Člověk se stává tím, co dělá I.

Člověk se stává tím, co dělá I.

V dnešním článku vám chci představit jednu ze zdánlivě největších banalit psychologie a zároveň jedinou účinnou cestu, jak dosáhnout v životě štěstí, naplnění a smyslu. Ne, nebudu vám nutit magické kyvadélko ani supermetodu pro odblokování pravé hemisféry. Zůstaneme na zemi.
Při sledování člověka, jeho úspěchů i pádů, si psychologové všimli zásadní zákonitosti. Je tak samozřejmá, že se ji mnozí odborníci bojí vyslovit, neboť se obávají, že jejich posluchači zakroutí hlavou, uchopí shnilé jablko a mezi metáním a pískotem budou volat: A to má být vše?
Ještě než tak učiníte i vy, milí čtenáři, a kliknete na další, více sexy článek, zamyslete se prosím nad touto radou. Čím déle se zabývám psychologií, tím více totiž přicházím na její univerzální platnost. Především se však každodenně setkávám s obrovskou rafinovaností, s jakou ji podceňujeme, zapomínáme na ni nebo se jí vyhýbáme.
Nebudu vás dále napínat. Tato zákonitost zní: Člověk se stává tím, na co myslí, co prožívá, jaké jsou obsahy jeho uvědomění a čemu věnuje většinu svého času.
Člověk, který často zažívá radost, bude… člověkem radostným. Člověk, který se vzteká, bude… vztekloun. Člověk, který denně buduje vztah, bude… člověkem s naplněným vztahem.
Je častým a pochopitelným zmatením našeho psychologického uvažování, že chápeme tyto zákonitosti přesně opačně. Představujeme si, že primárně disponujeme nějakou vlastností, stavem či vztahem, a ty jsou příčinou našeho chování a prožívání: Cholerický člověk se vzteká proto, že JE cholerik. Radostný člověk prožívá radost proto, že k tomu má dispozici, že MÁ někde vytvořenou radostnost. Člověk tráví spoustu času ve spokojeném vztahu proto, že MÁ hluboký vztah.

S čím se rodíme? Co získáváme?
Moderní psychologie (i prostý selský rozum) nám však ukazuje, že žádná taková lineární kauzalita (A vede k B) neexistuje. Ano, rodíme se s určitými předpoklady, rozdíly v temperamentu a odlišnými vlohami, ale o většině našich životních preferencí, hodnot a zvyků rozhoduje – tušíte správně – naše zkušenost. Lépe řečeno opakovaná zkušenost a opakovaný prožitek. Tím vzniká zvyk a později osobnostní vlastnost, která vyvolává specifické chování nebo prožívání, čímž tuto vlastnost ještě více upevňujeme.
Dítě stokrát pochválené maminkou se mění na dítě se sebevědomím. Jeho sebevědomí mu umožňuje zkoušet nové aktivity, čímž dítě své sebevědomí dále zvyšuje. Dítě stokrát potrestané za projev samostatnosti se mění v dítě nesamostatné. Nesamostatné dítě nic nezkouší, proto vidí, že nic nezvládne, a proto se jeho pocit nesamostatnosti dále zvyšuje.
Všechny zvyky, vlastnosti (i zlozvyky a špatné vlastnosti) probíhají v podobném cyklu. Vdechneme jim život – a dále se už většinou o sebe a o své udržování postarají samy. Jsou samy sebou posilovány, vedou k chování, které je udržuje.

Jak zaseješ, tak sklidíš
Staré přísloví říká: Zasej myšlenku, sklidíš čin. Zasej čin, sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš charakter. Zasej charakter, sklidíš osud.
Pesimisté, škarohlídi, bručouni, lidé, kteří donekonečna analyzují nepostřehnutelné strasti života, nemohou být šťastni a prožívat šťastný život z jednoduchého důvodu: neprožívají štěstí, pocity smyslu, hodnoty a užitečnosti.
• Jak se stanu odvážným? Tím, že budu každodenně porážet strach.
• Jak se stanu společenským? Tím, že budu denně přicházet do kontaktu s lidmi.
• Jak se stanu bohatým? Tím, že budu denně pracovat, vydělávat a neutrácet.
• Jak vybuduji množství hodnotných vztahů? Tím, že jim budu každý den věnovat dostatek času.
Člověk se stává tím, čím žije, na co myslí, čemu věnuje většinu svého času a mentálního prostoru. Stává se tím, s kým a v jakém prostředí pobývá.

Prostředí, které nás vytváří, můžeme sami vytvářet
Prostředí okolo nás přisuzujeme pro naše utváření daleko menší důležitost, než ve skutečnosti má. Často bych chtěl položit lidem s psychologickými, tedy vnitřními problémy, jedinou otázku: Co z vašeho vnějšího prostředí můžete změnit, abyste se změnil i vy?
Výběr a preference lidí okolo, přátel, aktivit, množství a kvality jídla, kultury, pohybu, fyzického prostředí, změna bydliště, práce nebo školy, snížení stresu, hluku nebo vystavení se krásnému prostředí – to vše může být léčivé. Někdy víc než moudré rady psychologa a úmorná snaha pracovat na sobě pouze vnitřně.
Musíme si neustále uvědomovat propojení vnitřního a vnějšího a nepropadat žádnému z extrémů: snažit se vše řešit pouze vnější změnou, nebo pouze změnou vnitřní. Pokud máte letos už třetí zaměstnání a nejste v něm spokojeni, pak nemyslím, že chyba bude v nové kolegyni. Pokud zažíváte neustále pocit méněcennosti, kdežto váš partner sebevědomím jen kvete, myslím, že byste neměla pracovat jen na svých vnitřních zdrojích.

Smysl najdeme děláním smyslu plného
Všichni chápeme, že nenajdeme vnitřní klid, pokud se budeme osm, deset i dvanáct hodin denně hašteřit s lidmi, pokřikovat po druhých, vytáčet se. Ale již daleko méně lidí chápe fakt, že se můžeme sebevíc snažit o nalezení smyslu a hodnoty ve svém životě, ale pokud osm, deset nebo dvanáct hodin denně strávíme činěním bezesmyslných aktivit a prožíváním nehodnotných prožitků, tak smysl a hodnotu prostě nenajdeme.
A ruku na srdce: kolik hodin nám denně zabírá konzumace bezduchých televizních pořadů, sledování zpráv (ano, jak jsme všichni zjistili, za půl hodiny říkají ve zprávách přesně totéž jako před půlhodinou), tlachání s kamarádem, brouzdání po internetu (schválně se podívejte do historie, kolik webových stránek jste za den navštívili), neustálé sledování sociálních sítí, utloukání času posloucháním vycpávkové rozhlasové kulisy. Obávám se, že u mnoha lidí je součet tohoto času jen o málo menší než to, co zbývá po odečtení spánku a práce. Bohužel.
Netvrdím, že bychom se neměli bavit, relaxovat, vypnout. Ale tvrdím, že ve všem bychom měli nalézt správnou míru. Ta spočívá v přiměřeném množství i v přiměřené kvalitě. Je rozdíl sledovat dobrý pořad hodinu a prosedět u televize celý den. Je rozdíl mezi kvalitním divadelním představením a telenovelou, mezi brakem a dobrým románem, mezi výletem do hor a během na běžícím pásu v přeplněném fitcentru.

pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz