Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Had na penězích

Je známo, že velikým bohatcům působívá jejích jmění často veliké
rozpaky.
Jsou proto předmětem obecné účasti i soucitu, neboť mají to těžké
na obě strany. Vyžaduje to jistého důmyslu i námahy v obou
případech:
jak takové veliké jmění rozházet nebo jak je uchovat, to jsou
otázky a úlohy, k jejichž uspokojivému vyřešení je vždy zapotřebí
značné vynalézavosti, fantazie, uvážlivosti i všelikých jiných
mohutností ducha.
Zvláště pokud se týká ochrany a bezpečného uschování statků, musí
býti toto úsilí úměrno úkladům a útokům, jejichž cílem jsou poklady
a zlato. Ujišťuje se, že žádná pokladna, byť by byla sebepatentnější,
neodolá koneckonců chytrosti a šikovnosti odborných lupičů, kteří
dovedou čeliti nejen ocelové tvrdosti a nedobytnosti pokladen, nýbrž
i střelným, elektrickým, fotografickým i signálovým vymoženostem,
které bývají kolem nastraženy.
Osudy nedobytných pokladen jsou proto předmětem živého zájmu
publika. Ti, kdož zlatých statků a pokladen nemají, s laickou účastí,
s údivem a rozechvěním sledují v novinách bulletiny a zprávy,
vypovídající o vítězství a porážkách, které jsou bojovány mezi majiteli
nedobytných pokladen a ofenzivním vojskem lupičů; je to čtení
neméně laické a vzrušující, jako bylo pro civily v úzadí sledování zpráv
z válečného bojiště. Mnoho dobytých pevností svědčí tu o úporné
snaze lupičských útočníků, a vynalézavá strategie, vyvinovaná
na obou stranách, vyvolává uctivý obdiv a zbožnou hrůzu u všech,
kdož této válce zpovzdálí a odspoda přihlížejí.
Nelze nám tedy než s nejvyšším napětím přijmouti poslední zprávu,
kterou hlásí noviny z Anglie. Vynalézavost majitelů ohrožených
nedobytných pokladen vymyslila tu na lupiče obzvláštní trik, který
nepřipravenému útočníkovi opravdu je schopen způsobiti nečekanou
porážku.
Majitelé pokladů, ukrytých v nedobytných pokladnách, měli prý
tam totiž nápad uzavříti k svému ohroženému zlatu také řádně
velikého hada, hroznýše aspoň tři metry dlouhého. A ten had tu
na pokladech pokojně tráví a spí, pokud není ze svého klidu vyrušen
neprozřetelným lupičem, jenž sis otevřením pokladny zbytečně dal
všechnu těžkou odbornou práci, aby pak nakonec hanebně utekl.
Hroznýš, svinutý na zlatě, se vztyčí a zasyčí rozevíraje tlamu, z níž,
je-li dobře krmen, to notabene ošklivě zapáchá; hrozivě souká se z útrob pokladny ven, ozařován kouzelně mihotavými záblesky zlata
a démantů, jejichž strážcem byl učiněn. Staré báje tu netušeně
oživují, na pokladech utajených, těžko dostupných svinut je had.
Náklad za hroznýše není veliký a je prý třeba jen ho krmiti a nadělati
mu do pokladny několik dírek, aby mu tam šel vzduch.
Nelze se tu ovšem ubrániti laickému dohadu, že kupci dosti brzo
případnou na to, pustit těmi dírkami na strážného hada nějaký
vražedný plyn. Ale ať už je tomu jakkoliv, je odedávna jaksi zřejmo, že
veliké zlato a had náležejí k sobě; na hromadách zlata a drahokamů
obyčejně ležíval had, vyhřívající se na jejich lesku, jenž je leskem
majitelovým a jímž je oslněn chtíč žádostivcův.
Moderní prostředí se tímto bájným živlem znamenitě obohacuje.
Oživuje zase stará pohádka a báj a vynořují se krásné náměty
ke spoustě příběhů, které mohou s utajeným dechem být i čteny
dětmi i dospělými za dlouhých nedělí a zimních večerů na přástkách,
kde staří vypravují o věcech dávných: o láci, i o přítomných:
o drahotě.
Tak volá tu po plastickém a nervy vzrušujícím vylíčení příběh
o záhadném lupiči, který vypáčí způsobem geniálně odborným
pokladnu bankéře Z., aby tu před hromadami zlata našel bídnou smrt
v objetí hada; ráno přijde nic netušící bankéř a spatřiv mrtvolu
lupičovu, zděšeně vykřikne a ve vrcholném úděsu zakrývá si očí:
lupičem byl jeho nemanželský syn, mladý učenec, botanik, umělec
nebo astronom, jenž zdál se slibovati zcela jinou kariéru. – Nebo
naopak, hezký příběh, napsaný povolaným perem, kde brány pokladu
otevírají se zcela ochotně před skutečným princem nebo aspoň
hrabětem, co strašlivý plaz krotce tulí se k nohám bankéře,
dobrotivého kouzelníka, dojatě přihlížejícího k této zcela pohádkové
scéně, neboť je potěšen myšlenkou, že touto cestou stává se
tchánem rytíře nad jiné krásného a statečného. – Nebo
se tu i naskýtá příběh povahy morální, o lakomém lichváři, který dává
střežiti svůj poklad hadem, aby pak u svých hromad zlata sám bídně
zahynul, neboť ve své lakotě nedal rozlícenému hroznýši dva měsíce
nažrat. – Ba je možná i poučná bajka o hadu, který byv vyplísněn
pánem, že znečistil svazky bankovek svými výkaly, uražen věnuje svou
přízeň lupičovi a stává se jeho pomocníkem; pomáhá mu
vyprazdňovat pokladnu a prchá oknem zároveň s ním, zanechávaje
v prázdné pokladně pouze svůj bezcenný trus. Okradený bankéř
ovšem okamžitě zešílí. V zanechaném hadím trusu domnívá se viděti
hromady nejkrásnějšího zlata a sebe začne považovati za hada; plazí
a zavíjí se do dutin pokladny, aby tohoto pokladu střehl. Vejde rodina,
a jaký hrůzný pohled:
z pokladny na ně lítě syčí manžel, dříve tak elegantní a světácký,
otec nad jiné benevolentní a shovívavý!
Nebo také – ale raději už ne! Jak bychom k tomu přišli, aby se nám,
kdož pokladen nemáme, zdály šeredné sny o hadech?