ROSTLINY A BYLINY V POVĚRÁCH - ROZMARÝN

- Stálezelený symbol věrnosti a strážce krevního tlaku -
Když se řekne rozmarýn, většina z nás si představí omamnou vůni Středomoří, která neodmyslitelně patří k dobrému jídlu. Tato rostlina s jehličnatými listy, jejíž latinský název Rosmarinus romanticky znamená „mořská rosa“, však skrývá mnohem víc než jen kulinářské využití, symbolizuje totiž mileneckou věrnost. Také se říká, že v domě, kde se daří rozmarýně žije silná žena. Odpradávna byla považována za posvátnou bylinu s hlubokým rituálním významem. Naši předkové věřili, že její pronikavá vůně dokáže zahnat zlé síly, posílit paměť a upevnit lásku. Stačí si promnout lístek mezi prsty a její aroma vám připomene vše, na co jste už málem zapomněli. Lidově se jí říká rozmarina, rozmarýna, věnečná rozmarýna, posvátný keř nebo merdov.
Právě pro své jedinečné vlastnosti se rozmarýn stal králem tradičních svateb. Jako stálezelený keř symbolizuje lásku, která nikdy neuvadá, a neochvějnou manželskou věrnost. Zatímco nevěsty dříve zdobil rozmarýnový věneček jako symbol čistoty a slibu, že na svůj závazek nikdy nezapomenou, svatební hosté dostávali do klopy voňavé snítky pro štěstí, ochranu a aby se podíleli na štěstí oddávaného páru.
Síla vzpomínky spojená s touto bylinou provázela člověka po celý život. Děvčata dávala snítku chlapcům odcházejícím na vojnu, aby na ně nezapomněli. Rozmarýn se vkládal dokonce i do chladných rukou zesnulých v rakvi, aby nezmeškali cestu domů a zůstali navždy v paměti živých. Kromě bohaté historie v lidových tradicích je však rozmarýn také mocným spojencem pro lidské tělo. V lidovém léčitelství má své pevné místo jako jedna z mála rostlin, která zvyšuje krevní tlak. Dokáže spolehlivě rozproudit krev v žilách, ulevit od stresu a podpořit organismus v klíčových momentech.
Název této rostliny se odvozuje z latinských slov ros (rosa) a mare (moře). Snad proto, že rozmarýna, která roste v blízkosti moře a je rosena sprškami mořské vody, roste prý obzvláště dobře. Nabízí se ještě jedna varianta výkladu názvu, která zní přijatelněji: řecké rhops (keř) a myrinos (vonící jako balzám). Rozmarýna se do střední Evropy dostala přes Alpy pravděpodobně již v prvních staletích našeho letopočtu. V každém případě pro ni bylo v roce 820 vyhrazeno místečko v plánované klášterní zahradě St. Gallen a najdeme ji v listině Capitulare de villis Karla Velikého (748 – 814). Léčivé působení se podrobně popisuje v knihách o léčivých bylinách ze 16. století.
K rozmarýně se váže mnoho lidových zvyků a pověstí. Vedle růže a fialky byla rozmarýna u milenců nejoblíbenější květinou. Díky své silné, ale příjemné vůni se stala symbolem panenské poctivosti, čímž se dívky často chlubily: „Mně kvete poctivost jako rozmarínka.“ Pokud se stalo, že milou svedl jiný mládenec, podvedený muž pak mohl jen zklamaně říkat: „Už ti nevoňajů rozmarínom líčka, poněvadž tvá poctivost nejspíš na kolíbce pláče.“ Místy mladé dívky sázely rozmarýnu, aby se dozvěděly, zda najdou milého. Když rozmarýna vzešla, měla dívka velkou naději, že přijde milenec. Ještě ale neměla vyhráno – pokud rozmarýna zežloutla, láska přišla vniveč, a ještě nastoupila žárlivost.
Dej, bože, dej vláhy do naší dědinky:
já jsem si zasila záhon rozmarínky.
Sila jsem zelenou, žlutá mně vychází,
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/rostliny-a-byliny-v-poverach-rozmaryn/