Dalibor Martínek: Kdy vládl Vratislav I.? Učitelé papouškují staré osnovy a cpou do dětí nepotřebné věci

Dcera, účastník čtvrté třídy základní školy, přinesla domácí úkol. Naučit se a popsat české Přemyslovce. A kruciš. To je docela těžká úloha i pro dospělého, ti čeští Přemyslovci. Kdo z vás to zná?

Lámali jsme si nad tím večer hlavu dlouhou dobu. Václav II. se podle ve škole naučených zjištění mé dcery prý vyznačoval tím, že měl vypíchnuté jedno oko. Docela hezká zkratka českých dějin, přinesená ze školy. Byl to prý nějaký starý dědek, který si nechal vypíchnout oko.

Potom tam prý byli na začátku českých dějin nějací další dva „týpci“, Václav a Boleslav, pokračovala dcera. To je pravda. Co už jí ve škole neřekli je, že Boleslav (Ukrutný) nechal picnout Václava, a ten se díky tomu stal světcem. A nakonec získal sochu na Václavském náměstí v Praze.

Co děti ve škole také neučili je, jak se jeden z potomků Boleslava, Boleslav III, rozhodl zatočit se svými bratry Jaromírem a Oldřichem. Oba nechal pro jistotu vykastrovat a druhému k tomu přidal navíc i oslepení. To se ve škole neříká, bylo by to pro děti příliš citlivé. Místo toho nechají paní učitelky žáky memorovat jména jednoho knížete za druhým.

Ví někdo z dospělých, kolik vlastně českých přemyslovských knížat bylo? Myslím, že nikdo. Kdybych si to díky dceři a její školní výchově neosvěžil, nevěděl bych, že jich bylo něco přes třicet. A kdybych to nevěděl, co by se stalo s mou profesní kariérou? Nic.

Je dobré si připomínat, a ve škole se učit, jaké jsou počátky české státnosti. Ale po pravdě. Jaké jsou počátky české státnosti, kdo byli Přemyslovci? O primitivní krutostí Přemyslovců, kteří logicky dobovými prostředky bojovali o svou existenci, se na škole neučí. O tom, jak vyvraždili Slavníkovce a Vršovce, zabíjeli jejich děti. Učitelky místo toho nechají děti memorovat nesmysly o tom, který kníže byl první a který druhý, žádají po nich jména a data. Tak to velí i v roce 2024 osnovy.

Které z dětí správně nenaplní očekávání školních osnov, nedostane dobrou známku. Bude se propadat ve školním hodnocení na spodní příčky, a na budoucí dobré vzdělání může zapomenout. Takže děti doma večer sedí u stolu a šprtají se tyto nesmysly.

Ve čtvrté třídě se děti musí biflovat jedno jméno Přemyslovce po druhém, bez kontextu. Bylo by ovšem fajn učit děti kontext, nejen jména a data.

Děti se kontext dozvědí později, po škole. Nebo od rodičů. Což je vlastně dobře. Ale k čemu je potom škola? Která jim v tomto smyslu mnoho nedává. Učitelé jsou z obliga, osnovy jim výklad kontextu nenařizují.

V Česku se vedou debaty o renovaci školní výuky. Hlavní řeč je ale spíše o platech učitelů. Z těch se můžou všichni zbláznit. A učitelé, kdyby odpoledne neodpočívali, by kvůli svým nyní již nadstandartním platům na úrovni kolem padesáti tisíc korun měsíčně klidně vyrazili do ulic.

Mezitím však desetileté děti nutí memorovat Přemyslovce, místo aby je učili, o čem svět skutečně je, o čem bude. Aby je učili argumentovat, rozumět souvislostem. Místo aby je třeba seznamovali s umělou inteligencí. Rozumějí tomu současní učitelé vůbec, vědí, kam se svět ubírá? Nebo sedí mezi svými osnovami. Učí se nové věci? Nebo jen podtrhují v notesech, známkují, a papouškují látku z osnov, které jsou staré bambilion let?