Jaroslav A. Polák Bizarní traktor aneb O zvláštních knihách

Zbraň posledního soudu

Kniha málo známého norského sociologa Olava Berulfsena Zbraň posledního soudu (Det dommens dags våpenet) se mi dostala do rukou v Oslu, kde jsem ji, hledaje nějaké zajímavé a přitom levné knihy v norštině, objevil v jednom sympatickém antikvariátu. Přestože je již dvacet let stará (vyšla v roce 1990 a patří vlastně k nejčerstvějším reakcím na pád Železné opony), její téma neztratilo nic na své zajímavosti, i když se zdráhám říci na závažnosti. Autor totiž analyzuje krok po kroku pád civilizace, jenž by nastal, kdyby byla aktivovaná „zbraň posledního soudu“. Co však je tou zbraní, jejímuž zkázonosnému působení Berulfsen věnuje skoro 400 stran textu?
Nejedná se ani o jaderné zbraně, ani o epidemii smrtícího viru, autora nezajímá ani ekologická problematika či srážka s asteroidem. Zbraní, o níž se rozhodl napsat, je první skutečně funkční motivační příručka.
Návody jak zbohatnout či dosáhnout úspěchu jsou funkční jedině v případě jejich autorů, jimž jsou, mají-li dobrý marketing, schopny vydělat nemalé peníze. Nicméně jejich efekt na čtenáře je mizivý. Jak demonstruje na mnoha různých sociologických průzkumech, většina z těch, kteří s pomocí příručky uspějí, by uspěla stejně dobře i bez ní. Rozložení štěstí a smůly stejně jako psychosociálních předpokladů uspět je ve skupině čtenářů motivačních příruček i ve skupině nečtenářů v podstatě stejné. Co by však nastalo, ptá se Berulfsen, kdyby někdo vydal motivační příručku, která by skutečně fungovala? Podle autora Zbraně posledního soudu by se civilizace zcela rozložila a zhroutila do tří až pěti let od prvního vydání takové knihy. Když se nad tím zamyslíme, není takový scénář až tak nepravděpodobný. Pokud by byli všichni bohatí, nebyl by nikdo bohatý, pokud by všichni vydělávali peníze, zvláště spekulativním způsobem, kdo by pak vytvářel nějaké materiální hodnoty? Berulfsena to napadlo také, ale nezůstal u povrchních myšlenek, nýbrž vše promyslel mnohem důkladněji a provedl i počítačové modelace různě pravděpodobných scénářů. Věnuje se dvěma základním, přičemž navrhuje různé podscénáře vzniklé kombinací obou. Jejich vývoj závisí na reakci vlád svobodného světa, kam ve svých analýzách zahrnul i čerstvě postkomunistické země. Pokud by vlády včas intervenovaly, znamenalo by to konec demokratické civilizace tak, jak ji známe – člověk by již nebyl svobodným občanem a v mnoha případech by byl nucen vykonávat takovou práci, jaká by mu byla určena. Přesto je dle autora taková totalita ještě poměrně dobrý konec motivačně-příručkové katastrofy. Detailně se věnuje postupným kolapsům hospodářství různých významných zemí, hladomorům, válkám, včetně občanských, a pravděpodobné okupaci těch demokratických zemí, jež by se samy včas nezměnily v totalitní režimy, Čínou a muslimskými zeměmi. V každém případě by funkční motivační příručka znamenala konec civilizace, kterou známe, jejíchž plodů tak bezstarostně užíváme a přitom toužíme mít víc a víc. Bohové, jak autor připomíná, trestají hybris.
Můžeme se ptát, nakolik je právě tato hrozba závažná, a autor sám ochotně přiznává, že riziko je v horizontu našich životů i životů našich dětí spíše nepatrné – asi jako srážka s asteroidem. Pokud však bereme vážně byť i jen malou hrozbu z vesmíru, proč bychom neměli brát vážně možnost, že někdo, například s pomocí výsledků kognitivních věd, skutečně vytvoří způsob, jak naprogramovat lidskou mysl k úspěšné honbě za penězi a úspěchem?
Berulfsenovo varování se stalo, a patrně již i zůstane, pouhou kuriozitou. Nicméně věřím, že ten, kdo si tuto knihu přečte, bude na každou novou knihu o tom, jak dosáhnout úspěchu, pohlížet jako na potenciální zbraň posledního soudu.
BERULFSEN, O. Det dommens dags våpenet. Oslo : Innbiltforlag, 1990. 389stran.