Zahradní slavnost.

Zahradní slavnost
Václav Havel
- Český dramatik, esejista, kritik komunismu a později politik a československý a český prezident
- Představitel absurdního dramatu
- Pocházel z intelektuálské podnikatelské rodiny, díky čemuž měl za komunistů problémy se studiem
- Působil v 60. Letech 20. Století v Divadle Na Zábradlí, kde ho proslavily Zahradní slavnost a Vyrozumění
- V době Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokracie
- Po potlačení snahy o revoluci vojsky Varšavské smlouvy mu bylo zakázáno publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků normalizace
- Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se jedním z prvních mluvčích a signatářů Charty 77(Jan Patočka), to upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také 5 let vězení
- Psal také eseje – Moc bezmocných
- Další dílo: Žebrácká opera, Vernisáž, Audience
Literárně historický kontext
- V Československu tehdy vládl komunistický režim, Pražské jaro, normalizace, Charta 77, konference v Helsinkách
- Absurdní drama = 50. A 60. Léta 20. Století, z latinského absurdus=nesmyslný, antidrama, zobrazuje bezmoc osamělého a úzkostného člověka, který ztrácí schopnost se dorozumět s ostatními lidmi, nesmyslnost lidského jednání, stereotyp, neustálé opakování situací, vše ve smyčkách, apatie k životu, člověk bez odvahy, degradace jazyka a dorozumívacích prostředků, nesmyslné dialogy, opakování slov a vět
- Další autoři: Samuel Beckett(Čekání na Godota-drama, jazyk), Eugéne Ionesco(Plešatá zpěvačka-drama)
Drama, komedie o 4 dějstvích
Odehrává se pravděpodobně v Československu v 60. Letech 20. Století v bytě u Pludků, v zahradě, kde se odehrává slavnost a v kanceláři Zahajovačské služby
Hlavní myšlenka
- Hra kritizuje konformismus, přizpůsobivost, kariérismus a morální úpadek společnosti zejména jazykem funkcionářů a chováním Huga a jeho rodičů, v kostce odcizený stát a občan ztrácející identitu
Motivy
- Zahrada, likvidace(oblečení), zahájení, zpráva/dopis(od Kalabise Oldřichovi), láska(Petr + Amálka), buržoazie(Petr), inteligence, konformismus, sklep/půda(úkryt Petra), koš(úkryt ředitele a tajemnice), šachovnice
Kompozice
- Děj jde chronologicky
- Cyklicky se vrací podobné motivy a situace
- Zvolací věty
- Vyšší funkcionářský jazyk je plný dlouhých souvětí, kdežto jazyk běžných lidí je velmi jednoduchý
Jazyk
- Jazyk je velmi proměnlivý a mění se v závislosti na promluvách postav v různých situacích
- Vyskytují se zde prázdné fráze a nesmyslná rčení
- Promluvy postav se opakují v cyklech
- Konverzace bez obsahu
- Vyskytuje se zde složitý degenerovaný funkcionářský jazyk, pomocí něhož se dostaneme na vrchol společenské prestiže
- Převážně spisovný, ale ve vypjatějších situacích obecná čeština
- Archaismy, termíny
- Mluva ve slovenštině
- Zvolací věty
- Jazyk je zbaven sdělovací funkce
-
Postavy
- Hugo Pludek = mladý muž na prahu dospělosti, je nucen rodiči něco dělat, tudíž se chová přičinlivě, má předpoklad pro dobrou kariéru, vzestupu dosáhne pomocí dokonalého zvládnutí prázdných frází, život vnímá jako šachovou partii, nepoznají ho po změně ani vlastní rodiče
- manželé Oldřich a Božena Pludkovi – obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku, neustále se strachují o svého syna Petra, aby něco jako inteligent neprovedl, Oldřich se bojí Japonců
- Petr Pludek – Hugův bratr, intelektuál, protiklad Huga, za celou hru nepromluví, charakterizují ho rodiče. Zřejmě černá ovce rodiny, chce jít za svým cílem, nehodlá se přizpůsobovat, miluje Amálku
- František Kalabis – bývalý spolužák otce, dnes vlivný muž. Ve hře postava, o níž se stále mluví, ale na scéně se neobjeví
- Pracovníci likvidačního úřadu – postavy, na nichž je ukázána vyprázdněná komunikace