Jednosměrná ulice?

Někdy dáváme najevo nutkavou potřebu nezávislosti tím, že neustále toužíme pomáhat druhým, ale odmítáme veškerou pomoc, kterou bychom mohli potřebovat my sami. V takovém případě opět začněme tam, kde jsme. Ptejme se: Co bych udělal, kdybych neměl nikoho, kdo by potřeboval moji pomoc? Pomáhající potřebuje potřebného stejně jako potřebný jeho. Pomáhání není jednosměrná ulice, ale dávání a přijímání. Užívejme si tak pomáhání jako doposud, ale mějme také novou radost z toho, že uznáme a přijmeme svoji vlastní potřebu být potřeba. Jakmile jednou tuto radost zakusíme, budeme se s ní setkávat všude. Ať jsme totiž kdekoli, stáváme se nějakým způsobem součástí univerzálního procesu dávání a přijímání...
Musíme začít tam, kde jsme, ne tam, kde bychom chtěli být... Když začneme tím, že se pokusíme se vším všudy prožívat radost tam, kde zrovna můžeme, stále větší oblasti našich citů zase omládnou a budou reagovat pozitivně. Vděčnost nás omlazuje. Tím, že se stáváme vděčnější, jsme také každý den mladší. Proč ne?

(Vděčnost, Portál 2025)