Jak prožíváš momenty...?

Monika Potokárová, se kterou jsi úzce spolupracovala, zemřela. Vzala si život. Jak ses s její smrtí vyrovnala? Jak prožíváš momenty, kdy přijdeš o někoho blízkého, kde hledáš sílu?
Těžko. S tím se asi nikdo neumí vyrovnat úplně dobře. Automatická věc je snažit se pochopit. Když se ti zabije kamarádka, se kterou jsi byla týden předtím a nic tomu nenasvědčovalo - člověk nechápe. A chce to chápat. Když se to stalo, zavolal můj producent a moje reakce byla úplně iracionální: zavolám Monice, jestli je to pravda. Jsi v tom, že chceš vědět, co se stalo a proč. Ale už ti to nikdo nevysvětlí. To je podle mě na vyrovnávání se nejtěžší. Druhá věc, nemohla jsem jít na Moničin pohřeb, protože nebyl veřejný. Myslím, že tyto rituály, jako je pohřeb, strašně pomáhají. I mně osobně pomohlo, když mi někdo zemřel, se s tím srovnat, pochopit a udělat rituál rozloučení. Neříkám, že to pomůže hned, dlouho to trvá. A potom pomáhá i blízkost druhých lidí. Sdílení, kdy nejsi v tom smutku, hrůze a nepochopení sama. Jsi tam spolu s jinými lidmi, můžeš se o tom člověku bavit, můžeš si ho připomínat. Bohužel mi v životě zemřelo více takto mladých lidí, což je o mnoho těžší. Když někdo zemře ve stáří, je to těžké. Ale není to tak, že si řekneš, ona mohla žít ještě dalších padesát let, mít život a něco sem přinést, a sama sobě něco dopřát. S tím se těžko vyrovnává. Čas tomu strašně pomáhá. Ten film jsem věnovala jí, nějakou dobu jsem ho s ní vytvářela. Proto pro mě bylo strašně důležité, aby film neskončil špatně. Aby postava, kterou měla Monika hrát, přežila aspoň ve filmu. (Tereza Nvotová)

(Nebát se, Portál 2024)