Jaký krásný balkon...

Jaký krásný balkon si zřídila paní Pionteková! Upřímně řečeno: Nikdy bych vlastně nevěřil tomu, že má tolik smyslu pro přírodu a lásku ke květinám.
Přední čelní strana vyzdobena gerberami proloženými polními chrpami; klenutý strop tvoří vzácné gloxínie; v řeřiše na rohu balkonu se činí včely a čmeláci; bílé sedmikrásky na správném místě; a divoké dívčí petúnie, při těch člověk musí myslet na Itálii.
Také červeně lakovaná konvička na květiny je tady a nad ní obrázek krajiny, který představuje rozbouřené moře, a také loď a maják v dálce.
Jak jsem říkal, neřekl bych to do ní. Hubuje svého muže před ostatními lidmi a má velmi hlučný hlas.
Ale lidi možná nelze soudit podle maličkostí. Kdo má takový balkon s květinami, ten musí nosit někde v srdci tichou rajskou zahrádku.
„Paní Pionteková,“ řekl jsem, „máte ten nejhezčí balkon, jaký jsem kdy v životě viděl.“
„Že ano?“ volala se zářícíma očima. „Celá ulice puká závistí.“

(Vitamíny pro duši, Vyšehrad 2004)