Jaroslav A. Polák Bizarní traktor aneb O zvláštních knihách

Struktura Universa

V současném prolínání různých kultur není neobvyklé, když narazíme na okultní text inspirovaný mýty libovolného druhu, přesto se i dnes stane, že nás nějaký druh syntézy příjemně či nepříjemně překvapí. Musím říci, že kniha Struktura Universa mne překvapila příjemně, neboť nabízí zajímavou syntézu kabalistického a antroposofického pohledu na svět s polynéskou kosmogonií.
Zajímavé také je, že kniha vyšla již v roce 1960, tedy v době, kdy okultní boom teprve začínal. Můj známý ji zakoupil v Honolulu a když posléze zjistil, že se nejedná o autentický domorodý mýtus, ztratila pro něj své kouzlo a věnoval mi ji. Zde si dovolím krátkou odbočku: Co je vlastně autentické? Je to duchovní skanzen představ zakonzervovaných antropology, nebo je to současná žitá spiritualita bez ohledu na to, že čerpá i z jiných než lokálních zdrojů? Nevznikla koneckonců všechna náboženství nějakou, často dávno zapomenutou či nepřiznanou, synkrezí? Ale zpět ke knize. Jedná se o paperback s nevýraznou obálkou a jako jméno autora je uvedeno Matarau. Nikde na dvou stech stranách knihy se o autorovi nic nedozvíme, v knize schází jakákoli přemluva či cokoli jiného, co by nám mohlo pomoci jejího tvůrce jakkoli přiblížit či identifikovat. I jeho jméno je zaručeně pseudonymem. „Matarau“ znamená „dvěstěoký“ neboli „bystrozraký“ a je to jméno mýtické bytosti z okruhu mýtů na ostrově Mangaia. Autor tak možná naznačuje, že předkládaný text je vizí.
Obraťme se nyní přímo k obsahu knihy. Nepříliš dovedně napsaný text s četnými chybami, které prozrazují, že autor na tom nebyl s angličtinou nejlépe, je místy velice popisný a často na různých místech opakuje, co již bylo řečeno. Když se však knihou prokoušete, jste schopni rekonstruovat komplexní obraz, který měl autor na mysli:
Prostoročasovým, leč prostoročasově nedefinovatelným, počátkem Universa jsou tři Ain, Nic, zvané též Tři závoje negativna. Ain jsou kořenem Stromu života, kořenem, který nemá rozměr ani čas. Na klasických vyobrazeních Stromu života bývají spodobněny jako půlkruhy a jako ovál, ale toto spodobnění – stejně jako slovo „závoje“ – je zavádějící, neboť nejsou popsatelné žádnými prostoročasovými prostředky, nelze o nich dokonce ani říci, že jsou bezrozměrným bodem. Stejně, jako lze říci, že nemají žádný rozměr, dokonce ani nulový rozměr bodu, lze říci, že mají nekonečno rozměrů. Právě proto jsou Ain, tedy Nic. Tyto tři jsou Jedno. Jejich rozlišení je dáno vztahem k našemu Universu. Ain Sof Aur, Světlo bez hranic, je Ain, které nemá k našemu Universu žádný vztah. Ain Sof, Nekonečno, je oblast, z níž se naše Universum zrodilo, ale jež k našemu Universu nyní už žádný vztah nemá. Ain, Nic, je Nejzazší hranice našeho universa, která je přítomná v každém jeho bodě. Je vlastním kořenem našeho Universa.
Vlastní Universum lze popsat na základě Stromu života, i když skutečným počátkem Universa, který si alespoň nějak dokážeme představit, je oblast Chesed-Gebura. Keter, bod, Chokma, přímka, Bína, plocha, vznikly současně, jako tvůrčí ideje protekly Abyssem – Daath – a vytvořily Plášť, do něhož se oděla Chesed, prostor a Gebura, čas. Prostor a čas vznikly současně. Celý popis děje až do tohoto okamžiku je mimo rámec pojmů lidského jazyka. Ten je neodmyslitelně spjat s ideou času, do objevení se času nelze tudíž hovořit o vzniku, leda obrazně. Struktura Universa, o které lze hovořit pojmy lidského jazyka, počíná v dyádě Chesed-Gebura.
Jaké toto Universum je? O Universu lze hovořit jako o čtyřrozměrné kouli v čtyřrozměrném prostoru, která má vnitřek a vnějšek. Vnitřní část této koule (Vnitřní Universum) tvoří sefirot Chesed – Jesod. Malkut leží na obvodu této koule. Nad tímto obvodem leží 11, Expanze.
Vesmír se nejprve utvářel uvnitř koule jako embryo v kosmickém vejci, známém z mnoha mýtů. Idea prostoročasu byla oživena Vědomím (Tiferet), Vnitřním Sluncem. Toto vědomí začalo pociťovat (Necah) a toto pociťování reflektovat (Hod) a vytvořilo si tak představu o svém bytí (Jesod). Tak se v kosmickém vejci zrodil Bůh. V okamžiku, kdy o sobě Bůh začal přemýšlet jako o osobě, v okamžiku, kdy poprvé vyřkl slovo „Já“, prolomil skořápku kosmického vejce v místě, jemuž říkáme Malkut a začal postupně pronikat ven, do Vnějšího Universa.
Vše, co existuje v Malkut, má svou noční a denní stranu. Žijeme na denní straně Malkut, pod námi, na druhé straně prolomené skořápky, je strana noční. Pronikání Boha na denní stranu Universa se děje postupně, vzlínáním stavů vědomí obsažených v kosmickém vejci. Nejprve vystoupilo z noční strany Malkut minerální vědomí a vytvořilo První nebe. Při svém výstupu působilo minerální vědomí zpětně na povrch denní strany Malkut a tak vznikly hmotné struktury, které jsou matricí pro veškerý život. Skrze toto minerální vědomí následně vystoupilo rostlinné, vegetativní vědomí z Jesodu a vytvořilo nad denní stranou Malkut Druhé nebe. Zpětným působením pak utvářelo na denní straně Malkut svůj odraz a vzniklo rostlinstvo. Po něm (ve smyslu jak následně, tak i skrze něj, jako po žebříku) vystoupilo živočišné, animální vědomí sefirot HOD a NECAH a vytvořilo Třetí nebe. Působením na povrch denní strany Malkut vznikli živočichové. Stejným způsobem vystoupilo po stupních tvořených minerálním, vegetativním a animálním vědomím tiferetické sluneční vědomí vyššího Já a vytvořilo Čtvrté nebe. Zpětným působením na povrch denní strany Malkut vznikl Člověk. Také teprve v této chvíli se objevilo Slunce jako zdroj světla a tepla, předtím byl povrch Malkut zahříván pouze vnitřním, tiferetickým sluncem zevnitř a na povrchu denní strany panovala tma. Stoupání vědomí Tiferet do Třetího nebe je dobou Úsvitu. Lidé byli zpočátku jako červíci, plazili se po povrchu denní strany Malkut a teprve až tiferetické vědomí vystoupilo na své místo v Třetím nebi, pozvedl člověk hlavu ke Slunci a napřímil se.
Nyní, skrze lidské vědomí, vystupuje vědomí Gebury a Chesed vzhůru aby utvořilo Páté nebe. Utvoření Pátého nebe je údělem člověka. Proto lidé rozumějí ideji prostoru a času a jsou schopni uvědomit si, na rozdíl od zvířat, svou konečnost. Současně se na povrchu denní strany Malkut začíná utvářet nové vědomí, kvalitativně odlišné od lidského. Citliví jedinci v sobě toto rostoucí vědomí již pociťují. Až vědomí Gebury a Chesed utvoří Páté nebe, projeví se toto vědomí v plné síle a skrze něj začne vstříc utvoření Šestého nebe stoupat nevyslovitelné, lidskými slovy nepopsatelné, vědomí sefirot Chokma a Bína, a utvářet nové božské vědomí. Nakonec, po mnoha dalších aeonech, Chokma a Bína utvoří Šesté nebe a skrze jimi utvořené božské vědomí začne stoupat vzhůru sefira Keter. Ve chvíli, kdy Keter vytvoří Sedmé nebe, Bůh zcela opustí kosmické vejce a bude expandovat do nekonečného prostoru Vnějšího Universa. Kosmické vejce se zhroutí, zanikne a s ním i náš svět na jeho povrchu a Bůh, který tak plně uskuteční sám sebe, prostoupí Vše a Vše bude prostoupeno Bohem. Protože prostoupí všechen prostor a všechen čas, minulost i budoucnost, je plně realizovaný Bůh přítomen již nyní, byl přítomen vždy a vždy bude.
V celém textu nepadne ani jediné jméno původního polynéského božstva, takže čtenář by mohl nabýt dojmu, že se jedná pouze o nějakou neobvyklou kabalistickou konstrukci. Ve skutečnosti však, co se struktury týče, autor pracuje s kosmologií ostrova Mangaia, jež je založena na myšlence postupného rozvíjení světa, který vychází z tenkého kořene, mění se v kokosový ořech a nakonec jeho obyvatelé proniknou na jeho vnější stranu (Viz Polynéská kosmogonie, str. 91 – 101.) Vzhledem ke skutečnosti, že kniha vyšla v Polynésii, je nepochybné, že se autor tímto mýtem nechal inspirovat. Kladu si otázku, zda se v tomto případě jedná o nějakou formu vize či o záměrnou konstrukci. To patrně nelze rozhodnout, možná se na výsledném textu podílelo obojí. V každém případě se jedná o zajímavý počin, byť je to jeden z mnoha pokusů o magické zachycení světa a navíc pokus, který upadl v zapomnění.
MATARAU. Structure of the Universe. Honolulu : Maui Press. 1960. 203 stran.
Další literatura:
KRUPA, V. Polynéská kosmogonie. Bratislava : CAD Press, 1997. 164 stran.