Hermanovy útoky na rodinu střelce z FF UK jsou za hranou

Bez skrupulí, dostatku informací a hlavně zcela bez empatie. Tak vystupuje zastupitel Martin Herman vůči rodině střelce z FF UK.

Článek
S údivem jsem dočetla text pana Martina Hermana, který je zastupitelem pro Středočeský kraj za ANO 2011. Čekala jsem, že se za výroky, kterými útočil na rodinu střelce z Filozofické fakulty UK, omluví. Jenže chyba lávky! Herman svým textem rodinu naopak dále stigmatizuje a navíc se ve čtenářích snaží vyvolat strach z pozůstalých.

Kolorit hnutí
Zdá se, že jde o kolorit, který k hnutí ANO 2011 patří. Mít na každého složku a používat osobní či dokonce citlivé informace tak, jak se vám to hodí. Když ji může mít Andrej Babiš na své oponenty i členy svého hnutí, proč by si podobnou nemohl založit i jeho řadový člen a využít ji ve chvíli, kdy se to hodí. Jinak nevýrazný pan Herman je v tomto směru vynikajícím žákem. Takovým, který téměř vzbuzuje dojem, že svého „mistra“ brzy trumfne.

Herman pochází z Kolína, kde byl dlouholetým starostou Vít Rakušan (STAN). A právě vůči němu před komunálními volbami v roce 2018 zaútočil letáky se smyšlenými obviněními, která tvrdila, že Rakušan zadlužil Kolín navíc o osmnáct milionů korun nebo že vydělává statisíce korun měsíčně, protože sedí na mnoha židlích najednou. Třináct tisíc takových tiskovin nechal vyrobit a zaplatil pod falešnou identitou. Loni zase spojil hejtmanku Petru Peckovou (STAN) s kauzou Dozimetr, za což na něj šéfka kraje podala žalobu.

Politický boj bývá tvrdý a ti, kdo se jej zúčastní patrně s různými nečestnostmi svých soupeřů počítají. Hřiště, na které se přesunul nyní, je ale úplně jiné a cynické útoky, kterých se dopouští, přímo dopadají na těžce traumatizované oběti nedávné tragické události. Herman zjevně nerozumí tomu, že také rodina střelce je v této pozici. Navíc, jeho úkolem rozhodně není hledání dalších viníků této tragédie. Naopak, on sám se může stát vinným za případné rozvíření hněvu veřejnosti vůči obětem z řad střelcovy rodiny. Herman se svými „zjištěními“ přišel ve chvíli, kdy je veřejnost stále značně traumatizována událostmi na Filozofické fakultě UK. Je pochopitelné, že ti, kterých se to jakkoliv dotklo, potřebují vědět o událostech více, a to především proto, aby se mohli s traumatem vyrovnat a uzdravit se. O tom jsem v minulosti už psala, a to například ZDE. Máme-li se dozvědět více o motivech vraha a možných příčinách této události, což je jistě záhodno, nemůže jít o amatérskou investigaci sveřepého zastupitele z Kolína, ale o informace od expertů z několika oborů. Způsob, který zvolil Herman je navíc nešťastný, nepromyšlený a bezohledný. Zveřejnil a velmi svérázně interpretoval informace, které se týkají rodiny zemřelého vraha. Tedy těch, kteří se „provinili“ jen tím, že s ním byli pokrevně spojeni.

Nedostatek empatie a zodpovědnosti
Je otázkou, zda má vůbec smysl komentovat výstupy Hermanovy investigace. Jedním z nich je „skandální“ zjištění, že střelcova sestra psala bakalářskou práci na téma, které se podobalo hrůznému činu jejího bratra. Práce s názvem „Připravenost Letiště Praha, a.s. na řešení vybraných mimořádných událostí ve veřejných prostorách“ byla obhájena v roce 2021 na katedře Ochrana obyvatelstva ve studijním oboru Plánování a řízení krizových situací na ČVUT v Praze. Následuje také diplomová práce, která nese název „Působení vybraných rizik provozu Letiště Praha na okolní obce,“ kterou Herman nezmiňuje, neboť se mu zřejmě nehodila. Je zjevné, že žena své práce psala především proto, že její zemřelý otec na pražském letišti dlouhodobě pracoval a měla tak snazší cestu k faktům, které se jej tématu týkají. Skutečnost, že si zvolila právě toto téma úzce souvisí s tím, jaký obor studovala. Nicméně, Hermanova interpretace jakoby naznačovala, že jde o osobu s nějakými patologickými rysy, která má zálibu v kritických situacích, které jsou v textu popsány. Herman se vůbec neohlíží na situaci této mladé ženy, která je nepochybnou obětí nedávných událostí a nejspíš prochází velmi náročným obdobím, musí se vyrovnávat s tragédií a zcela bez skrupulí na ni ukazuje prstem. Dojde mu to ve chvíli, kdy vzbudí strach či hněv ve svých příznivcích a ti si to s ní přijdou vyřídit?

Podobně Herman zachází i s informacemi o matce střelce, o které zmiňuje, že nebydlela ve stejném domě v Hostouni jako zbytek rodiny. Vychází z dostupných informací, které se dočetl převážně v bulvárních médiích na internetu. K čemu je veřejnosti taková informace ve spojení s tragickými událostmi? Máme se domnívat, že matka je spoluzodpovědná za čin svého syna, protože od rodiny odešla a bydlela jinde? A další informace, kdy díky internetovým vyhledavačům Herman zjistil, že matka pracovala na několika stavebních úřadech a že také podnikala ve stavebnictví? Jak to souvisí s tímto případem a proč o tom veřejnost informuje, ví zřejmě jen on sám. Nicméně, ukázat prstem na lidi v zoufalé situaci je tak jednoduché.

Na posledním Hermanově textu je ale nejděsivější informace, že mu vlastně kdosi vyhrožuje. Fakt, že se rodina brání šikaně z jeho strany, která by mohla mít důsledky, které Herman zřejmě nedokáže domýšlet, považuje za „zastrašování“. Vyvolat obavy a postavit se do role toho odvážného, kterému vyhrožují, je tak svůdné a přitom tak nesmírně nebezpečné. Způsoby pana Hermana je proto třeba razantně odmítnout a varovat před nimi. Stigmatizace, kolektivní vina a šikana jsou jevy, které ve společnosti 21. století nemají co dělat. A lidem jako Je Martin Herman je to třeba důrazně připomínat, protože jim zjevně chybí dostatek empatie, zdravého úsudku a pocitu zodpovědnosti za svá slova a činy.
Pavla Čechová
SeznamMédium