Ledacos (fejetony) Josef Čapek

O různosti lidské

Pán Bůh prozíravě rozdělil lidstvo na stavy a třídy, aby byly rozdíly
a aby si lidé navzájem přes tyto rozdíly pomáhali.
Každý stav má vedle svých ušlechtilých předností také své riziko.
Kovář se umouní, jezdec může spadnout z koně, mlékařovi se utrhne
ruka, až přeleje vody, řezník zabije scíplou krávu, kuchařce se to
připálí, duchovní umrtví úplně své tělo, pan poslanec vypadne
z automobilu atd., atd. až donekonečna, neboť stavů je mnoho
a riziku nikdy konec.
Tuhle jsem přečetl všechny čtyři svazky Tisíce a jedné noci, a bylo
napodiv, jak často tu vystupuje v nejrůznějších dobrodružstvích stav
kupecký. Vylíčeny tu nejen všechny výhody kupeckého stavu (jako je
veliká zámožnost kupců a obzvláštní krása kupeckých synů, kteří se
žení s vílami i s princeznami), nýbrž i nevýhody tohoto znamenitého
stavu, jako třeba jsou časté bouře na moři, při nichž ztroskotá
všechen náklad drahých látek plavených na trh, nebo zase
drahocenných kamenů, které si kupec odměnou za své zpeněžené
drahé látky odváží v jarém uspokojení domů; nebo také je začasto
kupec obrán loupežníky tak dohola, že už nemá co prodávati. To tedy
jsou rizika stavu obchodnického, který ovšem, jak již nahoře bylo
poukázáno, má své stránky potěšlivé a své přednosti, jimiž kupec
bývá za svá nebezpečí a strasti náležitě odměněn.
Ale v Tisící a jedné noci ovšem nestojí tohle, že za sedm neděl
vyskytlo se jenom u nás 10 721 případů lichvy. Ale je tomu skutečně
tak a z uvedeného vysokého počtu případů je zřejmo, že lichva je
náramným rizikem stavu kupeckého a že kupci je asi velmi těžko
od tohoto nebezpečí se ochrániti. O stavu havířském se tvrdívá, že je
to povolání velmi nebezpečné, ale četli jste kdy, že by za pouhých
sedm neděl stala se nehoda 10 721 havíři? Z toho je tedy viděti, že
obchodnictví je povolání obětavé a že kdo se k tomu dá, musí býti
mysli statečné a ducha pevného, který neochvějně kráčí za svým
cílem nelekaje se úrazů a překážek.
Jak zdatný je tento stav, o tom svědčí ta skutečnost, že i přes všechna
takováto nebezpečenství kupec svého povolání neopouští, zůstává
mu věren a neochvějně k němu se vrací, byť i byl někdy nepřízní
osudu s neblahými okolnostmi donucen na čas své činnosti zanechati.
Historie zaznamenává jen jediný ověřený případ dezerce, kdy zrádce
opovrhnuv stavem kupeckým věnoval se povolání naprosto onačejšímu a tak nepraktickému, že byl od celého okolí považován
za blázna.
Byl to sv. František z Assisi. Hle, co o něm praví kronikář
sv. Bonaventura:
„Když nějakou znalost písma si byl osvojil, na zištné řemeslo
kupecké oddán, po nevázanosti těla nesešel, ani mezi hrabivými kupci
nedoufal v peníze a poklady. Bylať v srdce mladého Františka božsky
vštípena jakási štědrá útrpnost k chudým.“ – Není divu, že tento nedokonalý kupec brzo došel tak daleko, že spáchal malverzaci s otcovým zbožím, a to ve městě Folignu, kde prodal otcova sukna s koněm, na němž je odvezl, a zpronevěřené peníze pak promrhal, nabídnuv je knězi chatrného kostela k opravě chrámu. Otec ovšem „nejprve slovy, potom důtkami ho tepal a nakonec v okovy vbil“. Pohříchu nadarmo; hoch už k žádnému řemeslu nebyl a nakonec se stal svatým, což mu nevyneslo ani na slušné šaty. Chodil až do konce života polonahý, začasto neměl do čeho kousnouti, byl postižen mnoha neduhy a zdá se, že nepožíval valné úcty, neboť se mu lidé posmívali, a nakonec umřel na slámě. To měl z toho, že opovrhnul stavem kupeckým a dal se na svatost.