PROČ SE U NÁS JOSEFOVI ŘÍKÁ PEPA

PROČ SE U NÁS JOSEFOVI ŘÍKÁ PEPA
Musíme se podívat za hranice. Jméno Josef, jakožto jedno z nejdůležitějších biblických jmen se zejména s rozmachem křesťanství rozšířilo do bezpočtu zemí a sáhli po něm leckteří rodiče. Na území Itálie se uchytilo jako Giuseppe a začalo se krátit na familiérní Beppe. Tato forma se pak dostala až k nám do České republiky a zažila se jako Pepa.
Ještě mám, ale jeden neověřený výklad: V klášterech, během četby svatých textů, se často při odkazu na svatého Josefa používal výraz „Pater Putatibus“ (padre putativo - domnělý otec) a zkráceně „P.P.“. Proto se Josefům říká Pepa. (Pepé atd.)
POVĚRA
Podle staré lidové tradice vysévala svobodná děvčata po svátku svatého Josefa (19. března) do misek s hlínou osivo ječmene, pšenice nebo žita. Toto "postní setí" nebylo jen dekorací, ale sloužilo jako důležitá milostná věštba. Dívky pak s napětím sledovaly, jaké osení do Velikonoc vyroste. Pokud byl porost do svátků krásně hustý, sytě zelený a svěží, věřilo se, že se dívka do roka dočká vytoužené veselky a šťastného manželství. Naopak nerovnoměrně vzešlé, slabé nebo nažloutlé stébla věštila, že si na svého vyvoleného bude muset ještě přinejmenším rok počkat.
Svěží zelená barva mladého obilí navíc symbolizovala vítězství nového života nad zimou a naději na budoucí bohatou úrodu. Stejně jako v dnešní době se i tehdy do vzrostlého osení jako do hnízda ukládala vlastnoručně barvená a zdobená velikonoční vejce, která byla odměnou pro koledníky. (Jesenicko, Hřebečsko)
https://www.ceskezvyky.cz/