Poslední záchvěvy...

Poslední záchvěvy starého uspořádání světa...
Snaha končících vládců světa udržet v lidech strach...
Umělé zvyšování cen energií, které tato planeta poskytuje všem zdarma, ale vládci určili, že lidé za ně musí platit...
Konec systému, ve kterém otrok hlídá otroka dobrovolně, s pocitem vlastní důležitosti a nadřazenosti...
Otrok pracuje a svou prací živí ty, kteří ho trestají a on je rád, že mu někdo řídí život a stará se o jeho "bezpečí"... atd.
Absurdnost končícího systému je tak dokonalá, že lidé - otroci se bojí jejího konce tak moc, že sami křečovitě brání jejímu konci?
Proboha proč?!?!
Tisíc a jedna odpověď?
Ne, jen jedna...
Nevědomost je tak sladce opojná...
Nevědomost sebe sama, své vlastní síly, svobody, inteligence, svých schopností žít podle svých představ...
Uvědomění si své plnohodnotnosti zapadající do celku, který nepotřebuje kýmkoli řídit, protože celek je "řízen" skrze každou jeho sebevědomou částečku dokonalou harmonickou spolutvorbou...
Každá jedna myšlenka, jakékoli částečky celku, že by nějaká jiná částečka celku měla mít něco na starost aby ostatní částečky celku mohli fungovat, zabíjí harmonický celek...
Každý harmonický celek, který funguje, funguje na základě uvědomění každého jednotlivce - schopnosti sebereflexe...
Pokud do celku vstoupí potřeba kontroly, nebo řízení ostatních někým druhým, harmonie končí a začíná kontrola - smrt všech částeček - konec svobody - nastává potřeba hodnotit, odměňovat dle zásluh a začíná posuzování, třídění - kastování částeček...
Toto je pro sebevědomé - svobodné bytosti NEPŘIJATELNÉ...
Co z toho plyne?
Že skutečně svobodné bytosti se nebudou podílet na demontáži starého paradigma starými nástroji...
Protože skutečně svobodné bytosti tvoří nové paradigma na vnitřních úrovních, které se v pravý čas projeví ve světě venkovním...
Revoluce? Ne!
Evoluce? Ne!
Vnitřní tvorba, která se tu pro mnohé zhmotní z ničeho nic a jen ti, kteří ví, znají hodnotu zhmotněného...
Jaroslav Kovanda