ROSTLINY A BYLINYV POVĚRÁCH - KOPŘIVA DVOUDOMÁ

Jak kopřiva dvoudomá oblékala naše předky a čistila jim krev
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), u nás jí říkáme „český žen-šen“, je rostlina, kterou se už od dětství učíme obcházet velkým obloukem. Dokáže totiž rozplakat nejedno dítě – stačí jen jeden neopatrný krok v letních šatech nebo krátkých kalhotách a kůže okamžitě naskočí pálivými, svědivými puchýřky, které nás pak trápí ještě dlouho po návratu domů. Tento zdánlivě nenápadný obyvatel příkopů a rumišť však v sobě ukrývá jedno z největších tajemství naší přírody. Nejedna zkušená bylinkářka s oblibou říká: „Kdyby lidé věděli, jak obrovskou sílu v sobě skrývá, pěstovali by už jen kopřivu.“ Na této žahavé bylině je totiž vzácné to, že léčivou moc má úplně celá – od podzemního oddenku přes stonky, listy až po květy a drobná semínka.
V tradičním léčitelství zkrátka neexistuje silnější a vyhledávanější prostředek pro jarní detoxikaci, probuzení unaveného organismu a pročištění krve. Maria Treben radí: „Nikdy se v nás nevytvoří nic zhoubného, když budeme kopřivu nejen ctít, ale když budeme pravidelně užívat její báječnou sílu v podobě čaje.“ Kopřivu můžeme užívat jako divoce rostoucí zeleninu až do letního slunovratu a sbírat se má nejlépe kolem 14 hodiny. Když však poté začíná kvést, přechází její životní síla do semen. Listy kopřivy se doporučují sbírat nejlépe do 20. května, poté už obsahují hodně dusičnanů. Na podzim můžeme, ale znovu sbírat nové zelené vrcholky kopřivy.
Latinský název Urtica dioica v sobě dokonale odráží vlastnosti této byliny. Urtica je odvozeno od latinského slovesa urere, což znamená „pálit, žehnout“ a dioica znamená “dvoudomá“. Lidově se u nás kopřivě říká žihavka, žihlava, všeholék, čertova pilka atd. Naši předci věřili, že dokáže odvrátit zlo, zlomit kletby a spolehlivě ochránit stavení před čarodějnicemi i zlými duchy. Tuto magickou bylinu proto lidé nosili u sebe v ochranných amuletech, případně její svazky zavěšovali nade dveře a do oken. Proti temným silám skvěle sloužily také šípkové větve stočené do kruhu a propletené čerstvými kopřivami – přes tuto žahavou zábranu pak hospodyně s oblibou cedily i mléko, aby ho chránily před uřknutím.
Za Valpružiny noci (z 30. dubna na 1. května) vily dívky věnec z devatera bylin a vplétali do něj kopřivu. Pak ho pověsili nad domovní dveře nebo nad vchod do chléva, aby odháněl zlé duchy. Dokonce i do hnoje byly zastrkávány pruty kopřivy, nebo jimi byl hnůj vyšlehán. Věřilo se, že to čarodějnice pocítí na svém vlastním těle a že jim pak přejde chuť na dobytek. V okolí Slánska vycházely děvečky večer před prvním májem nasbírat čerstvé kopřivy. Následně v každém domě zasadily po jedné kopřivě do opálky naplněné pískem, na kterou zavěsily cedulku se jménem hospodyně. Takto připravenou opálku (nízký proutěný koš) pak postavily do sklepa, kde ji nechaly přes celou noc. Prvního máje, ještě před východem slunce, se pak šly na kopřivu podívat. Pokud rostlina do rána zvadla, považovaly to za jasné znamení, že hospodyně do roka zemře.
V mnoha oblastech panoval zvyk šlehat kopřivami i dobytek, aby mu nemohly uškodit zlé síly. Šleháním dobytka kopřivami dokázali zemědělci přimět k páření vzpurné býky a staré hřebce. Kopřivový kouř byl zase nepostradatelný při rituálním očišťování domů a chlévů, kde měl za úkol vyhnat veškerou negativní energii. V Krušných horách zemědělec zarazil kromě násady na koště do rohu pole, které chtěl osadit či osít i větvičky kopřivy. K tomu pronesl: „Tak, tady vráno, to je tvé, to, co osadím, to je mé!“
Kopřiva je sice mimořádně silnou obrannou bylinou vhodnou pro spirituální cesty, na druhou stranu však dokáže silně podnítit lidskou vášeň. Odvar z jejích listů je neobyčejně účinný v očistných koupelích a sušené listy se dodnes pálí k zažehnání cizích prokletí. Své pevné místo má ale i v milostném čarování – tradovalo se, že pouhá půl lžička kopřivových semínek vyluhovaná v bílém víně dokáže v partnerech probudit nespoutanou touhu. Zdroj Facebook - České zvyky.....