PROČ SE ŘÍKÁ - NEBE SE KABONÍ

Když se někdo kaboní, netváří se vesele, je zamračený a zachmuřený, mrzutý a nevlídný. Kabonit se může i obloha. V tomto případě se obloha stává potemnělou, pokrývá se tmavými mraky, lze usoudit, že se schyluje k dešti. Slovník spisovného jazyka českého uvádí i spojení "kaboní se lesy" a "domy se kaboní", dokonce se prý užívá i spojení "situace se kaboní", když se chce říct, že situace začíná vypadat neutěšeně a nevesele.
Sloveso „kabonit se“ patří k těm českým výrazům, jejichž původ odborníci neznají přesně, jen se ho dohadují. A každý odborník se dohaduje trochu jinak. Například Holub a Lyer ve starším slovníku, upozorňují na to, že dříve se používalo i sloveso kabousit, které mělo stejný význam jako naše dnešní kabonit. Je to pravda, sloveso kabousit najdeme například u Karla Václava Raise a stejný spisovatel užívá i podstatné jméno kabous. Kabous a kakabus, tato dvě slova se starším etymologům zdála natolik podobná, že usoudili, že z kakabus vzniklo kabous, z něho pak kabousit a od toho nějak dnešní kabonit a kabonit se. V tom případě by sloveso kabonit nebylo české, ale vlastně přejaté, protože kakabus je nepochybně cizí, a to latinské, původem řecké slovo. Viz výklad rčení: „Koukat jako kakabus“.
Pokud se při vysvětlování významu slova kakabus obrátíme spíše do našich nářečí než k řečtině, zjistíme, že v hanáckém nářečí, ale také v moravskoslovenských nářečích nebo ve slovenštině existuje výraz „kabelit se“. Používá se při hovoru o obloze nebo o nebi a znamená „mračit se“. Podobně ve valašském nářečí najdeme výraz „choboliť sa“ nebo „chaboliť sa“, „zachaboliť sa“, v samotné češtině pak kabonit se, zakabonit se. Nebe se tedy kaboní, zatahuje se mračny. Zdroj Facebook