ŠESTÁ POSTNÍ NEDĚLE - KVĚTNÁ (PALMARUM), LIDOVÉ ZVYKY

ŠESTÁ POSTNÍ NEDĚLE - KVĚTNÁ (PALMARUM), LIDOVÉ ZVYKY
Poslední, šestá postní neděle je současně prvním svátečním dnem Svatého nebo Velkého týdne, zvaného také smrtelný, nebo pašijový, poněvadž se v něm při bohoslužbách poprvé čtou, či zpívají pašije, části evangelií líčících utrpení Ježíše Krista. K tomuto období se vztahují lidové pověsti o otvírání pokladů, zvyk předení pašijových nití a hotovení pašijového pometla (tataru, pomlázky) z březového proutí s vírou v jejich blahonosné účinky.
V polabských vesnicích se v tento den dodržovala "Slavnost růženek". Sešly se dívky z okolí, ozdobily si hlavy sněženkami, pokud nějaké rostly a volily tu nejkrásnější. Tato tradice inspirovala Bohumila Hrabala, který podle ní pojmenoval svou knihu: Slavnosti sněženek.
Katolický obřad svěcení ratolestí spojený s procesím kolem kostela má být upomínkou na slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Podle evangelií lidé vítali Ježíše palmovými ratolestmi, ve starověku vnímanými jako symbol vítězství, naděje a slávy. U nás se v tento den v kostelech nebo před nimi světí nejčastěji rašící větvičky jívy, lísky, jasanu, břízy, dubu a jiných stromů. Někde se proutky vážou do svazků a kytic, kterým se říká také „košťátka“, „berany“, „palmy“. Zvláště v jižních Čechách se svazečkům říkalo „berany“. Z nařezaných větví se v sobotu před květnou nedělí pletly „berany“, které do kostela nosívali malí hoši, mládenci, ale i dívky. Vrchol tohoto „berana“ mívali do kruhu zatočený, aby jím v kostele nic neshodili, tak býval vysoký. Na konci berana, to jest na špičce svazku se udělal z jedlového chvojí křížek, který nazdobila hospodyně kyticí a pentlí. Nesvěcené kočičky se nikdy nebraly do domu, pouze až po vysvěcení.
Květná neděle, kdes tak dlouho byla?
U studánky, u studánky ruce, nohy myla
Čím sis je utírala?
Šátečkem, lístečkem, abych bílá byla.
Další rok pak na popeleční středu kněz dělá právě z popela těchto posvěcených ratolestí lidem křížek na čele. A protože posvěcením získaly ratolesti podle lidové víry magickou moc, lidé si je přinášeli domů, aby je pak po celý rok chránily před nemocemi i strastmi a stavení před bleskem a požárem. Např. křížky z dřeva jasanového dávaly se pod prahy, aby se v domě nedržel hmyz. Svěcené proutky střemky se dávaly na poli do pšenice, a to do rohů pole, aby se odvrátilo krupobití, do žita se dávaly proutky lískové. Ve světnici je umístili nad dveře nebo vetkli za svatý obrázek či kříž. Ze stejných důvodů je také dávali do chlévů. Posvěcené kočičky se dokonce polykaly, věřilo se, že jsou ochranou proti zimnici a bolestem v krku. O posvěcené kočičky se sedláci podělili i s dobytkem.
Ve Slezsku se hoši po mši šlehali posvěceným jalovcem, aby do nich vstoupila jarní síla, aby "procitli". Z posvěcených prutů dělali křížky, které zastrkovali do hlíny, aby rodila. Kousky prutů z jejich "palem" pak házeli do pece proti bohu Perunu. Posvěcené „kočičky“ se dávaly k užívání nemocným a zbytky palem se nakonec zastrčily doma za obraz, aby i do domu vešel nový život – více štěstí. Také se ve Slezsku věří, že za zpěvu pašijí se prý otvírají v okolí poklady označené modrými plaménky. Kdo po nich touží, má přes sebe přehodit bílou loktuši (tkanina ve tvaru čtverce) a beze slova jich jde dobývat.
Na Květnou neděli se nesmělo nic péci, aby se nezapekl květ na stromech, protože pak by se neurodilo žádné ovoce. Přesto se například v Podkrkonoší na Květnou neděli peklo obřadní pečivo z kynutého těsta, kterému se říkalo "ptáčky". Postup byl jednoduchý...
https://ceskezvyky.cz/6-postni-nedele-kvetna-zvana-take.../