SVÁTEK VŠECH SVATÝCH

SVÁTEK VŠECH SVATÝCH (1.11.) - LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY
Obecně rozšířeným zvykem o svátku Všech svatých bylo rozdávání almužny místní chudině. Koleda za mrtvé, tak říkali na Slavičínsku darům v poživatinách, chlebech, mouce, sušených hruškách a slanině, které přinášely hospodyně žebrákům, sedícím v předsíni kostela s putnami, za modlení. Dary jídla byly projevem křesťanského milosrdenství, ale bylo v tom i něco navíc. Souvisely se starou představou, že lidé bezmocní, žebráci a děti jsou poslové, nadaní schopností zprostředkovat kontakt mezi pozemským a nebeským světem, anebo, že přímo zosobňují duše zemřelých.
Na Znojemsku hospodyně pokládaly o svátku Všech svatých do okna chleba pro dušičky, vracející se v noci před svým svátkem (2.11.) do svého domu. Lidé také házeli na svátek všech svatých do ohně mouku, aby se duše v očistci ochladily. Je také možné hodit do ohně střídku chleba, což se provádí ze stejného důvodu, duše zemřelých v očistci se tímto úkonem ochladí. (časopis z r. 1855)
Svátek Všech svatých je křesťanský svátek, který připomíná všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, o „jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo“. Důvodem zavedení svátku byla nemožnost slavit každý jednotlivý den světců.
Ve 4. století se na Východě začal slavit společný svátek všech mučedníků. V syrském obřadu se slavil ve velikonoční době (13. 5.) a v byzantském obřadu první neděli po Seslání Ducha svatého. Můžeme si ale připomenout, že do této doby se označení mučedník (martyr) vztahovalo nejen na ty, kteří přímo prolili za víru krev, ale i na ty, kteří trpěli ve vězení nebo ve vyhnanství, byť se vrátili a zemřeli pokojně. Teprve od 4. století byli ti, kteří nezemřeli mučednickou smrtí označeni za vyznavače (confessores).
V Římě se slavnost všech mučedníků začala slavit 13. 5. 609 jako výroční den posvěcení (Bonifácem IV.) římského Pantheonu, který byl původně chrámem všech olympských bohů. Chrám byl zasvěcen Panně Marii a všem mučedníkům.
Proč je dnem slavení 1. listopad?
Dnem slavení se stal 1. listopad možná prý proto, že u Keltů šlo zároveň o začátek nového roku. Skutečnost je spíše ta, že v IX. stol. nebyl 13. květen v Římě vhodný pro velké náboženské manifestace vzhledem k tomu, že bylo období přede žněmi, kdy se již projevoval nedostatek potravin. Papež Řehoř IV. (827—844) za těchto souvislostí přeložil oslavu ze 13. května na 1. listopad. K rozšíření svátku v listopadu napomohla potom návštěva tohoto papeže u krále Filipa Zbožného ve Francii kolem r. 835. (catholica.cz)
A na závěr ještě jedna pověra:
Kdyby kdo přišel o půlnoci Všech svatých do kostela, spatřil by svíčkami ozářený oltář, kněze v mešním rouchu a v lavicích kostela lidi každého věku, kteří již dávno zemřeli. Všichni klečí a modlí se. Nikde však není slyšet ani jediného hlásku, vše je zahaleno v pochmurné ticho. Dávno zemřelý kněz slouží mši. Jakmile však kněz udělí požehnání, jest třeba co nejrychleji z kostela utéci, poněvadž by bylo s takovým odvážlivým smrtelníkem zle: umrlci by ho rozsápali.