KONEC LÉTA A ZAČÁTEK PODZIMU...

Mnoho lidí s koncem léta cítí smutek a mnozí říkají, že neví o žádném konkrétním důvodu k onomu smutku... Konec léta a začátek podzimu je paralelou ke konci plodného života a příchodu stáří, které je zakončeno smrtí, aby se poté mohl znovu zrodit život. My lidé jsme součástí přírody a jsme vybaveni smyslem toto vnímat a cítit.
Smutek může mít mnoho podob. Ten, který si bere - energii, světlo, je jako nenasytné zvíře, které neví, kdy má dost. A potom je smutek, který děkuje, za to, co jsme dostali, co jsme prožili, za to, že jsme - a touto sklizní se mění v lásku a vděčnost, která je zakořeněná a neodvrací se od pravdy.
V těchto dnech procházíme časem podzimní rovnodennosti. Časem sklizně, poděkování za všechny dary, neboť nejsou samozřejmé.
Vstupujeme také do temnější poloviny roku, kdy naši předci ustali v práci venku a přesunuli se dovnitř, bylo méně světla a venku bylo čím dál větší ticho. I to je období, do kterého se nám nemusí chtít vstoupit, pokud nejsme zvyklí dívat se do sebe a pracovat se svými stíny. S objevem žárovky se toto období velmi změnilo, ale na vnitřní hluboké úrovni to stále můžeme cítit a jít mu naproti. Je to i jedna z nejpřirozenějších příprav na závěr života, umění sklizně ve stáří, umění poděkovat za život a jeho dary. Ale také je to dobrá příležitost kultivovat schopnost sklízet, děkovat a pustit pro závěr přátelství, manželství, práce, projektů a podobných věcí, kterými žijeme a prochází tímto přirozeným vývojem.
O podzimní rovnodennosti si můžete přečíst víc například tady: http://kalisek.cz/podzimni-rovnodennost-mabon