RECENZE: Jak se (ne)liší generace baby boomers, Y, Z a Husákovy děti? To ukazuje cyklus Naše generace

Dokumentaristka Jana Počtová (natočila snímky Nerodič či Šťastně až na věky) se v novém cyklu Naše generace, jehož první dva díly odvysílala v úterý večer ČT 2, věnuje čtyřem generacím, které tvoří naši současnou společnost.

Generace baby boomers neboli poválečných dětí, generace X, u nás nazývaná Husákovy děti, dále Y, známá také jako mileniálové, a generace Z, to jsou pojmy, které se v posledních letech užívají celosvětově.

Jak ale připomíná jeden z odborníků, kteří v cyklu hovoří, je to zároveň do jisté míry klišé, protože důležitější než doba narození jsou rozdíly v prostředích a podmínkách, v nichž člověk vyrůstá.

První část se zabývá dětmi narozenými v letech 1945 až 1966. Počtová oslovila historiky, sociology, marketingové specialisty i pamětníky, archivní záběry a reportáže vybrala tak, aby jejich slova podpořily.

Bohužel to však ve filmu vypadá, jako kdyby tato generace „skončila“ před rokem 1989 nebo zahrnovala pouze ty, kteří se narodili v první dekádě.

Dětem narozeným v té druhé bylo na začátku devadesátých let teprve mezi 25 a 35 lety, a tudíž se museli pro většinu produktivního věku naučit pohlížet na svět a žít úplně jinak, než jak je formovalo jejich dětství a raná dospělost.

Dnešní šedesátníci i sedmdesátníci už jako mladí podnikali, rekvalifikovali se, většina zvládla v té či oné míře nástup digitálních technologií i internetu, řada z nich stále pracuje. Bylo by určit zajímavé ukázat, jak se změnili, Počtová však zpovídala pohříchu jen ty, kteří změnám ani neporozuměli a „zamrzli“ v nostalgii a vzpomínkách.

Druhý díl je věnován generaci Husákových dětí, narozených v letech 1966 až 1980. Sledovaly Magion a Studio Kamarád, stavěly Merkura a mlsaly Bon Pari. Politika socialistického státu nabídla už jejich rodičům lepší hmotné zabezpečení například v podobě novomanželských půjček, a i proto je generace Husákových dětí velmi početná.

Jak ve filmu zazní, vyrůstala v neustálém konkurenčním prostředí, protože pro ně bylo málo jeslí, školek i škol. To je ovšem poněkud v rozporu s následujícím tvrzením, že se této generaci po roce 1989 konečně otevřela možnost vybrat si svobodně školu a povolání.

Vybrat si mohli, ale ani kapacity středních a vysokých škol nemohly stačit, a dostat se na ty nejžádanější se rovnalo téměř zázraku. Tuto generaci pak film provází divokými devadesátými léty a částečně i dalším obdobím, kdy byli tito lidé podle vlastních slov ochotni obětovat práci většinu soukromí, učili se přijímat nové technologie a byli také první generací, která odkládala založení rodiny.

První dva díly cyklu tedy nabídly mnoho zajímavého, ale také řadu podnětů k polemice. Další dva díly uvidíme 4. února opět na ČT 2.

Naše generace
Česko 2025, 4x 26 min. Režie: Jana Počtová

Věra Míšková Novinky.cz