Co je a co není štěstí I.

Štěstí není to, co se za štěstí rozhodneme považovat.

Cesta za štěstím, životní radostí a spokojeností je velmi nesnadná a nelze na ni podat jednoduchý recept. Přesto se těmito tématy psychologie intenzivně zabývá a rozhodně k nim má co říci. V našem seriálu se budeme věnovat zásadním podmínkám šťastného života. Aby nedošlo k mýlce, že zde prodáváme jakýsi omezený kurz pozitivního myšlení, pojďme se nejprve zamyslet, co to vlastně štěstí je.
Jeho nesprávné nebo omezené chápání je totiž často příčinou toho, že štěstí nedokážeme nalézt, odmítáme je hledat, protože „něčeho takového přece nelze dosáhnout“, nebo zažíváme paradoxní zkušenost, že čím více za štěstím běžíme, tím více nám uniká. I to je možné, hlavně pokud:
• ztotožníme štěstí pouze s pozitivní emocí
• chápeme štěstí jen jako důsledek toho, co „máme“ (peníze, byt, ženu, dítě, titul, práci…)
• cestu za štěstím chápeme jako technický plán, který musíme sveřepě realizovat a plnit
• od života rigidně čekáme něco, co nám je podle nás povinen dát.
Ano, někdy naší konkrétní představy, kterou za štěstí zaměňujeme, dosáhnout nelze. A to je dokonce dobře – jak si často s úlevou uvědomíme za rok či za pět let, když nabereme více životní moudrosti. To ovšem neznamená, že nelze prožít šťastný život.
Pojďme se proto nejprve podívat na tři zásadní body, jejichž nesprávné chápání štěstí brání.

1. Štěstí není emoce
Pro naši současnou kulturu je typická hédonistická koncepce štěstí. Tato filozofie říká, že čím více příjemného a pozitivního zažijeme, čím více happy a cool bude náš prožitek, tím budeme šťastnější. Život mnohých lidí je na této primitivní teorii štěstí postaven. Reklama nám říká:
• Kupte si tento šampon, budete se lépe cítit… budete šťastnější.
• Kupte si tento nápoj, budete více cool… budete šťastnější.
• Přečtěte si tuto knihu (nebo tento článek), budete se lépe cítit…budete šťastnější.
Štěstí ale není emoce. Představme si člověka, který by byl neustále pouze radostný, šťastný, usměvavý. Praštil by se do prstu a smál by se tomu. Umřeli by mu rodiče, a on by nad tím radostně mávl rukou. Měl by hlad, ale ani by si nenamazal krajíc chleba – proč by to dělal, když je šťastný už teď. Necítil by bolest, nebo by jí nepřikládal význam. Brzy by proto zřejmě onemocněl nebo se zranil. Nedbal by o sebe a o své vztahy – taky proč, když je šťastný i bez toho. Takový člověk by byl buď mentálně postižený, nebo zfetovaný. Ale asi nenaplňuje naši představu člověka opravdu šťastného.
Štěstí nemůžeme dosáhnout pouhými pozitivními zážitky. V tom případě bychom už všichni šťastní byli, protože naše kultura je na poskytování těchto zážitků expertem. Velmi často také platí, že tyto jednoduché příjemné prožitky (zpěv ptáků, dobré jídlo, zábavný rozhovor, pěkná příroda) samotné nevedou ke štěstí, ale naopak – skutečně si jich užijeme, až když jsme alespoň do určité míry šťastní. Jinak je míjíme, nevšimneme si jich, nebo je nedokážeme prožít plně. Nemáme pro ně kapacitu, protože ji omezují naše starosti, nekontrolované myšlenky, vyčerpanost, stres a další „překážky štěstí“, o kterých bude tento seriál pojednávat.
Štěstí v sobě samozřejmě obsahuje důležitou emoční složku. Ale platí pro ně ono známé nejen – ale také. Pro šťastný život je určitě třeba prožívat také pozitivní zkušenosti, drobnou a častou radost, každodenní úsměv. Ale to není jediný předpoklad. Podobně jako pro upečení chleba potřebujete vodu, mouku a sůl (a když bude jedna ingredience chybět, chléb se nemůže povést), pak pro životní štěstí je hledání pozitivních emocí a neustálých fajn prožitků pouze samá voda. Chybí nám mouka a sůl.

- pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz