Chvilka času

Takový rozhovor jistě znáte všichni: Potkají se dva známí. Jeden říká: „To je skvělé, že tě vidím. Mám toho tolik na srdci! Měl bys pro mě chvilku čas?“ „Pro tebe mám čas vždycky.“
„Tak co zítra?“ „To bohužel nepůjde. Už mám něco domluveného!“ „A co máš v úterý?“ „V úterý jdu hrát kuželky.“ „Tak ve středu.“ „To si jdu s jedním kolegou zaplavat.“
„A ve čtvrtek by to šlo?“ „Ve čtvrtek máme schůzi farní rady.“ „Tak tedy v pátek?“ „Na pátek jsem si koupil lístky do divadla.“ „A co v sobotu?“ „V sobotu chodím většinou na fotbal a pak se dívám v televizi na přehled sportovních událostí.“ „A neděle?“ „Neděli trávím rád sám s rodinou. Musíme si najít alespoň jeden den, abychom mohli být spolu.“
„Šlo by se tedy setkat příští týden?“ „Nemám s sebou diář, tak ti nemohu říci nic určitého. Vím jen, že tam mám už dost zapsaných termínů.“ „A přespříští?“ „To musím každý večer do fotografického kurzu; přihlásil jsem se, abych se zdokonalil.“ „Tak ten další týden?“ „To budeme pravděpodobně na dovolené.“
Tak nebo podobně vypadá dnes mnoho rozhovorů dobrých přátel. Tazatel je zklamán, protože jeho přítel na něj nemá čas. Myslí si, že kdyby mu na setkání opravdu záleželo, určitě by něco odložil jako méně důležité, byl by k dispozici a vyhověl jeho prosbě.

(Ranní zamyšlení, Karmelitánské nakladatelství 2008)