Flirt jako zábava, ale i způsob manipulace

Součástí seznamování bývá flirtování. Flirtem označujeme komunikaci s milostným nebo erotickým podtextem. Jsou lidé, kterým flirt nic moc neříká a málokdy se k němu uchýlí. Na druhé straně jsou pak ti, jimž je naopak flirt vlastní. Nemohou si pomoci a flirtují, kdykoli mají příležitost. Jaké k tomu nejčastěji mají motivace?

Flirtovat se dá téměř kdekoli, nejen na večírcích. Když čekáte v kavárně na svou ranní kávu, s někým v autobuse při cestě do práce nebo klidně s doručovatelem, který vám přivezl balíček.

Lidé, kterým je flirtování přirozené, tak pak činí z několika důvodů. Někteří čistě jen přátelsky a nechtějí nic na oplátku. Místo flirtování by se tak jejich chování dalo označit jako okouzlující a milé.

Pak je ale řada těch, kteří jsou hnáni určitou motivací. Jednoduše chtějí přesvědčit jiného člověka, aby jim dal to, co chtějí. Jsou to mistři manipulátoři.

Univerzitní profesor David Dryden Henningsen již v roce 2004 ve svém přehledu literatury o flirtování identifikoval několik základních druhů motivace pro flirt.

1. Sex. Jednoduše s vámi flirtuje, protože vás chce dostat do postele.

2. Zábava. Flirtování bere dotyčný jako sport.

3. Motivací může být i snaha o nabrání jakési „vztahové praxe“.

4. Snaha o zvýšení intimity.

5. Úcta. Flirtování za účelem zvýšení vlastní sebehodnoty.

6. Prostředek k získání čehokoli jiného od dané osoby.

Člověk, který flirtuje bez „cíle“, i ten, který nějaký má, mají shodné rysy v tom, že navazují oční kontakt a mají v hlase vřelost. Tím ale podobnost končí – dále už u flirtu „nastupuje“ cílené směřování k nějaké věci. Ať už jde o zmíněný sex, nebo třeba snahu získat lepší hodnocení, případně jakoukoli další věc.

Flirtování vypadá jako neškodné, ovšem může i velmi ublížit. Zvlášť když „příjemce“ flirtu začne brát slova a činy toho druhého vážně, i když to tak rozhodně není míněno. Výsledkem pak bude emoční zklamání, které není vhodným východiskem pro budoucí vztahy.

Bohumila Kunertová Novinky.cz