Buď pevný

V dobách, kdy byly na západě Spojených států amerických velké dobytkářské ranče, připoutávali někdy k divokým koním malé oslíky, a pak je vypouštěli na pastviny. Divoký kůň oslíka táhl několik kilometrů a házel s ním jako s pytlem krmení. Po několika dnech se však oba vrátili. Nejprve bylo vidět malého osla, jak klusá zpět k ranči a za sebou táhne svého poslušného koně. Někde uprostřed divočiny se kůň vyčerpal a pokusil se osla zbavit. V tu chvíli se osel stal pánem situace. Pomalé, trpělivé a nevýznamné zvíře se stalo vůdcem zvířete pohyblivějšího a víc ceněného.
Co bylo klíčem k takové změně? Neochvějná vidina cíle! A co bylo oslovým cílem? Vrátit se domů na ranč! Takže bez ohledu na to, kolikrát se prali, tahali za provaz, až skončili na zádech, kopali a zuřili, pokaždé když se osel postavil na nohy, udělal pár kroků směrem k ranči. Bylo jen otázkou času, než se unavený a vyčerpaný kůň rozhodne připojit k němu.

spdk