SVATÝ VAVŘINEC A LEGENDA O JEŘABINÁCH

SVATÝ VAVŘINEC A LEGENDA O JEŘABINÁCH
Sv. Vavřinec (jáhen, mučedník) patron archivářů, cukrářů, hasičů, hostinských, knihovníků, kuchařů, pivovarníků, pradlen, sklenářů, správců a studentů. Vždy znázorňován jako mladý jáhen s roštem a knihou. Často má u sebe také váček s penězi, anebo chléb, což je znázorňováno jako symboly znamenající rozdělování církevních majetků. Byl vzýván proti chorobám očním, houseru, ischiasu, horečce, kožním chorobám, moru, chudobě, proti mukám očistce, proti nebezpečí ohně, či za úrodu vinných hroznů a zdravost vinohradů.
Jeden z nejoblíbenějších a nejuctívanějších světců se narodil kolem roku 230 ve Španělsku. Jako mladík odešel do Říma, kde se stal arcijáhnem papeže Sixta II. Po jeho smrti (na příkaz císaře Valeriana byl 6. srpna 258 sťat) měl podle legendy jako správce církevního jmění a archivů odevzdat církevní poklady. To ale neučinil, naopak je rozdal chudým, za což byl odsouzen k smrti upálením na železném roštu roku 258.
Legenda: Leckde v jižních Čechách rozvěšovali na den sv. Vavřince zvenčí po staveních jeřabiny. Tento dávný zvyk má svůj původ v legendě o zázračném zachránění světcově: Kdysi byl sv. Vavřinec stíhán svými nepřáteli a na útěku se ukryl v jednom stavení. Ježto již byl tmavý večer, spokojili se stíhatelé s označením domu, který chtěli druhého dne prohlédnout a světce zajmout. Označili dům tak, že pod lomenici stavení si pověsili jeřabinu. Když pak ráno chtěli provést světcovo zatčení, spatřili k svému podivení, že na všech domech visely jeřabiny, takže stíhatelé nemohli sv. Vavřince nalézti. Červené jeřabiny se později v lidové tradici staly symbolickou ochranou před ohněm a bleskem.