Jsem pořád pozadu II.

2. Pokud se chcete objektivně změnit, musíte začít pečlivou analýzou
Něco jiného než nepatřičný pocit je samozřejmě objektivní srovnání s druhými. Pokud se vám objektivně nedaří ve studiu, v práci, v nějakém oboru a vidíte, že jste mnohem horší než kolegové, je potřeba zapojit jinou strategii. Zvláště pokud máte v ruce objektivní důkazy (známky, výsledky) a nevidíte zjevnou vnější příčinu takového neúspěchu (například že by si na vás někdo zasedl). Pak je samozřejmě možné, že se skutečně v něčem od fungování kolegů lišíte. V tom případě by vás mělo zajímat, v čem konkrétně.
Pokud si chcete porozumět, nestačí říci obecně „jsem pozadu za ostatními“. Musím daný problém analyzovat, zabývat se jím, věnovat mu čas.
To nám někdy činí problémy, ale je zajímavé, že odlišné životní situace – které musíme analyzovat obdobně – zvládáme hravě. Pokud se rozhodujete, co si dáte k obědu, zvažujete asi spoustu faktorů, i když to zvládnete za pár sekund: na co máte chuť, kolik to bude stát, jak je to zdravé, co máte v lednici, jak dlouho se to bude vařit, na co jste alergická, zda později nepůjdete na vydatnou večeři, co má rád váš partner…

Někdy si klademe málo otázek, ale chceme hned všechny odpovědi
V sebeanalýze platí totéž jako při pečlivém výběru oběda: Musím se ptát na spoustu podrobností.
• V čem jsem pomalejší? Jsem spíše pomalejší, nebo něco nechápu? Je tedy problém v rychlosti, nebo v tom, že něco neumím, něčemu nerozumím? Nebo se více bojím? Nebo něco nedokážu (například učit se)? A jak to poznám, jak si to mohu otestovat?
• Kde se to projevuje? Jsem pomalejší (méně výkonná) ve všem, nebo jen v něčem? Ve všech předmětech? Ve všech pracovních úkolech? V mimopracovních situacích? Nebo jen když úkol/studium něco obsahuje, když se jedná o situaci nějakého „typu“? O teoretickou záležitost? Hodně abstraktní záležitost? Situaci, kde mohu selhat?
• A proč je tomu tak, že v situaci X jsem pomalejší, ale nebyla jsem pomalejší v situaci Y. V čem je rozdíl? Co bylo jinak?
Nikdo jiný tyto otázky za vás nemůže zodpovědět, protože nikdy jiný nestojí ve vaší situaci s vaší osobností a jedinečností.

Velké problémy se řeší malými krůčky
A teprve nyní začínám skládat dohromady možnosti řešení: Jak si mohu poradit s tím, že tam, kde mohu selhat, se obtížněji soustředím? Jak si mohu poradit s tím, že neznám základy předmětu XY, což mi brání…?
Teprve když pečlivě analyzuji svou situaci a odhalím možná deset, možná dvacet faktorů, které danou situaci zhoršují, zlepšují nebo na ni mohou mít jiný vliv – mohu se pak zamýšlet, jak jednotlivé faktory ovlivnit, jak je oslabit nebo naopak přinést do života. Jeden po druhém. Odlišnými aktivitami, odlišnými opatřeními.
Nesnažím se tak řešit vše. Nemůžete se jednou aktivitou (jedním „řešením“) stát obecně rychlejšími, stejně jako jednou aktivitou není možné překonat partnerskou krizi nebo zhubnout. Můžete si ale dnes s partnerem lépe popovídat, zítra ho vzít na výlet, pozítří jej poslat na koncert zpěváka, kterého má rád. Můžete dnes sníst jablko místo dortíku a zítra jít do práce pěšky. Tak se řeší „velké problémy“ – že je analyzujeme a zjistíme, s čím souvisejí, jak se projevují, kdy jsou horší… a každý faktor se pak snažíme napravovat zvlášť, postupně, možná stovkami drobných kroků.
Mohu se dále ptát po způsobu na řešení orientované terapie: Kdy je to lepší? Kdy se mé „bytí pozadu“ nebo jiný neúspěch neprojevil? Kdy jsem naopak byla lepší než ostatní (v této vlastnosti)? Jaké faktory asi hrály roli? Jak je mohu opakovat, zintenzivnit, častěji nastolit?

Dalibor ŠPOK

- pokračování příště