Jak najít dobrého psychoterapeuta II.

Psychologická pomoc je služba jako každá jiná. Existují kritéria dobrého výběru.

III. Osobní zkušenost
Pokud jste se objednala k terapeutovi, k ničemu se tím nezavazujete. Dobrý terapeut vám během úvodní hodiny předvede ukázku své práce, zeptá se vás na hlavní body vašeho problému, vyjasní vaše případné otázky a teprve až poté, co spolu pracujete/povídáte si a vy máte možnost zformovat si dojem, se na závěr setkání případně domluvíte na další spolupráci či příští návštěvě.
Při posuzování terapeuta během terapie, ale i před ní, je dobré dát na selský rozum:
• Jakým stylem komunikuje (i před setkáním)?
• Jaký máte první dojem?
• Přijal vás včas? Musíte na něj čekat?
• Je unavený? Usíná? Soustředí se na vás? Zívá? Ztrácí pozornost? K terapeutovi, který se na vás plně nesoustředí, se nevracejte.
• Dostáváte prostor? Je rovnováha v tom, jak často mluvíte vy a on? Pořád mluví? Pořád mlčí a nikam vás neposouvá? Necítíte se manipulována, zaváděna apod.?
• Respektuje vás? Nejde tam, kam nechcete?
• Cítíte podporu a přijetí?
• Naslouchá vám? Máte pocit, že vám rozumí? Rozumíte vy jemu?
• Dává vám to, co říká, smysl? Nezní to příliš komplikovaně, nepochopitelně nebo nerealisticky? Jsou vám jeho názory nebo vysvětlování blízké?
• Dokážete mu důvěřovat?
• Cítíte užitečnost takto strávené hodiny?
• Cítíte se v kontaktu s ním spíše úlevně, nebo spíše ostražitě?
• Je v jeho podání psychologie nepochopitelná věda, do které dokáže proniknout jen on a maximálně vám vysvětlit malou část, kterou zrovna potřebujete? Říká často: „Řeknu vám, co je váš problém“ nebo se podobným způsobem staví do pozice majitele pravdy? To rozhodně není známkou dobrého terapeuta.
Nebojte se terapii ukončit
Není žádná ostuda jakoukoli další návštěvu neabsolvovat. Pokud vás k ní terapeut přemlouvá i proti vašemu rozhodnutí, je to špatný terapeut. Vaše právo je terapii kdykoli přerušit nebo ukončit. Někdy uzavíráte dohodu, která vymezuje cíle terapie a počet hodin, abyste si vzájemně odsouhlasili téma a vymezený čas. V žádném případě vás taková dohoda ale nezavazuje k tomu, že daný počet hodin musíte skutečně absolvovat.
Každý psychoterapeut vychází z jiné filozofie, používá odlišné metody a má jiné názory. I ten nejlepší terapeut si s některým klientem nesedne. Psychoterapie je mezilidskou situací a někdy prostě nejsme kompatibilní. Rozhodně to není nutně vaše vina a terapeut by ve vás takový pocit neměl vzbuzovat.
Pokud se necítíte dobře, prostě terapii ukončete, případně terapeutovi napište, pokud se bojíte otevřené komunikace, a zrušte svá další sezení. Respektujte přitom termín, na kterém se pro případ zrušení sezení domluvíte (většina terapeutů vyžaduje zrušení nejpozději jeden nebo dva dny před schůzkou).
Po nějaké době klidně zkuste někoho jiného
Po 5 hodinách práce musíte začít vidět nějaké výsledky (uvědomění, změny), ty rozhodně musí být zjevné po 10 hodinách práce. Nenechte se uvázat žádným dlouhodobým kontraktem. 5–10 hodin je maximum, po který je takový „kontrakt“ (dohoda o spolupráci) oprávněný a etický. Po této době obvykle dojde ke zhodnocení pokroku a společně se rozhodnete, zda se budete vídat i nadále. To by se mělo opakovat po každých 5–10 setkáních. Hovoříme teď samozřejmě o hlubší psychoterapii, při běžném poradenském setkání se žádný kontrakt ohledně počtu hodin dopředu nestanovuje.
Není rozumné platit si dále psychoterapii (ani u toho nejlevnějšího terapeuta), pokud u sebe po maximálně 10 hodinách nevidíte jasný posun či změnu nebo jste li s terapeutem jakkoli nespokojená. Nevěřte povídačkám o tom, že nejprve „musíte něco zpracovat“ nebo že vaše nespokojenost je jen „projekce“. To se může stát během jedné hodiny, která se nepovede. Ale 10 hodin je dostatečně dlouhá doba na to, abyste mohla objektivně zhodnotit, zda vám terapie pomáhá.
Nedaří li se vám nebo jste li prostě zvědavá, zkuste psychoterapii u někoho jiného. Bude li horší, vraťte se k původnímu terapeutovi. Terapie není magie, ale služba jako každá jiná. Kadeřníky taky vyzkoušíte různé. Často nám odlišný terapeut může pomoci nahlédnout problém z trochu jiné perspektivy – to neznamená, že původní terapeut něco neuměl nebo byl špatný. Osobně vítám, pokud mají klienti zkušenosti i s jinými terapeuty nebo pokud vyhledají jiné odborníky. Nemyslím si, že by to nutně bránilo v mé práci. Myslím, že různí terapeuti dokážou pomoci z různého úhlu a klient si sám nejlépe přebere, co vše je pro něj užitečné – i pokud například každý terapeut tvrdí něco jiného.

Co není příliš důležité
Následujícím třem faktorům někdy klienti dávají přílišný důraz. Podle mého názoru jsou daleko méně důležité než výše uvedené reference, odbornost a osobní dojem.

Pohlaví terapeuta
Přestože někteří psychoterapeuti na svých webech radí, aby si klienti vybrali, zda preferují „muže nebo ženu“, nemyslím si, že se jedná o podstatnou záležitost. Psychoterapeut, u kterého příliš a neustále cítíte příslušnost k jeho pohlaví (tedy nadměrně si uvědomujete jeho mužskost či ženskost), není dobrý terapeut. Tím nechci říci, že by měl být bezpohlavní a nerozlišený. Avšak rozhodně by neměla příslušnost k rodu ve vašem vnímání dominovat a rušit vás v práci. Pokud se tak děje, může to být někdy způsobeno vaším nastavením, ale jindy přístupem nebo osobností terapeuta. Rozhodně ne nutně platí, že pokud nedůvěřujete terapeutovi proto, že náleží k určitému rodu, jedná se (vždy a nutně) o „váš problém“ nebo že je to indikátorem potřeby najít si terapeuta druhého pohlaví. Řešením je spíše najít si jiného terapeuta.
Odlišná situace nastane, pokud terapeut na základě své zkušenosti preferuje určitý typ klientů (dle pohlaví, věku, profese, problémů atd.). To obvykle činí na základě zkušenosti, že s takovým typem klientů se mu pracuje nejlépe a je to samozřejmě v pořádku.

Cena
Pokud si hradíte terapii jako samoplátce, bývá někdy cena důležitým rozhodovacím prvkem. Podle mě nesprávně. Neplatí však ani, že levný terapeut je vždy špatný terapeut a drahý je kvalitní. Někteří terapeuti stanovují nižší cenu právě proto, aby si je mohl dovolit ten typ klientů, se kterým chtějí pracovat.
Obecně se domnívám, že by si klient měl vybrat především podle referencí, odbornosti a osobního dojmu a až v druhé řadě podle svých finančních představ. Někteří terapeuti vám vyjdou vstříc a v případě, že si terapii nemůžete dovolit, se s vámi domluví na nižší ceně. Jiní terapeuti (tomu dávám přednost i já) upraví intervaly setkávání tak, abyste si je mohla dovolit. Jsem přesvědčen, že daleko lepší je přijít jednou za čas k vhodnému (a třeba dražšímu) terapeutovi, než často chodit k nevhodnému, zvolenému jen kvůli nízké ceně nebo vzdálenosti.
Orientační cena za jedno sezení je v Praze mezi 500–1200 Kč a mimo Prahu 300–800 Kč (situace v roce 2016). Rozumná frekvence psychoterapeutického setkávání je přitom jednou týdně nebo méně často, netrpí li člověk velmi silnou psychickou poruchou (v míře, která vyžaduje hospitalizaci) nebo není li v zásadní či život ohrožující krizi. Pouze v těchto případech a jen po nezbytnou dobu má význam častější terapie několikrát týdně.

Vzdálenost
Svou neochotou cestovat za prací jsme jako národ známí už i v zahraničí. S psychoterapií je to podobně. Nemyslím si, že by o výběru terapeuta měla rozhodovat o něco větší vzdálenost. Je pohodlné mít terapeuta ve stejném městě. Ale pokud nenajdete nikoho kvalitního, je efektivnější dojíždět dále (třeba ne každý týden) k někomu, s kým se vám dobře spolupracuje, byť by cesta zabrala i několik hodin.
Tyto hodiny můžete využít – jedete li vlakem, můžete pracovat, číst si dobrou (třeba psychologickou) knihu, připravovat se na sezení nebo prostě odpočívat s relaxační hudbou ve sluchátkách. Někteří klienti udávají, že právě cesta k terapeutovi a od něj je pro ně důležitým předělem, kde rekapitulují uplynulý čas, shrnují, o čem si s terapeutem povídali, a podobně. Přechodové časy se tak mohou stát důležitou součástí práce na sobě.
Chápu, že ne pro každého je takové dojíždění možné, ale znovu opakuji: než se nutit do návštěvy terapeuta, kterému nevěříte, jen proto, že je blízko, raději k terapeutovi nechoďte vůbec a zkuste si pomoci jinými cestami.
Nejdůležitější rada na závěr: Vždy pamatujte na to, že psychoterapeut vám může velmi pomoci, ale také velmi uškodit. Nepokračujte v terapii, o které nejste přesvědčeni, že vám pomáhá, a ve které se cítíte závisle nebo nedobře.

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz