7 mýtů pop psychologie I.

Pop psychologické mýty jsou velmi rozšířené. Jak vznikly, čím škodí a co s nimi?

Nejsou to nepravdy. Naopak, každý z níže uvedených mýtů má rozumné jádro. Problém je ale v našem postoji k nim. Začali jsme jim věřit jako náboženství. Jejich opakovaný výskyt v nejrůznějších knihách a článcích z nich udělal kult. Věříme tomu, co se příliš často opakuje. Zapomněli jsme, že vždy záleží na situaci, ve které se tou kterou radou řídíme. A že výkřik „zpomal a vychutnej si život!“ není nejlepší poučkou, když přecházíme silnici a řítí se na nás rozjetý kamion.
Pojďme tedy probrat nejčastější hesla, kterými nás zásobují nekonečné proudy new age, koučinkové a další literatury životního stylu. Jejich autoři příliš často pouze opisují jeden od druhého a nad faktickou užitečností nebo omezením svých rad se příliš nepozastaví. A to zde učiníme my. Za každým mýtem (který – znovu opakuji – má určité rozumné jádro) vám pak nabízím rozšiřující korekci, jak bychom tuto radu měli chápat k její větší užitečnosti.

Mýtus č. 1: Dělejte v životě, co vás baví
Soustředění se na hledání povolání, které nás bude bavit, je často zásadní překážkou, proč takové povolání nedokážeme najít. Především nesprávně chápeme ono tajemné bavit. Zaměňujeme je za představu hédonistického, nepřetržitého potěšení, které nás jako zázrakem zaplní od momentu, kdy pro sebe najdeme tu pravou pracovní roli. Ale v každé práci – i v té, která nás uspokojuje do nejvyšší možné míry – přicházejí chvíle úzkosti, vyčerpání, chuti vše zabalit.
Nevěřte mýtům pop psychologických braků, že skutečně vhodné povolání rozpoznáte tak, že budete ráno vstávat s obrovskou radostí a těšit se do práce. To jsou pohádky. To bude trvat maximálně pár dní, než si zvyknete. Tak jako každá emoce.
Přílišná snaha hledat okamžité a instantní pobavení a vyhýbat se všemu nepříjemnému nenápadně přeroste do životního stylu, ve kterém budete zažívat pouze omezená, plytká potěšení, nikoli z hloubi vyvěrající radost a spokojenost. Protože chceme li spokojenost, musíme budovat hodnotné. Chceme li budovat hodnotné, je to vždycky obtížné. A obtížné nikdy člověka nebaví.

Korekce: Hledejte vnitřní radost a spokojenost
Pobavení nebo fajn pocity jsou důležitou, ale ne nejdůležitější součástí života nebo práce. Vhodné povolání poznáme tak, že z něj máme dlouhodobý pocit smyslu. Že když se zpětně zamyslíme, vnímáme spokojenost s tím, co jsme dokázali. Že cítíme, že využíváme naše silné stránky. Že vidíme užitečnost. Že nás naše práce těší, což se projeví spíše mírným, ale častým úsměvem (který ale vyvěrá z hloubi) než frenetickým skákáním radostí.
Je to radost, o které nemusíme nikoho přesvědčovat jako na abiturientském srazu po deseti letech, kdy se vzájemně přebíjíme úspěchy, rozesmátými fotkami a čerstvými účesy. Je to spokojenost vnitřní, která na nás bude vidět. Která nás proměňuje.

Korekce: Na bavení si musíme počkat
Druhým nepochopením je, že chceme radost a smysl hned. Že nemáme vůli a odhodlání vydržet v oboru či profesní roli po určitou dobu. Pokud ale chceme dělat něco hodnotného, musíme být schopni překonat nepříliš zajímavé začátečnické pozice. Být nejprve chybujícím, vystresovaným amatérem a až po nějaké (a někdy pěkně dlouhé) době začít sklízet nejen plody naší práce, ale také dostat možnost postoupit teprve teď k úkolům, které se stávají naplňujícími.
Nechceme vidět svou kariéru jako dlouhé schodiště sestávající z jednotlivých stupňů (kdy nás na každém schodu nečeká obrovské naplnění). Chceme rychlý výtah. Takový vám ochotně nabízejí knihy o úspěchu. Je to však pouze výtah k zisku jejich autorů.

Mýtus č. 2: Co hledáte, naleznete správnou technikou
Zavřete oči a proveďte tuto techniku, odpovězte na tyto otázky, vyplňte tento test… a za chvíli budete vědět, kam se v životě dát. Nic není vzdálenějšího realitě. Kdyby naše životní rozhodování fungovalo takto jednoduše, mohli bychom zrušit povolání psychologů a všichni bychom byli šťastní. Jen zodpovědět pár otázek, vybrat si takto partnera, nalézt povolání, pro které se hodím, vybrat si svou životní filozofii… Opravdu věříte, že to takto funguje?

Korekce: Co hledáte, naleznete jen tak, že budete hledat
Jediný skutečně fungující způsob, jak najít životní směr, je procházet různými cestami tak dlouho, než narazíme na tu, po které se nám dobře pošlape. Jediný způsob, jak se rozhodnout, zda nám chutná sushi, je sushi ochutnat. V životním a pracovním hledání neexistuje nic jiného.
Nesedět v křesle a nefantazírovat si. Ale zažít malou, obtížnou, nedokonalou, ale reálnou verzi toho, o čem si sníme. To je často doprovázeno razantním sejmutím růžových brýlí. Tomu se často chceme vyhnout a raději nadávat na okolí nebo si nalhávat, že čekáme na ideální příležitost.
Musíme nesnadno experimentovat, zkoušet nové role a prostředí a postupně přicházet na ty, které nám vyhovují. Náhoda přeje připraveným. Ve sportce vyhrává ten, kdo si nejprve vsadí. Zapomínáme sázet, ale očekáváme výhru. Experimentování a zkoušení je cesta obtížná, zdlouhavá, plná chyb, návratů a špatných rozhodnutí. Ale právě tyto omyly a návraty pro ni bývají to nejpodstatnější.

Mýtus č. 3: Mějte jasně stanovené cíle. Musíte vědět, co od života očekávat!
Stanovte si pětiletý cíl. A několik ročních cílů. A ještě více měsíčních cílů. Ty rozmělněte do týdenních úkolů. Váš život bude naplněn štěstím a úspěchem. Tento přetechnizovaný přístup k vlastnímu životu byl výborně zparodován v komedii o Básnících. První dovolená v Jugoslávii, první dítě. Ano, smáli jsme se, protože je to směšné.
Takový přístup je důsledkem přílišné snahy spoutat nepředvídatelnost světa i našeho života do zjednodušujících formulí a plánů, které se tak dobře prodávají a chápou. Ale život není stavba rodinného domku. Nelze nejprve načrtnout plán a pak dávat cihlu k cihle. Ochudili bychom se o to, co přichází cestou. A život je z definice to, co neustále přichází a neustále vzniká.

Korekce: Naše cíle se nám ukážou, naše cíle je třeba žít
Co od života očekávat a jaké jsou naše cíle, se nám ukáže až cestou. Důležité je vykročit a jít tak, aby to bylo v souladu s našimi hodnotami, preferencemi, naší osobností a silnými stránkami. Nemusíme předvídat, co bude za příští zatáčkou. Nemůžeme vědět, jak velký kus ujdeme za měsíc a zda nebudeme chtít cestou zastavit. Protože nejsme věštci.
Pokud se budeme soustředit pouze na plnění kdysi definovaných plánů, uteče nám přítomnost. Nevšimneme si zpěvu ptáků kolem cesty, nepozdravíme pocestné, ale především si nedáme svolení prozkoumat zajímavou odbočku, která není v souladu s naším plánem, ale je v souladu s naší osobností. Nebo takovou důležitou odbočku kvůli „plánovací slepotě“ dokonce úplně přehlédneme.
Je velmi dobré vnímat cíle nikoli jako něco, co si vytyčíme jako bod v budoucnosti. Ale jako něco, čím žijeme každý den, čím žijeme nyní. Co je integrální součástí našeho přítomného života, nikoli fantazijním bodem v budoucnosti, který jsme vyprodukovali kdysi v minulosti.

Mýtus č. 4: Motivujte se vizualizací a afirmací
Vizualizace nebo afirmace (tedy opakování motivačních formulek) na vás vyskočí ze stránek skoro každé pop psychologické knihy. Některé vám tvrdí, že takto vytváříte svoji realitu. Ano. Je tomu skutečně tak. Už ovšem nedodávají, že také mnozí psychotici, kteří si představují (tedy vizualizují), že jsou anglická královna nebo oběti pronásledování UFO, si svou realitu také takto vytvářejí. A přesto se anglickou královnou (ani objeviteli UFO) nikdy nestanou.
Tyto metody nám přinášejí pocit. Ne nutně je však tento pocit také proměněn v realitu. Často nám totiž tento pocit stačí. Vnitřním zrakem si prolétnout svoji budoucnost, cítit se z toho dobře, zažít uspokojení. A pak si odpočinout, protože už se cítíme dobře, tak co bychom se snažili dělat něco těžkého či složitého.
Pro reálné přidání ruky k dílu tak může být vizualizace nebo afirmace dokonce kontraproduktivní. Znám lidi, kteří mají po celém bytě vylepené lístky s afirmacemi o vlastní změně, cestování po světě, vydělávaní spousty peněz… a přitom pět let pracují na jednom místě, v rutinní pozici se stále stejnou náplní, za těchto pět let neudělali žádnou zásadní změnu, nevystudovali žádný nový obor a jednou ročně zajedou na Šumavu.

Korekce: Hledejte motivaci, která přináší výsledky
Nedejte na pocity. To tvrdím opakovaně (a rád). Pokud ve vás nějaká motivační metoda vyvolá dobrý pocit, neznamená to, že také něco uděláte. Není to záruka, že se svému vysněnému cíli přiblížíte. Vyzkoušejte vše, co je k dispozici – vizualizace, afirmace, nalepte si obrázky úspěchu na ledničku, zahrajte si vnitřní divadlo s různými podosobnostmi nebo si prostě jen ráno v hlavě projděte, jaký chcete mít den. Všechno může fungovat… nebo taky nemusí. Sledujte, po čem vidíte reálné výsledky. Nikoli jen dobrý pocit. Výsledky. Toho, co funguje, se držte. Ostatní opusťte.

- pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz