Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Nové náboženství – morálka rychlosti

Důstojní a velební činitelé naříkají, že v této bohaprázdné době velmi bují různé sektářství, bludařství a kacířství; to všechno není tak zlé: avšak z města, jež je o něco blíže Antiochii a Babylonu, totiž z města Milána, slyšen je touto dobou hlas, který káže dokonce i pohanství a modloslužebnictví.
Novým tímto lživěrozvěstem je blíženec někdy špatně proslulého Apolonia z Tyany (neboť také létá), to jest F. T. Marinetti, jenž ve svém posledním futuristickém manifestu káže toto nové náboženství. Marinetti praví o rychlosti, že je čistá, pomalost pak nečistá, neboť rychlost je intuitivní syntézou všech sil v pohybu, kdežto pomalost je racionální analýzou všech únav. Rychlost je aktivní, útočná, pomalost je nečinná, pacifistická; rychlost je pohrdání překážkami, touha po nevyzkoumaném, modernost, hygiena; pomalost je zbožňování překážek, idealizace únavy, pesimismus, shnilý romantismus divých básníků a filozofů s dlouhými vlasy a s brýlemi, a vůbec špína. Poklekněmež před giroskopickou buzolou: dělá dvacet tisíc obratů v minutě! Předhoňmež hvězdu Arctura, která urazí 413 km za vteřinu! Světlo a elektro¬magnetické vlny 3 + 1010 za vteřinu, to jsou svatí, k nimž je nám se modliti!
A kde, podle Marinettiho, sídlí Božstvo? Ve vlacích, v restauračních vagonech (jíst v rychlosti!). V mostech a tunelech. Na náměstí Opery v Paříži. Na nábřežích londýnských. Na dostizích automobilových, ve filmu, v telegrafii bez drátu. Ve vodopádech. U velkých krejčích, kteří tvoří přechodnou a stále novou módu a nenávidí to, co tu už bylo. Ve velkých městech, která mají životní rytmus a spád. Na bitevních polích. Kulomety, děla, náboje jsou božské. Ve výbuších a minách. Ve výbušných motorech, jež jsou božské, rovněž tak motocykly. V náboženské extázi, kterou vzbuzuje 100 HP, a konečně i (pro domácí potřebu) v elektrické lampičce. Pozemská rychlost = láska k ženě/zemi, rozptýlení se po světě (vodorovný přepych). Rychlost ve vzduchu = nenávist k ženě/zemi, zhuštění v nebi, spirální nanebevstoupení k nicotě/Bohu (kolmý mysticismus), vzduchoplavectví pak jest projímavá čilost ricinového oleje ve střevech zenitu.
A provolání končí: Italové, buďte rychlými a budete silní, optimističtí, nepřemožitelní a nesmrtelní!
– Je možno, že toto nové náboženství nebude Italům po některých stránkách tak tuze cizí, neboť mají v něčem (v něčem zas ne) obzvláštní sklony a talenty k rychlosti. Já aspoň nestačil jsem svým rozumem ani sluchem Taliánovi, který mluvil takovou rychlostí, že téměř rovnala se ve vteřině giroskopické buzole (dvacet tisíc obratů v minutě) i hvězdě Arcturu (413 km za vteřinu), a – nejsa omilostněn – nemohl jsem prostě tohoto Taliána pochopiti, a nepoklekl jsem před ním, ač byl svou rychlostí svatý.
A jelikož pak (jak praví Marinetti) pomalost je nehnuté zbožňování překážek, váznutí, nostalgie již viděného, idealizace únavy a obava před novou cestou další – pak jsou rozhodně trať krčská i tišnovská naprosto nesvaté, i nedivme se tedy, jelikož podle téhož věrozvěsta pomalost je špinavá, že tam bývají špinavé vozy. Je vůbec po všech těchto otázkách ještě dosti nesvatého na našich železnicích i jinak, a jsme tedy zemí pohanskou, nezbožnou a barbarskou daleko v lesích severu a vinou špatných silnic i pomalých tratí s častými zastávkami (vodorovný přepych) jsme smrtelnými, takže střeva zenitu budou projímána pouze našimi dušemi, až je na některé zastávce a překážce vydechneme, což ovšem učiníme také bez kuráže a pomalu.