus = rok). Vhodné označení, protože krása této květiny vydrží téměř po celý rok. Dokáže kvést v každém měsíci, dokonce i v zimě, když na zemi neleží sněhová pokrývka a když občas vysvitne slunce.
Společně s pampeliškou patří k nejoblíbenějším dětským květinám. Malá děvčátka z ní odnepaměti pletou věnečky do vlasů, zaplétají si ji do copánků nebo její květy „vaří“ ve svých hravých polévkách. Sedmikráska se proto stala pevnou součástí mnoha dětských říkanek. Spisovatel Jan Karafiát ve svých slavných Broučcích napsal, že když zemře brouček, vyroste na tom místě čistě bílá sedmikráska, a když zemře beruška (broučinka), rozkvete sedmikráska s narůžovělým okrajem. V české legendě o učiteli národů Janu Amosi Komenském, se vypráví, že když musel opustit vlast, vzal si s sebou trochu rodné hlíny, aby aspoň po smrti jeho hlava mohla spočinout na kousku české země. Hlínu dal do květináče a ten na okno. Po nějaké době v této prosté české hlíně sama od sebe vyrostla a rozkvetla právě chudobka.
V předkřesťanské době byla tato květina zasvěcena Velké Bohyni v její líbezné podobě Freyi nebo Ostary. Sedmikráska hrála zvláštní úlohu u Keltů, měla podporovat chuť k jídlu. V 15. století pak sedmikráska nahradila lilii a růži jako symbol Krista, protože byla méně exotická a celkově skromnější. Byla symbolem Krista jako dítěte, a to jí dodnes zůstalo. Je totiž symbolem dětí a dětské nevinnosti, ale také symbolizuje krásu, radost, oddanost, čistotu, skromnost, jednoduchost a nezdolnou vnitřní sílu. Pokaždé, když na ni někdo šlápne, se totiž neúnavně zvedá. Naši předci pro ni měli i praktické využití. Na pastvinách bývala vyhledávanou pochoutkou pro husí hejna, z čehož vznikl její půvabný lidový název „husí kvítko“. Tento drobný zázrak potkáte všude tam, kde se udržuje nízká tráva – na loukách, mezích i podél cest. Často však zdobí i naše zahrady, kde vytváří nádherné rozkvetlé koberce. Do zelených trávníků tak vnáší pestrost a barvy i v době, kdy ostatní bylinky ještě spí nebo už dávno odkvetly.
Přestože je tato květina docela nenápadná, má svou moc, lidé věřili, že nosí štěstí a věští lásku. Rostlina má největší sílu na svatého Jana (24.6.) mezi dvanáctou a třináctou hodinou, kdy je slunce nejvýš. A také první tři sedmikrásky, které na jaře nalezneme, máme sníst, budou nás chránit před horečkou, bolestmi zubů a "zlými pohledy". Staré evropské pověry vyprávějí, že věneček ze sedmikrásek na hlavě dítěte spolehlivě zabrání lesním divoženkám, aby ho unesly a vyměnily za své. Zkrátka obyčejná sedmikráska zas tak obyčejná není, má natolik silné vyzařování, že byla pro naše předky posvátnou bylinou. Již křesťanská legenda vypráví, že něžné kvítky vyrostly tam, kde dopadly slzy Panny Marie, když byla Svatá rodina na útěku do Egypta. Další legenda nechává naopak tuto květinku vyrůstat ze slz Máři Magdaleny, které prolila z žalu nad svým hříšným životem. Jiná křesťanská legenda vypráví, že první chudobky vyrostly v trávě podél cest, aby ukazovali lidem kudy by se co nejdříve dostali do betlémského chléva.
U nás se jí lidově říká chudobka, název si nese pravděpodobně díky své schopnosti vyrůstat na místech, kde je chudá půda. . .
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/svatojanska-kvitka-v-poverach.../