OBDOBÍ MEZI "MATIČKAMI", LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY

Následujícím mariánským svátkem po Nanebevzetí Panny Marie (15.8.) je Narození PM (8.9.). Tomuto období se lidově říkalo "mezi matičkama." Oba mariánské svátky jsou spojeny časově a obsahově a platilo za zvláště požehnané pro rostliny a zvířata. Charakter svátku Narození Panny Marie ovlivnilo církevní žehnání obilných zrn. Tento akt měl symbolickou vazbu k nadcházejícímu setí ozimů. Svěcení semen ozimého obilí na památku narození Panny Marie se připomíná v roce 1616: „Kdož neví kterak výborná věc jest při rozsívání všelijakých semen, kteroužto práci hospodáři okolo toho času, totiž Narození panny Marie, před sebe berou, na Stvořitele svého spomínati.“ Solnický v roce 1630 píše, že taková svěcená semena „zahánějí bouřku, přívaly, krupobití a povodně.“
V Nové Lhotě na Horňácku vybrali hospodáři z požatého obilí nejplnější klasy, svázali je do kytičky, k níž přidali polní květy. Kytici pak přinesli o svátku Panénky Marie semennéj do kostela k posvěcení. Při setí se pak zrno z kytice přidávalo do nové setby. Na Uherskobrodsku nesly dívky do kostela k požehnání pšenici na setí na talířích, do pšenice nastrkaly kvítí a samy měly kytky uvité z klásí a kvítí. Den po svátku byl považován za nejvhodnější k setbě. Na Hlinecku měl dobrý účinek při léčení dobytka pelyněk trhaný mezi matkami Božími. Na Chodsku se mělo trhat a sušit jitrocelové listí, potom má čarodijnú moc.
Ořechy vejlupky trhané mezi matkama božíma jsou velmi užitečné; dají-li se jádra z nich o Štědrém dnu husám, hojně prý ponesou (Mlázovice na Jičínsku). Na Jimramovsku chodívaly dívky v tyto dny na vejlupky, tj. sbírat lískové oříšky, když již uzrály a vylupovaly se. každá se snažila nasbírat co nejvíce oříšků. o hodech při muzice jimi obdarovala své tanečníky. Chasník, který vzal děvče k tanci, dostal hrst oříšků a záleželo-li děvčeti na něm, tak i více. Proto dívčiny, které měly co nejvíce výlupků, se v tanci nezastavily. „Svatá Královna dává první výlupek“, zní pranostika.
Vejce snesená na svátek Narození Panny Marie nebo v době mezi svátkem Narození Panny Marie a Jména Panny Marie (12. 9.) hospodyně ukládaly na zimu; byla trvanlivá, nazývala se matková či matičková.
Postavení svátku v závěru léta vyjadřují pranostiky odpozorované ze života stěhovavých ptáků, např. na Horácku se říkalo "Panny Marie narození – vlaštoviček rozloučení", a podobně na Hlinecku, Slavkovsku, na Vizovicku i jinde. Jiné se týkají plazů: "O Narození Panny Marie do děr zalézají a trvají v nich až do sv. Jiřího." Svátek určoval také sklizeň zeleniny a ovoce, jak naznačují pořekadla: "Matka Boží hlávku zelnou složí." nebo "Na Matku Boží první násyp trnek v sušírně."
zdroj: kniha Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, PhDr. Eva Večerková (16.9. 1945)