Jak se žilo a žije českým rodinám po pádu komunismu

Nejhorší vláda v historii České republiky. Spálená země, drahota a bída. Takto hodnotí současný stav opozice, semknutá kolem ANO. Prezident a vládní koalice, tvrdí opak. Jsme bezpečnou, prosperující zemí s dobrým kreditem ve světě.

Článek
Jak to tedy je? Kdo má pravdu a kdo jenom sleduje vyvoláním této společenské rétoriky své politické a mocenské cíle?

Povím vám příběh jedné obyčejné české rodiny, která žila celý život v jedné zastrčené sudetské vísce na Chebsku. Příběh je pravdivý a aktéry i jejich život znám velice dobře. Rodiče Josef a Marie vychovali tři děti. Ročníky narození dětí jsou 1983, 1986 a 1992. Josef je vyučený strojní zámečník a Marie vystudovala při zaměstnání Střední zdravotní školu a pracuje doposud jako zdravotní sestra. Rodina bydlela od roku 1990 v obecním bytě o velikosti 37 m2. Po narození třetího dítěte byly již prostory bytu naprosto nevyhovující. Topili v kamnech a teplou vodu zajišťoval tzv. lázeňský válec, rovněž na tuhá paliva. Rozhodli se, že se pustí do rekonstrukce domu Josefových rodičů. Jednalo se o prostorný dvougenerační dům po původním německém majiteli, který koupil Josefův děda od obce. Dům měl suchý záchod, topilo se pouze v kamnech na tuhá paliva a teplá voda se ohřívala na sporáku. Koupelna samozřejmě žádná. Podlahy z udusané hlíny a na nich shnilá prkna. Prostě vše původní z roku 1928.

Kde vzít peníze na tak náročnou rekonstrukci?

V roce 1992 neexistovaly hypotéky a sehnat obyčejnou půjčku v nějaké potřebné výši nebylo jen tak, protože banka podmiňovala úvěr stavebním povolením, které nebylo zadarmo a administrativně náročné. Po úvěru 130 000,-Kč na 20% úrok se jen zaprášilo. Bylo potřeba dalších prostředků. Platy byly na začátku devadesátých let nizoučké. Josef si k hlavnímu zaměstnání v kamenolomu našel ještě dvě vedlejší a na domě pracoval po večerech. Vše si dělal sám, protože zedníka, instalatéra, malíře, topenáře, prostě zaplatit nemohl. Marie byla na mateřské dovolené a výchova tří dětí závisela hlavně na ní. Josef chodil domů po půlnoci a ráno v šest už byl opět v práci. Žili skromně a pomoci od svých rodičů se jim moc nedostávalo. Hlavně dbali na to, aby nestrádaly jejich děti. Na dovolené byli za deset let pouze jednou a to v tuzemsku. V jediném případě šli požádat o sociální příspěvek, když jim nezbývaly peníze na nákup uhlí. Příspěvek nedostali, protože jejich příjem o korunu přesáhl limit pro jeho přiznání. Museli tedy do opuštěné továrny, kde se v bývalé kotelně povalovaly zbytky uhlí a tyto pak na kárce přivezli domů. Když to dnes vypráví svým vnoučatům, smějí se, ale tenkrát jim do smíchu určitě nebylo. Rekonstrukce trvala Josefovi devět let. Za tu dobu oprava spolkla další úvěry, které nebylo lehké splácet, protože v té době byla Marie dva roky bez zaměstnání. Když dokončila školu a začala pracovat jako zdravotní sestra, karta se začala obracet. Rodina už bydlela v domě a malinký byt ve kterém bydleli před tím, odkoupili od obce. Dlouhá léta v něm pak bydleli Josefovi rodiče. Dodnes se starají i o Mariinu maminku, kvůli níž zakoupili ve městě byt, aby za ní nemuseli dojíždět. Nakonec byli nuceni koupit ještě jeden byt, ve kterém bydlí dcera s vnučkami. Na oba byty mají hypotéku a prakticky celý život splácí úvěry. Ani jednou se nestalo, že by nezaplatili splátku.

V současnosti šedesátiletí Josef a Marie mají 5 vnoučat a život prožili napůl v komunismu a na půl ve svobodné demokratické zemi. Život to byl pestrý. V dobrém i ve zlém. Naplněn prací a odříkáním. Žili s pokorou. Nikdy nebyli volit, protože tvrdí, že mají volební právo, ne povinnost. Vždy poctivě platili daně, plnili své závazky a respektovali autority, které zajišťují právo a pořádek v této zemi. Když se ohlédnou za svými dosavadními životy, vidí obrovské změny a ničeho nelitují, protože měli život ve svých rukách. Mohou cestovat a svobodně vyjádřit svůj názor. Mají možnost nakládat se svými životy a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Města a obce jsou upravené. Mají nové vodovody, komunikace a kanalizaci. Jaký to rozdíl, když v jejich obci tekl obsah žump po příkopech. Všemu napomohlo členství v EU, protože z evropských fondů se postavilo mnohé. Josef a Marie mohou bez problémů vzít svá vnoučata letadlem k moři a koupit jim na co si vzpomenou. Z naprosté chudoby, kdy nedůstojně kradli uhlí, aby jejich děti neumrzly, patří dnes Josef a Marie do střední třídy, která tvoří páteř naší republiky. Takových lidí jako oni je v této zemi většina. Oni mají svůj cíl. Postarat se o své rodiny a vychovat ze svých dětí slušné a vzdělané lidi. Lidi, kteří kladou otázky a hledají na ně pravdivé odpovědi.

Opravdu nejhorší vláda, která spálila zemi?

Vysvětlujte těmto lidem, že jejich práce byla k ničemu. Že vytvořili spálenou zemi, kde je bída, drahota a beznaděj. Vysvětlete Josefovi, jehož děda po udání agentem StB, skončil v 50 letech v komunistickém lágru, že mu další udavač StB chce vnutit názor, že on se o něj dobře postará. Ten pán, který se dere opět k moci a dokonce se chtěl stát prezidentem České republiky, aniž by mluvil řádně česky a nečetl ani Babičku. Jak můžou tito lidé věřit řečem nejbohatšího člověka v zemi o drahotě, když on sám platí své zaměstnance minimální mzdou a zaplavuje regály svými drahými potravinami. Pokud je naše země v takové krizi, proč se neřídí příkladem Tomáše Bati, který při nástupu celosvětové krize ve 30. letech 20. století zlevnil své boty o 50 % a udržel plnou zaměstnanost svých dělníků? Jak můžou tito lidé věřit člověku jehož životním heslem je pořekadlo „Nejsilnější pes vždy .…“? Co si mají myslet o člověku, který se při prezidenské volební debatě, po jednoduché otázce, zachová jako Karel Čurda? Ten byl však na rozdíl od našeho kandidáta pod obrovským tlakem nacistického běsnění po atentátu na Reinharda Heydricha. Co si mají myslet o jeho přisluhovačích, kteří moc dobře vědí, co je zač, ale ve jménu kariery jsou ochotni nosit boty špičkou dozadu. Pan Kafemlejnek, který zvládne po vzoru brouka Pytlíka všechno, protože se také nejspíš narodil v kině. Paní Pávice, jejíž marnotratnost v utrácení peněz daňových poplatníků, aby vylepšila svůj krásný a pyšný zjev je unikátní. Aby se to jaksi vyrovnalo, neváhá poukázat na svůj smysl pro humor v maškarních převlecích. Ó, jak trapné a nedůstojné.

Josef a Marie půjdou letos poprvé k volbám. Na moji otázku, proč se tak rozhodli, odpověděli: „Protože poprvé cítíme, že povinnost volit, je silnější než naše volební právo“.

Zdroje: ČT, Wikipedie, Geniální podnikatel T. Baťa

Petreli Seznam médium