ŘEHOŘSKÉ VORAČKY A POCTA PRVNÍ ORBĚ, LIDOVÁ

K poctě první orby bývalo v některých krajích zvykem na svátek sv. Řehoře přestrojit jednoho mládence za maškaru.
Doba zimního pohodlí, přástek, draní peří a dalších domácích prací uplynula. Jaro zaklepalo na dveře a celá ves se chystala na polní práce. Mládež chystala se oslavit počátek orání – svatořehořskými voračkami. Tato oslava měla jiný účel, jiná říkadla než masopustní voračky. Mladí lidé se v tomto čase sešli na jednom místě v obci, některého z nich dlouhou žitnou a pšeničnou slámou od paty až po hlavu ovázali, na hlavu mu postavili čepici ze slámy upletenou do špičky (cukrovému klobouku podobnou). Na obličej mu připnuli škrabošku, nebo mu obličej počernili, aby nebyl k poznání. Potom v průvodu s ním při hudbě, zpěvu a vejskání chodili po vsi od domu k domu a v každém stavení ať před vraty nebo ve světnici si hospodyně s tímto slaměným mužem zatančily a zazpívaly. Po tanci a zpěvu mládenci každému hospodáři a hospodyni přejí:
„Milý pantáto a panímámo! přejeme Vám, aby Vám Pán Bůh toto léto hojnost obilí na polích, mnoho mandel v stodolách, mnoho set korců na sejpce, hojnost trav na lukách udělil, ať máte plné stáje skotu a bravu a na dvoře plno havěti, slepic, kachen a hus, hojnost ovoce na sadech, aby se vám hojně všeho urodilo, aby to Bůh od mrazů, sucha a mokra, krupobití a vší nákazy chrániti a ode všeho zlého zachovati ráčil, aby jste nedostatku žádného na chlebě, na koláčích a na bábovkách, na ďolcích a lívancících, na píci a ovoci, na mléku a sejru, na smetaně a másle, na vejcích a kuřatech po celý rok nedostatku neměli…“
Po skončeném přání dal hospodář něco na penězích, hospodyně na božím daru a dívky po vejcích atd. Tak zchodili celou ves. Z posledního statku šli do příbytku nebo hostince, v němž si dary rozdělili, ale nejvíce z udělených darů nechali na společný kvas. Někdy na zábavu pozvali jen samé mládence s hudebníky, a místem k tomu kvasu pozvali i hospodáře, hospodyně a dívky. Hodovali, jedli a pili až do rána a písně zpívali.
Zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého, autor: Čeněk Zíbrt (1864 – 1932, Praha)