PROČ SE ŘÍKÁ - CHYTAT LELKY

PROČ SE ŘÍKÁ - CHYTAT LELKY
Rčení „chytat lelky“ znamená v přeneseném smyslu zahálet, nudit se, lenošit nebo jen tak zírat a mít ruce v klíně. Výraz také může poukazovat na to, že se zdržujeme zcela zbytečnou a bezvýslednou činností, která nenese žádné ovoce (lelkování, zevlování). Tento idiom vznikl v době, kdy se ptáci chytali na lep, a lelek byl proto špatnou volbou, protože se přes den nehne a v noci jej návnada nezajímá.
Lelek lesní je pták o něco menší než kos s dlouhými úzkými křídly a ocasem, velkýma očima a nápadně krátkým zobákem, který dokáže široce rozevírat. Zbarven je nenápadně, což plní maskovací účel. Den tráví vsedě na větvích stromů či na zemi s tím, že za soumraku vyráží lovit drobný hmyz. Z toho můžeme soudit, že chytání lelků nebude nijak jednoduché, že tomu tak skutečně je, se přesvědčili už naši předkové, kteří ve své době chytali ptáky na takzvaný lep, který se vyráběl hlavně z rozmačkaných bobulí jmelí. Tyto spařené a rozemleté bobule vytvořily lepivou substanci, kterou se potřely drobné větvičky, takzvané vějičky. (odtud je odvozené i rčení: sednout na vějičku) Na některé ptáky tato návnada fungovala, ovšem v případě lelka vycházela veškerá snaha naprázdno. Pravděpodobně proto, že za světla lelek spí a za tmy si vějičky nevšímal.
Velmi zajímavé je vysvětlení latinského jména pro lelka. Jeho rodové jméno Caprimulgus vychází z latinského capra (koza) a mulgere (dojit). Pojmenování odkazuje na rozšířenou pověru, podle níž měl lelek v noci svým širokým zobákem dojit mléko koz v chlévech, tato nepříliš lichotivá asociace pravděpodobně vznikla kvůli zvyku lelka pohybovat se v noci poblíž hospodářských zvířat, kolem kterých se vždy vyskytovalo větší množství hmyzu. Z toho pochází jeho starší české označení lelek kozodoj nebo i lidovější noční kozodoj. Zdroj Facebook