Bližní.

Každý z nás je my, každý je zástup, který se vytrácí do nedohledna. Jen se na sebe podívej, člověče, vždyť jsi málem celé lidstvo! /.../ Můžeš se dívat na všechny lidi a na nich rozeznávat, co všechno je, člověče v tobě. Každý z nich žije něco tvého... Dívej se, dívej se dobře, abys konečně věděl, co všechno bys mohl být; dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního. /.../ Ať jsi kdokoliv, jsi mé nesčíslné já; jsi to špatné nebo to dobré, co je také ve mně i kdybych tě nenáviděl, nezapomenu nikdy, jak jsi mně strašně blízký.

To je významné vyznání vyslovené v Obyčejném životě Karla Čapka. Skrývá se za ním nejen vztah k bližnímu, ale celá podstata celistvosti světa, v němž žijeme, i její problém ve vztahu k člověku jako k jednotlivci a ke společnosti. Jde o celistvost lidstva, o vzájemné pochopení, o pochopení toho, co je bližní, i když se od nás navenek třeba velmi odlišuje. Židle, na které sedím, je z umělé hmoty. Zdálo by se tedy, že je absolutně něco jiného než já, že se mnou nemůže mít nic společného. A přece skoro každý už ví, že je složena z těchže prvků, z jakých jsem složen já a my všichni. Dokonce ani ve vesmíru zatím nebylo nalezeno žádné těleso, které by se skládalo z nějakých jiných prvků, než je z těch zhruba asi sto pět, které známe. Z nich je utvořena celá ta ohromná rozmanitost, v níž žijeme.

Ukázka z knihy Jiřího Hermacha - Přemítání o člověku, životě a době.