Jevišovice jako prinicp: Babiš firmy nebuduje, ale nepřátelsky přebírá

Andrej Babiš sám sebe rád představuje jako úspěšného pod¬nikatele, který vybudoval obrovský podnik, v němž „dává práci“ desítkám tisíc lidí. Je to báchorka. Ve všech firmách, jejichž příběhy v této knize popisujeme, ve skutečnosti pra¬covních míst ubylo nebo se dramaticky snížila jejich kvalita.Kromě svého reprezentativního sídla v Průhonicích, své pověsti a státem masivně dotovaného Preolu Babiš ve skutečnosti nic nevybudoval. Babišovo impérium vzniklo tak, že systematicky připravoval o firmy skutečné podnikatele, kteří je vybudovali v polistopadové transformaci, anebo posiloval své impérium ná¬kupem slabších soupeřů jako v případě Agropolu či Lovochemie. Jeho metoda je pokaždé podobná, jak jsme ji popsali na přípa¬dech Agra Jevišovice nebo Kosteleckých uzenin.
Babišův Agrofert kupuje prakticky výhradně podniky, s nimiž je v obchodním styku. Obor zemědělství je specifický tím, že se v něm podniká s takzvaně „dlouhými penězi“. Sedláci musí za-platit velké sumy za vstupy, osivo, hnojiva i práci předtím, než dostanou zaplaceno za sklizeň. Jedním z největších dodavatelů vstupů tu vždy byl a stále je právě Agrofert.
Málokdo z polistopadových podnikatelů v zemědělství či po¬travinářství na tom byl tak, že by disponoval velkou finanční re¬zervou. V konkurenčním prostředí se navíc prosazovali ti podni¬kavější, kteří investovali do rozvoje – všichni opět prakticky bez výjimky za úvěry od bank. To na druhou stranu zvyšovalo jejich finanční zranitelnost.
Zemědělství je navíc obor s velkou mírou nepředvídatelnosti, je závislý na výkyvech počasí i na změnách cen komodit na tr¬zích. Babiš rovněž v mnoha okresech získal zcela dominantní postavení tím, že skoupil tamní ZZN – zemědělské zásobování a nákup. Mnohé zemědělské podniky se tak ocitly v situaci, kdy ani neměly jinou možnost než obchodovat přímo s ním.
Babiš nerovného postavení svých obchodních partnerů či jejich závislosti na Agrofertu uměl velmi dobře využít. Jakmile se něk¬do nacházel v problémech, ochotně závazky vůči Agrofertu pře¬váděl na kapitálový podíl v podniku svého dlužníka. Následoval vždy stejný scénář, který lze vyčíst z výročních zpráv podniků, jež tu Babiš získával po desítkách.
Ve statutárních orgánech se ocitají lidé dosazení Agrofertem; znovu a znovu se objevují tatáž jména specializovaných Babišo¬vých akvizitorů. Pokud do statutárních orgánů vaší firmy Agro¬fert vyslal jména jako Faltýnek, Haspeklo, Lněnička, Macháček, Otčenášek, Sasínek nebo Sobolová, mohli jste to číst jako kroniku ohlášené smrti. Tito lidé (pravděpodobně ve stejném duchu jako Feranec v Jevišovicích) zpracovali scénář nepřátelského převzetí. Prostě se zařídilo, aby se firma ocitla v problémech, které nikdo jiný než Agrofert nemohl vyřešit.
A zakrátko mu patřila. Pro média se pak věc prezentovala pokaždé stejně: Agrofert zachránil firmu v problémech. Že tyto problémy vyvolal Babiš sám zneužíváním svého dominantního postavení, se veřejnost neměla jak dozvědět. Média jsou tu už dlouho slabá, dnes navíc již také zčásti patří přímo Babišovi. A oboru zemědělství zde navíc prakticky nikdo nerozumí.
A tak si nikdo nestěžoval, neměl komu ani jak. Anebo měl strach. Tak jako desítky lidí, s nimiž jsme během práce na tématu mluvili. Oběti jsou zpravidla rády, že přečkaly útrapy ve zdra¬ví (ne všem se to podařilo) a snaží se postarat o svou existenci. Anebo dostaly za své mlčení zaplaceno, a tak o své zkušenosti nechtějí hovořit. Bohumír Rada je výjimkou, hodnou nějakého ocenění za statečnost.