PANKRÁC, SERVÁC, BONIFÁC A KDO JE PAN SERBONI?

Jak k máji patří oživlá příroda, připalující slunce, tak k českému máji patří i tři ledoví muži, jejichž mrazivý dech je tou poslední připomínkou odcházející zimy. Náš venkovský lid odedávna bedlivě pozoroval přírodu a měl ověřeno, že během roku je několik mezníků povětrnostních změn. Jedním z takových mezníků je i skupina tří dnů 12. -14. května, na které připadají svátky tří světců, Pankráce, Serváce a Bonifáce a nazvali je ledovými muži, železnými muži, železnými bratry, zmrzlíky, ledovými bratry, tři studení, studení svatí, mokří muži, mokří svatí, mokří bratři atd.
Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii, je prý zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše i francouzský spisovatel Francois Rabelais v prvé polovině 16. století. První zmínky o pranostice ve které se vyskytuje, alespoň jeden zmrzlý svatý se našly u našich polských sousedů: "Przed Serwacjuszem nie trzeba sie pewenego lata spodziewač." V překladu zní: "Před Servácem nespoléhej na jisté léto." Toto rčení je doloženo z roku 1664.
Kdo je PAN SERBONI?
Kompletní ledové muže uvádí až teprve F. L. Čelakovský r. 1852, ale pouze ve formě zkratky: „Pan Serboni pálí stromy“. Sám však ke rčení poznamenává: "Jde však spíš o školní než prostonárodní přísloví, je složené z prvních slabik tří svatých: PAN-krác, SER-vác, BONI-fác. A po jejich odchodu zahrádkáři vědí, že je čas sázet. Pranostiky o zmrzlých mužích u nás vycházejí v průměru tak jednou za tři roky."
celý článek volně ke čtení: https://www.ceskezvyky.cz/tri-ledovi-muzi-pankrac-servac.../