Jak vyřešit souboj rozumu a srdce - Petr Casanova

Toužíte po něčem, a současně se toho bojíte?
Odkládáte to, co by Vás přitom udělalo šťastnějšími nebo zdravějšími?
Víte, že něco potřebujete, ale nedokážete za tím jít?

Další z mých odpovědí na Vaše opakující se otázky. Archiv všech mých doposud vydaných veřejných odpovědí je zde, Vámi nejsdílenější odpovědi obsahují také souborné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2 – ukazující řešení mnoha psychologických problémů.

Když je rozum nerozumný
Mysl a srdce, nebo také rozum a cit, nejsou protichůdné veličiny. Ony se doplňují, ale musí rozum být rozumný. Já to vysvětlím na jednoduchém příměru:

Náš cit je jako mapa. Svým citem cítíme, kde je nám dobře, kde potřebujeme být. Koho milujeme nebo čeho potřebujeme dosáhnout. Zkrátka náš pocit označuje náš cíl. My cítíme, co je pro nás správné, i kdy se děje něco nesprávného. Svým srdcem to víme. Tohle je tedy úkol citu – říkat: Sem musíš dojít.

Rozum, když zůstaneme v přirovnání k orientaci, je jako navigace. Má najít tu nejkratší cestu k zadanému cíli. Rozum je algoritmus, který má vymyslet, jak uskutečnit to, po čem touží srdce.

Jenže náš mozek má jeden rys. Je líný, pohodlný, jemu se nechce něco nového vymýšlet (viz psaný FC Kurz Cestou vnitřní síly a problematika lidského mozku, respektive mozkových synapsí). Přemýšlení totiž bolí. A tak se náš rozum někdy chová jako navigace, která dost dobře nefunguje. Hlásí nám: Hele, tenhle cíl je příliš vzdálený či komplikovaný, přepočítávám trasu, ale žádnou příjemnou nevidím. Tak se na to vykašli, raději zůstaň, kde jsi. To je „rozum nerozumný“. A proč je nerozumný? Protože naše srdce se potom trápí. Nemá to, po čem touží.

Aby rozum porozuměl
Aby se rozum sladil se srdcem a přestal být srdci soupeřem, musí pochopit, co znamená CHCI a co POTŘEBUJI. To totiž vůbec nemusí být totéž: Co chcete, nemusí být tím, co potřebujete.

Například můžete cítit, že potřebujete více pečovat o své zdraví. Citem to víte. Ale současně se Vám do toho nechce. Váš rozum je schopen vymyslet tisíc důvodů, proč dnes ještě nezměnit svou životosprávu. Ačkoli (citem) víte, že poškozujete své zdraví, rozum se mění v sabotéra, a tím Vás přesvědčuje, abyste neudělali to, co je pro Vás někdy i akutně důležité. Reakce? Váš cit se nevzdá. Dá Vám nespokojené pocity, snaží se, abyste se cítili opravdu špatně, abyste se trápili, abyste už další lenost rozumu nesnesli a svůj rozum donutili správně fungovat.

Už v psaném FC Kurzu Emoce versus rozum: Cestou intuice jsem vysvětloval, že Vaše srdce má vždycky pravdu, protože Váš cit je Vaše zdraví, Vaše naplnění. Rozum by měl být tak rozumný, aby NIKDY nešel proti svému srdci, proti Vašemu zdraví, Vašemu naplnění. Ale k tomu musí dospět – zjistit, že co POTŘEBUJE (citem), má (rozumem) CHTÍT, stejně jako že co NEPOTŘEBUJE, NEMÁ CHTÍT. Třeba nemá (rozumem) chtít lidi, kteří Vám ubližují. Proč je chcete? Protože Váš rozum vždycky vymyslí důvod, proč s nimi přece jen zůstat, proč ještě čekat, zda se nezmění, proč stojí za ještě jednu šanci, potažmo proč vinu za jejich jednání hodit na Vás.

Ano, to rozum Vás nechává v tom, co Vás bolí. A to jen proto, že je nerozumný. Aby byl rozumný, stačí ho jen používat opačně. Například: Místo hledání důvodu, proč ani tentokrát neodejít, najít alespoň jeden důvod, proč má smysl odejít. Nebo místo sebepřesvědčování “Ti druzí se tentokrát určitě změní” pochopit, že ti druzí se nezmění, a že pokud nás opakovaně zklamali, má smysl zvážit, zda jim pořád tolik věřit. Nebo místo obviňování sebe samotných najít alespoň jeden důvod, proč s tím konečně přestat. Místo ničení sebe pomoci sobě – to je úkol pro rozum.

Proč je to tak těžké
Hlava je největší bojiště v tomto světě. A to zejména tehdy, když nechápeme, proč se naše mysl tak chová, odkud se vzaly naše slabosti, strachy, přesvědčení, která nám ubližují. (Věnoval jsem tomu oba psané FC Kurzy Emoce versus rozum: Cestou intuice a Cestou vnitřní síly, které na Vaše přání doplnilo současné téma Jak pokořit strach. Všechno je o jednoduché práci s myšlením, tak jak doporučuje psychologie, psychoterapie i psychoimunologie – konečně používat mysl jako dobrého sluhu, ne jako špatného pána.

Jistě že je to náročné, namáhavé, pracné. Lehčí je rezignovat a stěžovat si. To rozum umí ze všeho nejlépe. Je to pohodlné. Ale zapojit rozum znamená především uvědomit si, co potřebujeme (po čem náš cit volá) – jestli potřebujeme život plný neštěstí, anebo jít za štěstím, i když to nebude snadné.

Schválně, vnímáte tu poslední větu rozumem, nebo citem? Odrazuje Vás hlava od toho, abyste sami sebe posouvali k lepšímu životu? Nejste sami. Zažil jsem to také. Ale věřte mi, že stojí za to pochopit vlastní myšlení. Chcete také? Klikněte si na psané FC Kurzy Emoce versus rozum: Cestou intuice, Cestou vnitřní síly nebo Jak pokořit strach. Bavte se poznáváním života i sebe. Vždyť také proto na tomto světě jste.