SVATOJÁNSKÁ NOC.....

SVATOJÁNSKÁ NOC - KOUZELNÝ ČAS LÁSKY, BYLIN, OHŇŮ A POKLADŮ
Svatojánská noc, slavená každoročně z 23. na 24. června, patří mezi nejmagičtější a nejtajemnější období tradičního kalendářního roku. Svůj původ má hluboko v pohanských slavnostech letního slunovratu, kdy Slunce dosahuje nejdelší dráhy na obloze a světlo triumfuje nad tmou. Byl to čas vrcholící síly přírody, doby sklizně léčivých bylin, zkoušek lásky i obrany proti zlým silám. Po přijetí křesťanství se tyto slavnosti propojily se svátkem svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června – přesně půl roku před narozením Krista.
Tato výjimečná noc byla v lidové víře považována za otevřenou bránu mezi světem pozemským a světem nadpřirozeným, v níž se prolínal svět lidí, skřítků a víl. Bylo proto možné spatřit rusalky, bludičky, ale také otevřené skály ukrývající poklady. Ten kdo měl odvahu, mohl vyvolávat duchy a spojovat se se zlými mocnostmi. Kdo ale neměl zkušenosti a dobře neovládal magická kouzla, mohl přijít o rozum a dokonce i o život. Na ochranu před rejdy zlých mocností se o svatojánském večeru zatínal do vrat nějaký ostrý předmět, srp, kosa nebo břitva.
Magická síla této noci se odrážela v mnoha zvycích, obřadech a věštbách, které měly lidem zajistit zdraví, úrodu, lásku i ochranu před bouřkami, požáry či nemocemi.
K nejznámějším svatojánským zvykům patřilo pálení ohňů na kopcích a mýtinách. Lidé se shromažďovali u hranic z klestí a větví, zapalovali je po setmění a celou noc kolem nich zpívali, tančili a vyprávěli si. Přeskakování ohně bylo symbolem očisty – kdo jej překonal, měl být chráněn před nemocí a zlými silami. Dvojice, které přeskočily oheň spolu, měly být spojeny pevnou láskou. Oheň měl také ochrannou funkci – jeho jiskry se podle víry odrážely i ve vzduchu a chránily vesnici před bouřkami, bleskem nebo krupobitím. V některých regionech se žhavé uhlíky ze svatojánského ohně odnášely domů, aby chránily stavení a obydlí.
Svatojánská noc byla úzce spjata s přírodou a bylinkami. Věřilo se, že právě tehdy mají rostliny největší léčivou i magickou sílu. Ženy a dívky se vydávaly na louky ještě před východem slunce, často bosé, aby sbíraly byliny pokryté ranní rosou. Třezalka tečkovaná, lidově „svatojánská bylina“, byla zvlášť ceněná – měla prý moc zahánět zlé duchy a chránit dům před bouřemi. Kromě ní se sbíraly také devětsil, pelyněk, řebříček, mateřídouška, atd. Podle legendy v tuto noc kvete kapradí – vzácný, neviditelný květ, který lze spatřit jen s čistým srdcem a v naprostém tichu. Kdo jej nalezne, získá dar rozumět řeči zvířat, nahlédnout do budoucnosti nebo najít skryté poklady.
Velký význam měla i svatojánská rosa, ve které se lidé omývali nebo se v ní „váleli“ – celý článek volně ke čtení - https://www.ceskezvyky.cz/svatojanska-noc-kouzelny-cas.../